Erb rodu Valdštejnů

Valdštejnové (německy Waldstein nebo Wallenstein) jsou starý český šlechtický rod, větev markvartického rozrodu, jejíž jméno pochází od hradu Valdštejn u Turnova. Připomínají se od 13. století a až do roku 1945 patřili k nejbohatší šlechtě v Čechách. Nejslavnějším členem rodu byl Albrecht z Valdštejna (1583–1634), vrchní velitel císařské armády za třicetileté války a vévoda frýdlantský, zavražděný roku 1634 v Chebu. Členové rodu dnes žijí převážně v Rakousku.

Původ a historie rodu

Hrad Valdštejn založil mezi lety 1260 a 1280 Jaroslav z Hruštice, syn děčínského purkrabího Markvarta z Března, nebo jeho syn Zdeněk. Jaroslavovi bratři stáli u zrodu dalších markvartických linií, mimo jiné Havel z Lemberka založil rod Lemberků. Z Jaroslavových synů Vok vystavěl pod Kozákovem hrad Rotštejn; dětenická a rotštejnská větev však vymřely už v 15. století. Hlavní linie zůstala na Valdštejně asi sto let a z lomnické větve vzešli Brtničtí z Valdštejna, sídlící na Vysočině na hradě Rokštejn a v Brtnici až do pobělohorských konfiskací.

Z hostinské větve, kterou založil Zdeněk z Valdštejna († 1525) koupí panství Hostinné roku 1521, pocházel Albrecht z Valdštejna. Narodil se na tvrzi v Heřmanicích, vstoupil do císařské armády, přestoupil ke katolictví a v letech 1625–1630 velel císařským vojskům v celé Evropě. Z pobělohorských konfiskací a z dědictví po Smiřických vybudoval v severních a východních Čechách frýdlantské vévodství se sídlem v Jičíně, hospodářsky samostatný celek, jemuž se válka vyhýbala. Jeho nevyzpytatelná politika však vedla k pádu: roku 1634 byl na popud Ferdinanda II. zavražděn v Chebu a majetek propadl konfiskaci.

Albrechtův pád ostatní linie neohrozil; už roku 1628 byli všichni katoličtí Valdštejnové povýšeni do hraběcího stavu. Základ pozdějšího bohatství položil nejvyšší purkrabí Adam mladší z Valdštejna (1570–1638) z hrádecké větve, pojmenované po Komorním Hrádku. Jeho syn Maxmilián (1596–1655) jako Albrechtův univerzální dědic získal roku 1635 Mnichovo Hradiště, Svijany, Dobrovici a Klášter Hradiště. Z Maxmiliánových synů byl Jan Bedřich (1642–1694) pražským arcibiskupem a budovatelem rezidence v Duchcově, Karel Ferdinand (1634–1702) předním diplomatem. Roku 1656 převzali Valdštejnové po Sezimech z Ústí dědičnou hodnost nejvyššího kraječe Českého království, kterou zastávali při korunovacích až do roku 1918. Arnošt Josef (1654–1708) skoupil Bělou pod Bezdězem, Doksy a roku 1685 za půl milionu zlatých Křivoklát a přestavěl Mnichovo Hradiště na rodovou rezidenci.

V 18. století se rod rozdělil na větev mnichovohradišťskou a duchcovskou. Vincenc z mnichovohradišťské linie obdržel roku 1758 právo užívat jméno a erb vymřelých Vartenberků, Arnošt Filip koupil roku 1797 hrad Bezděz a Kristián Vincenc (1794–1858) zdědil roku 1816 po Černínech Šťáhlavy a Nebílovy. Arnošt František (1821–1904) založil v Plzni slévárnu, kterou roku 1866 koupil Emil Škoda, a stál u zrodu České severní dráhy. Duchcovská větev držela Duchcov, Litvínov, Hrubou Skálu, Sychrov a Litomyšl, kvůli dluhům však postupně statky prodávala a roku 1901 vymřela; její majetek přešel na mnichovohradišťskou linii, která tak vlastnila kolem 50 000 hektarů půdy. Třebíč byla seniorátním fideikomisem, jenž připadal vždy nejstaršímu Valdštejnovi.

Posledním majitelem českých statků byl Karel Arnošt (1897–1985), jemuž byl veškerý majetek zabaven roku 1945 na základě Benešových dekretů. Jeho syn Arnošt (1925–2019) vedl po roce 1989 několik vesměs neúspěšných restitučních sporů. Hlavou rodu je od roku 2019 Carl Albrecht Waldstein-Wartenberg (* 1958). Zámky Mnichovo Hradiště a Duchcov spravuje Národní památkový ústav, Valdštejnský palác v Praze je sídlem Senátu.

Erb

Nejstarší erb Valdštejnů tvořil, stejně jako u ostatních rodů markvartického rozrodu, lev. Později rod přijal čtvrcený štít, v němž se střídají zlatí a modří lvi v opačně zbarvených polích; lvům byly posléze přidány korunky. Roku 1621 obdržel Adam z Valdštejna doprostřed štítu císařského orla držícího ve spárech kotvu a palmovou ratolest a roku 1758 byl ke znaku připojen erb Vartenberků.

Významné osobnosti

• Hašek z Valdštejna († kolem 1452) – vojevůdce husitských válek.
• Adam mladší z Valdštejna (1570–1638) – nejvyšší hofmistr a v letech 1627–1638 nejvyšší purkrabí Českého království.
• Albrecht z Valdštejna (1583–1634) – císařský generalissimus a vévoda frýdlantský.
• Jan Bedřich (1642–1694) – pražský arcibiskup, stavebník zámku v Duchcově.
• Karel Arnošt (1661–1713) – diplomat, vyslanec v Polsku, Francii a Portugalsku, nejvyšší komoří císařského dvora.
• Emanuel Arnošt (1716–1789) – biskup v Litoměřicích.
• Ferdinand Arnošt (1762–1823) – generál britské armády a jeden z nejvýznamnějších podporovatelů Ludwiga van Beethovena.
• Kristián Vincenc (1794–1858) – průmyslník a prezident Národního muzea.

Sídla a panství

• Valdštejn (původní sídlo ze 13. století; 1620–1821) a Hrubá Skála (1622–1821)
• Komorní Hrádek (1556–1733)
• Mnichovo Hradiště (1622–1945), Bělá pod Bezdězem (1679–1945), Doksy (1680–1945), Zvířetice (1623–1945)
• Duchcov (1642–1922) a Litvínov
• Křivoklát a Lány (1685–1731)
• Třebíč (1628–1945) – seniorátní fideikomis
• Litomyšl (1753–1855)
• Svijany (1622–1820) a Sychrov (1740–1820)
• Šťáhlavy s loveckým zámkem Kozel (1816–1945)
• Bezděz (1797–1932), Nový Berštejn (1810–1945), Židlochovice (1616–1697)
• Valdštejnský palác v Praze

Prameny a literatura

• HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740. Praha: NLN a Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2013. ISBN 978-80-7422-233-7.
• HRBEK, Jiří. Proměny valdštejnské reprezentace: symbolické sítě valdštejnského rodu v 17. a 18. století. Praha: Togga, 2015. ISBN 978-80-7476-082-2.
• NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. ISBN 978-80-7480-152-5.
• PREISS, Pavel; POKORNÝ, Pavel R. Zámek Duchcov. Valdštejnská rodová galerie. Václav Vavřinec Reiner – obrazy a fresky. Praha, 1992. ISBN 80-85386-27-5.
• WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold. Markvartici: z historie nejstarší české šlechty z rané doby vlády Přemyslovců. Praha, 2000. ISBN 80-902448-6-6.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• BEČKOVÁ, Jana. Valdštejnové a Třebíč 1613–1945. Muzeum Vysočiny, 2008. ISBN 80-86894-10-X.
• PEKAŘ, Josef. Valdštejn. Academia, 2008. ISBN 80-200-1659-7.
• JANÁČEK, Josef. Valdštejn a jeho doba. Epocha, 2003. ISBN 80-86328-17-1.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Valdštejnové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)