Erb rodu Vratislavů z Mitrovic

Vratislavové z Mitrovic (starým pravopisem Wratislavové z Mitrowicz, německy Wratislaw von Mitrowicz) jsou starý český šlechtický rod doložený od 14. století. Přídomek podle tvrze Mitrovice na Sedlčansku užívají od roku 1448. Po dlouhá staletí patřili k nižší šlechtě ve službách mocnějších rodů, v 17. a 18. století se však rozrostli do mnoha větví, získali hraběcí titul a dali zemi nejvyššího kancléře, pražského arcibiskupa i čtyři velkopřevory maltézského řádu. Jihočeský zámek Dírná patří rodině dodnes.

Původ a historie rodu

Rodová legenda odvozovala Vratislavy od nemanželských potomků Přemyslovců, u nichž bylo jméno Vratislav běžné; doložit ji však nelze. Prokazatelně se rod objevuje až v polovině 14. století. Vratislav z Mitrovic († 1487) koupil roku 1448 tvrz Mitrovice, později se stal purkrabím Pražského hradu a byl pohřben v katedrále sv. Víta. Jeho syn Jan († 1520) zastával úřad nejvyššího lovčího a v další generaci se rod rozdělil na větev újezdskou, mníšeckou a skřipelskou. V 16. století Vratislavové získávali drobné statky v jižních a západních Čechách, dál však sloužili vyšší šlechtě, zejména pánům z Hradce.

Újezdská větev vymřela v polovině 17. století. Mníšecká větev držela v letech 1487–1655 Mníšek pod Brdy a vynikl v ní Vilém (1576–1637), který byl roku 1607 spolu s bratry přijat do panského stavu, stal se nejvyšším maršálkem a velkopřevorem maltézského řádu a jako první z rodu obdržel hraběcí titul. Větev vymřela roku 1667.

Nejrozvětvenější byla skřipelská větev, založená Václavem († 1554). Z její protivínské linie pocházel katolík Kryštof (1584–1645), po Bílé hoře královský místodržící a nejvyšší písař, který z konfiskátů získal Dírnou – oporu rodového majetku až do 20. století. Jeho synovec Jiří (1601–1660) byl s bratry roku 1651 povýšen do hraběcího stavu; dva z nich, Adam Vilém a František Šebestián, postupně zastávali úřad velkopřevora maltézského řádu v Čechách. Nejvýznamnější osobností rodu se stal Jan Václav (1670–1712), diplomat ve válce o španělské dědictví a nakonec nejvyšší kancléř (1711–1712), roku 1701 povýšený s několika příbuznými do říšského hraběcího stavu. Zemřel bez potomků a jeho dědictví (Dírná, Zálší, Jince) převzali vzdálení příbuzní. Starší odnož větve držela Mirošov, kde Jan Antonín (1685–1732) zahájil stavbu honosného zámku; jeho dědic Vincenc Ignác (1724–1794) vysoudil fideikomis Dírná, Jince a Zálší. Posledním majitelem Dírné před znárodněním v roce 1948 byl Osvald (1883–1966), signatář Národnostního prohlášení české šlechty z roku 1939; jeho synovi Maximilianu Oswaldovi (1917–2002) byl majetek po roce 1989 vrácen.

Štěpánovu větev založil Štěpán († 1601), regent panství Adama II. z Hradce. Jeho syn Václav (1576–1635), zvaný „Tureček“, byl jako člen diplomatické mise vězněn v Turecku a své zážitky sepsal v cestopise, který patří ke klenotům české renesanční literatury; roku 1629 se stal svobodným pánem. Aleš Ferdinand († 1669), prezident české komory, vytvořil ze Lnář velké panství s barokním zámkem. Jan Adam (1677–1733) byl biskupem v Hradci Králové a v Litoměřicích a roku 1733 krátce pražským arcibiskupem; jeho bratr Jan Josef vedl hradecké biskupství v letech 1733–1753. Linie Františka Ignáce (1658–1719) získala sňatkem Krásný Les a od roku 1741 užívala jméno Vratislav-Schönfeld; František Josef (1775–1849) zdědil po Vrtbech Votice, Vrchotovy Janovice a Chotýšany. Antonín (1756–1791) převzal po Netolických z Eisenberka panství Kost a psal se Vratislav-Netolický. Josef (1764–1830), nejvyšší maršálek Českého království, držel Čimelice.Kolodějská linie sídlila od roku 1737 na Kolodějích nad Lužnicí; po smrti posledního mužského potomka Eugena (1871–1943) zámek zdědila jeho sestra Marie Terezie Dercsényiová a její potomci jej po roce 1989 úspěšně restituovali.

Erb

Vratislavové užívají štít polcený na červenou a černou polovinu. Erb tím odporuje heraldické zásadě, že barva se má na štítě střídat s kovem. Rodová tradice to vysvětlovala tím, že černá je ve skutečnosti zčernalé stříbro a původní červeno-stříbrný štít tak měl připomínat barvy Přemyslovců, byť v obráceném pořadí. Linie Františka Ignáce směla od roku 1741 spojit rodový erb s erbem Schönfeldů.

Významné osobnosti

• Václav Vratislav z Mitrovic (1576–1635) – diplomat a spisovatel, autor cestopisu z tureckého zajetí.
• Vilém Vratislav z Mitrovic (1576–1637) – nejvyšší maršálek, velkopřevor maltézského řádu, první hrabě z rodu.
• Jan Václav Vratislav z Mitrovic (1670–1712) – diplomat a nejvyšší kancléř Českého království.
• Jan Adam Vratislav z Mitrovic (1677–1733) – biskup královéhradecký a litoměřický, pražský arcibiskup.
• Josef Antonín Vratislav z Mitrovic (1764–1830) – nejvyšší maršálek Českého království v letech 1812–1830.
• Osvald Vratislav z Mitrovic (1883–1966) – poslední majitel Dírné před znárodněním, signatář prohlášení české šlechty z roku 1939.

Sídla a panství

• Dírná (od 1623) – hlavní rodové sídlo, po roce 1989 vrácené v restituci; Koloděje nad Lužnicí (od 1737).
• Mníšek pod Brdy (1487–1655), Lochovice (1578–1754), Mirošov (1616–1726), Jince (1648–1806), Zálší (1586–1948), Lnáře.
• Kost (1779–1867), Čimelice (1782–1823), Votice (1807–1872), Vrchotovy Janovice (1807–1879), Krásný Les (1704–1791).
• Vratislavský palác v Praze (1671–1861).

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• BĚLOHLÁVEK, Miloslav (ed.). Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Svoboda, 1985.
• TŘÍSKA, Karel (ed.). Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Svoboda, 1986.
• Ottův slovník naučný. Díl 26. Praha, 1907 (reprint 2002). ISBN 80-7185-440-9.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Vratislavové z Mitrovic“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)