Erb rodu Trauttmansdorffů

Trauttmansdorffové jsou rakouský šlechtický rod původem ze Štýrska, od 17. století usazený v Čechách. Diplomat Maxmilián Trauttmansdorff (1584–1650) získal roku 1623 hraběcí titul a koupí Horšovského Týna položil základy rodového bohatství; koncem 17. století patřili Trauttmansdorffové k nejbohatší české šlechtě a drželi i Litomyšl a Jičín. Roku 1805 byla hlava rodu povýšena na knížete. Majetek v Československu byl zkonfiskován roku 1945, rod dnes žije v Rakousku na zámku Pottenbrunn.

Původ a historie rodu

Rod se připomíná od 14. století; jeho původním sídlem byla vesnice Trautmansdorff ve Štýrsku a prvním písemně doloženým členem Herrand z Trauttmansdorffu roku 1308. V sousedství získali panství Gleichenberg, kde v 17. století postavili zámek, dále majetek v Tyrolsku (zámek Trauttmansdorff v Meranu) a od roku 1543 panství Negau v dnešním Slovinsku. Jan Bedřich (1542–1614) byl roku 1598 povýšen do stavu svobodných pánů. Jeho druhorozený syn Maxmilián (1584–1650) se jako dvořan a diplomat stal zakladatelem vzestupu rodu: roku 1623 dosáhl hraběcího stavu, roku 1635 Řádu zlatého rouna, od roku 1637 byl hejtmanem Štýrského Hradce a již roku 1622 za velmi výhodných podmínek koupil z pobělohorských konfiskací Horšovský Týn. V generaci jeho synů patřili Trauttmansdorffové k deseti nejbohatším rodům v Českém království.

Nejstarší syn Adam Matyáš (1617–1684), nejvyšší maršálek Českého království, přikoupil Grabštejn a krátce držel Lnáře a Protivín. Jan Bedřich (1619–1696), nejvyšší komorník, zdědil Litomyšl, koupil Brandýs nad Orlicí a Červené Pečky; jeho syn František Adam dal postavit barokní zámek v Jemništi, jednu z mála barokních památek spojených s rodem, neboť renesanční sídla v Horšovském Týně a Litomyšli reprezentaci postačovala. Linie Zikmunda Ludvíka (1651–1707), hejtmana prácheňského kraje, vlastnila Protivín a později statky v Posázaví; vzešel z ní tepelský opat Jan Kryštof Heřman (1734–1789) a vynikající hospodář Šebestián František (1767–1834), vymřela v 19. století.

Knížecí větev odvozuje původ od Rudolfa Viléma (1646–1689), rovněž nejvyššího maršálka. Jan Josef (1676–1713) získal roku 1710 po dlouhých sporech panství Jičín, František Norbert (1705–1786) byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Marie Alžběty. František Ferdinand (1749–1827), místodržitel v Rakouském Nizozemí a rakouský ministr zahraničí (1792–1796), byl roku 1805 povýšen do knížecího stavu a do smrti zastával úřad nejvyššího hofmistra císařského dvora; od té doby nese hlava rodu titul kníže, dědic je dědičný hrabě a ostatní členové hrabata, podle reskriptu z roku 1825 s oslovením Jasnost. Jeho mladší syn Josef (1788–1870) byl vyslancem v Berlíně a jeho potomci získali Obříství a Lipnici nad Sázavou; z této linie pochází diplomat Ferdinand (* 1950), v letech 2010–2015 rakouský velvyslanec v Praze a nositel Řádu Bílého lva. Hlavní linie pokračovala Janem Nepomukem (1780–1834), nejvyšším štolbou, a Ferdinandem Jáchymem (1803–1859), který postavil rodovou hrobku na Vršíčku u Horšovského Týna. Od roku 1861 měli knížata dědičné místo v panské sněmovně, jejich české velkostatky přesahovaly 16 000 hektarů. Posledním majitelem Horšovského Týna a Jičína byl kníže Karel (1897–1976), jemuž byl majetek zkonfiskován podle Benešových dekretů.

Štýrskou hraběcí větev založil Jiří Zikmund (1638–1708), nejmladší Maxmiliánův syn a dědičný štýrský nejvyšší hofmistr na Gleichenbergu. Z této linie vzešel Tadeáš Maria (1761–1819), biskup královéhradecký, arcibiskup olomoucký a od roku 1816 kardinál, a Jan Nepomuk (1804–1846), který přestavěl zámek v Herálci. Větev vymřela roku 1924 Maxmiliánem Vejkartem; zámek Gleichenberg byl zničen na konci druhé světové války. Rod dnes žije převážně v Rakousku, jeho hlavou je kníže Karel Volfgang Trauttmansdorff (* 1965).

Erb

Původní rodový erb tvoří šestilistá stříbrno-červená růže s převrácenými barvami na stříbrno-červeně děleném štítě. Na přilbě s červeno-stříbrnými přikryvadly je jako klenot táž růže před červeně a stříbrně roztřepeným kohoutím peřím. Později k němu přibyly znaky rodů Kirchberg, Höltzler a Castelalt.

Významné osobnosti

• Maxmilián z Trauttmansdorffu (1584–1650) – císařský diplomat, od roku 1623 hrabě, rytíř Zlatého rouna, kupec Horšovského Týna.
• Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617–1684) – nejvyšší maršálek Českého království.
• Jan Bedřich z Trauttmansdorffu (1619–1696) – nejvyšší komorník Českého království, pán na Litomyšli.
• František Ferdinand z Trauttmansdorffu (1749–1827) – ministr zahraničí a nejvyšší hofmistr, roku 1805 povýšen na knížete.
• Tadeáš Maria z Trauttmansdorffu (1761–1819) – biskup královéhradecký, arcibiskup olomoucký a kardinál.
• Ferdinand z Trauttmansdorffu (1825–1896) – diplomat, nejvyšší císařský komoří, rytíř Zlatého rouna.
• Ferdinand Trauttmansdorff (* 1950) – rakouský velvyslanec v Praze v letech 2010–2015.

Sídla a panství

• Horšovský Týn (1622–1945) s Hostouní a Puclicemi – hlavní české sídlo.
• Jičín s Kumburkem a Úlibicemi (1710–1945), Litomyšl (1649–1758), Grabštejn (1651–1704), Jemniště (1717–1773).
• Obříství, Lipnice nad Sázavou, Hostim a Boskovštejn (1908–1945), Dolní Kralovice (1942–1945).
• Gleichenberg (1581–1945), Oberthal, Trautenfels, Kirchberg am Walde a Weissenegg ve Štýrsku; Negova ve Slovinsku; zámek Trauttmansdorff v Meranu.
• Paláce ve Vídni (1639–1940), Štýrském Hradci a dva v Praze (Hradčany, Staré Město).
• Pottenbrunn u Sankt Pöltenu – sídlo rodu od roku 1926 dodnes.

Prameny a literatura

• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• Heslo „Trauttmansdorffové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)