Ostrava

Ostrava je statutární, krajské a univerzitní město v okrese Ostrava-město na severovýchodě Česka v Moravskoslezském kraji, poblíž hranice s Polskem. Leží na soutoku řek Odry, Opavy, Ostravice a Lučiny. Počtem obyvatel i rozlohou jde o třetí největší město v Česku, druhé největší na Moravě a největší v Českém Slezsku, neboť leží na hranici těchto dvou historických zemí. Žije zde přibližně 283 tisíc obyvatel, v aglomeraci téměř milion, čímž jde po Praze o druhou největší aglomeraci v zemi; spolu s polskými Katovicemi tvoří Slezskou metropolitní oblast s 5,3 miliony obyvatel.

Město vyrostlo jako průmyslové středisko černouhelné pánve a pro svůj hornický a hutnický průmysl bývalo zváno „ocelovým srdcem republiky“. Po roce 1989 prošlo výraznými změnami: důlní činnost byla utlumena a poslední uhlí se zde vytěžilo v roce 1994. Svědkem hornické minulosti je Dolní oblast Vítkovice s unikátní industriální architekturou. Ostrava je rovněž živým kulturním centrem – konají se zde festivaly Colours of Ostrava a Beats for Love či festivaly vážné hudby – a sídlí v ní Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava a Ostravská univerzita i špičková výzkumná pracoviště, mezi nimi superpočítač IT4Innovations.

Historie

První písemná zmínka o Slezské Ostravě pochází z roku 1229, kdy je uváděna jako osada; Moravská Ostrava je zmiňována roku 1267 jako městečko. Původně malá osada vznikla nad řekou zvanou Ostrá, dnešní Ostravicí, která jí dala jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části – Moravskou a Slezskou Ostravu.

Poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka, vedla ve středověku k rozvoji města. Po třicetileté válce, kdy byla Ostrava mezi lety 1631 a 1645 několikrát obsazena Švédy, však její význam upadl. Zlom přinesl rok 1763, kdy bylo ve slezské části objeveno bohaté ložisko kvalitního černého uhlí. Roku 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy; ty později přešly do majetku Rothschildů a získaly název Vítkovice, čímž se staly jádrem průmyslového rozmachu města.

Po druhé světové válce, kdy byla Ostrava osvobozena Rudou armádou, došlo k největšímu rozmachu obytné výstavby – nejprve menší zástavbě v Porubě ve slohu socialistického realismu, později masivní urbanizaci. Po útlumu hutního a chemického průmyslu a zavírání dolů, spojeném s rozsáhlými investicemi do nápravy škod na životním prostředí, se město výrazně pročistilo. Sílí strojírenství i další obory a Ostrava se stává výchozím bodem pro turistické regiony Jeseníky a Beskydy; vedle rekultivovaných ploch má řadu chráněných přírodních lokalit a k jejím raritám patří haldy či bludné balvany ze skandinávské žuly.