Vratislavové z Mitrovic

Vratislavové z Mitrovic (starým pravopisem Wratislavové z Mitrowicz, německy Wratislaw von Mitrowicz) jsou starý český šlechtický rod, připomínaný od 14. století; přídomek podle Mitrovic užívají od roku 1448. Získávali statky v rozličných koutech Čech, dlouho však náleželi k nižší šlechtě a sloužili u významných rodů, mimo jiné u pánů z Hradce. Do panského stavu byli přijati roku 1607 a do širšího povědomí vstoupil Václav Vratislav z Mitrovic (1576–1635), zvaný „Tureček“, autor deníku Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic z cesty do Turecka. Poprvé hraběcí titul získal roku 1620 Vilém Vratislav (1576–1637), velkopřevor Maltézského řádu. V 17. a 18. století se rod rozvětvil a řada jeho členů dosáhla vysokých postů v zemské správě; roku 1701 byl hraběcí titul potvrzen pro několik Vratislavů, mezi nimiž vynikl císařský diplomat a pozdější nejvyšší kancléř Jan Václav Vratislav z Mitrovic (1670–1712), rovněž velkopřevor Maltézského řádu, kterážto funkce v Čechách připadla v 17. a 18. století celkem čtyřem Vratislavům. Jan Adam Vratislav (1677–1733) se stal pražským arcibiskupem a jeho bratr Jan Josef Vratislav (1694–1753) dlouholetým biskupem v Hradci Králové. Mnozí další příslušníci rodu dosáhli vysokých vojenských hodností a od 18. století až do zániku habsburské monarchie náležel Vratislavům dědičně čestný titul nejvyššího kuchmistra. K nejbohatší šlechtě rod nikdy nepatřil, avšak od 15. století držel řadu menších statků v různých částech Čech. V 17. a 18. století nechali Vratislavové vystavět několik barokních zámků, mimo jiné v Mirošově, Jincích a Lnářích, a dědictvím po jiných rodech získali i velká panství, například Kost. Do 20. století sídlili ve dvou liniích na jihočeských zámcích Koloděje nad Lužnicí a Dírná, přičemž zámek v Dírné rodině patří dodnes.