Erb rodu Wilczků

Wilczkové, počeštěně Vlčkové, jsou šlechtický rod původem ze Slezska, kde vlastnili rozsáhlý majetek na Hlučínsku, Ostravsku a Těšínsku. Z rozrodu Kozlů se vyčlenili jako Vlčkové z Dobré Zemice, roku 1506 byli povýšeni na svobodné pány a roku 1713 na říšská hrabata. Od konce 18. století patřili díky těžbě uhlí v Polské (Slezské) Ostravě k průmyslové šlechtě; jejich majetek v Československu byl zkonfiskován roku 1945. Rod dnes sídlí v Rakousku, kde mu patří hrad Kreuzenstein.

Původ a historie rodu

Původní rod Vlčků z Dobré Zemice pocházel z rozrodu Kozlů a usadil se v Dobré u Frýdku ještě před rokem 1400. Dne 1. dubna 1506 byli jeho členové povýšeni na svobodné pány s predikátem z Dobré Zemice a Hlučína; podle jiného údaje získali baronský titul „svobodný a korouhevní pán z Hlučína a Dobré Zemice“ již roku 1500. V roce 1612 vyplatil Jan starší Wilczek dědicům Kryštofa Bzence 22 400 zlatých a stal se držitelem klimkovického panství, které rod podržel 323 let až do první pozemkové reformy po roce 1920. Roku 1630 koupil Mikuláš starší Wilczek, majitel velkokunčického panství u Těšína, heřmanický statek.

Rozhodující vzestup přinesl Jindřich Vilém Wilczek, císařský dvorní rada a generál polní maršálek. Roku 1698 se oženil s Marií Šarlotou ze Saint Hilaire a získal tak rozsáhlá panství v Rakousku včetně zámku Kreuzenstein v Dolních Rakousích, který rod vlastní dodnes. Roku 1702 koupil od velehradského kláštera velkopolomský statek (v držení rodu do roku 1924), roku 1713 byl povýšen do stavu říšských hrabat a roku 1714 získal slezskoostravský kamenný zámek s panstvím, které rod držel až do roku 1945. Roku 1737 zřídil dva fideikomisy: první tvořily Klimkovice, Velká Polom, Poruba, Dolní Polanka, Polská Ostrava, Heřmanice, Hrušov, Michálkovice, Muglinov, Kunčičky, Vrbice a díl Radvanic, druhý ležel ve Vratislavském knížectví.

Roku 1787 zahájil František Josef hrabě Wilczek pravidelnou těžbu uhlí v Polské Ostravě a rod se tak zařadil mezi uhlobarony. Tajný císařský rada Jan Nepomuk Wilczek přikoupil roku 1860 dobroslavické panství s vesnicemi Dobroslavice, Jilešovice, Děhylov, Plesná a Pustkovec, jež rodu patřilo do roku 1945. Do majetku zasáhla první pozemková reforma po roce 1920 a roku 1945 byl veškerý majetek Wilczků v Československu zkonfiskován. Rod dnes sídlí na zámku Seebarn v dolnorakouské obci Harmannsdorf a na hradě Moosham v Salcbursku, ve Vídni mu patří Brassicansko-Wilczekovský palác v Herrengasse a na hradě Kreuzenstein se nachází rodové pohřebiště založené roku 1874. S Lichtenštejny spojila rod Georgina von Wilczek, manželka knížete Františka Josefa II. a matka panujícího knížete Hanse Adama II.

Erb

Rodovým erbem Wilczků je červený štít se stříbrným kozlem ve skoku se zlatou zbrojí a černým pásem kolem hrudi. Klenotem je kozel vyrůstající ze štítu, přikryvadla jsou červeno-stříbrná. Polepšený hraběcí erb tvoří čtvrcený štít s císařskými orly a kamzičími rohy, v jehož středním štítku je původní znak s kozlem.

Významné osobnosti

• Jan starší Wilczek – roku 1612 nabyl klimkovické panství.
• Mikuláš starší Wilczek – majitel velkokunčického panství, roku 1630 kupec Heřmanic.
• Jindřich Vilém Wilczek – císařský dvorní rada a generál polní maršálek, od roku 1713 říšský hrabě, zakladatel fideikomisů.
• František Josef hrabě Wilczek – podnikatel, který roku 1787 zahájil těžbu uhlí v Polské Ostravě.
• Jan Nepomuk Wilczek – tajný císařský rada, roku 1860 kupec dobroslavického panství.
• Jan Josef Maria hrabě Wilczek – rakouský diplomat v Itálii.
• Georgina von Wilczek – kněžna z Lichtenštejna, manželka knížete Františka Josefa II.

Sídla a panství

• Dobrá u Frýdku a Hlučín – nejstarší sídla rodu.
• Klimkovice (1612–1920), Heřmanice (od 1630), Velká Polom (1702–1924).
• Slezská (Polská) Ostrava – zámek a panství (1714–1945), středisko těžby uhlí.
• Dobroslavice (1860–1945).
• Kreuzenstein v Dolních Rakousích – hrad s rodovým pohřebištěm, dodnes v majetku rodu; zámek Seebarn, hrad Moosham, palác ve Vídni.

Prameny a literatura

• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Wilczkové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)