Erb rodu Valdštejnové

Valdštejnové, německy zvaní Waldstein či Wallenstein, jsou starý český šlechtický rod, větev markvartického rozrodu, jehož jméno je odvozeno od hradu Valdštejn. Připomínají se od 13. století a již ve století následujícím se od nich oddělila větev Brtnických z Valdštejna, sídlící až do pobělohorských konfiskací na Vysočině na hradě Rokštejn a v Brtnici. Nejproslulejším členem rodu byl Albrecht z Valdštejna (1583–1634), úspěšný vojevůdce třicetileté války a osobnost celoevropského významu, který zároveň vynikl jako pragmatický velkostatkář a v pobělohorských konfiskacích nabyl obrovského majetku v severních a východních Čechách. Jeho Frýdlantské vévodství fungovalo jako hospodářsky zcela samostatný správní celek, jehož se díky Albrechtově prestiži vyhýbaly nepřátelské nájezdy. Jeho nevypočitatelné postoje a vliv mimo kontrolu dvora však vedly k pádu: roku 1634 byl na popud císaře Ferdinanda II. zavražděn v Chebu a jeho majetek byl zkonfiskován, jen menší část statků zůstala příbuzným.

Pád Albrechta neohrozil rostoucí vliv ostatních linií rodu a všichni katoličtí Valdštejnové byli roku 1628 povýšeni do hraběcího stavu, přičemž tento titul byl udělen právě díky Albrechtovi. Mimořádné majetkové i společenské zázemí pro své potomky vybudoval zejména nejvyšší purkrabí Adam mladší z Valdštejna (1570–1638), který se rovněž obohatil po Bílé hoře. Několik generací jeho potomků zastávalo významné funkce v zemské správě, diplomacii i u dvora ve Vídni. Roku 1656 převzali Valdštejnové po vymřelém rodu Sezimů z Ústí dědičnou hodnost nejvyššího kraječe Českého království, již zastávali při korunovacích a jež zůstala součástí jejich titulatury až do zániku monarchie roku 1918. Roku 1758 jim byl přiznán nárok na jméno a erb spřízněných vymřelých Vartenberků a od roku 1861 jim náleželo dědičné místo v rakouské panské sněmovně. Až do 20. století patřili k nejbohatší šlechtě v Čechách a před vznikem Československa vlastnili přes 50 000 hektarů půdy. Podíleli se též na rozvoji průmyslu – roku 1715 založili textilní manufakturu na panství Litvínov a v 19. století plzeňskou slévárnu, přebudovanou později na Škodovy závody.

Roku 1945 byl majetek rodu zestátněn na základě Benešových dekretů a jeho příslušníci dnes žijí převážně v Rakousku. Z bývalých sídel jsou veřejnosti přístupné zámky Mnichovo Hradiště a Duchcov ve správě Národního památkového ústavu; krátce či déle rodu patřily také královské hrady Křivoklát, Bezděz nebo Radyně. Až do 20. století vlastnili Valdštejnský palác v Praze, vystavěný Albrechtem z Valdštejna, jenž je dnes sídlem Senátu České republiky.