Erb rodu Thun-Hohensteinů

Thun-Hohensteinové, původně Thunové, jsou šlechtický rod z Jižního Tyrolska, připomínaný od 11. století a pojmenovaný podle panství a hradu Thun v dnešním Tridentsku. Proslavili se řadou církevních hodnostářů a v 17. století se jejich linie Castell-Brughier usadila v Čechách, kde až do roku 1945 držela rozsáhlé statky s centry v Děčíně, Klášterci nad Ohří a Cholticích. Česká linie se zapsala do dějin barokní architektury a dala monarchii předsedu vlády i ministra školství; dnes rod žije převážně v Rakousku.

Původ a historie rodu

Thunové se v průběhu staletí rozdělili do několika větví a vynikli především v církvi: čtyři členové rodu byli biskupy v Tridentu, dva knížaty-arcibiskupy v Salcburku, další působili v Pasově, Gurku či Sekově. Kryštof Šimon Thun (1582–1635), císařský hofmistr a vojevůdce johanitského řádu, koupil roku 1628 panství Hohenstein, podle něhož se linie píše z Thun-Hohensteinu, a roku 1629 byl celý rod povýšen do hraběcího stavu. Po Bílé hoře levně skupoval konfiskované statky na severu Čech – Benešov nad Ploučnicí, Bynov, Děčín, Jílové a Klášterec nad Ohří – a roku 1623 koupil Choltice. Děčín získal za odhad 160 000 zlatých, z nichž hotově zaplatil jen 60 000; poslední splátky doplatili až jeho prasynovci v 70. letech 17. století. Aby statky nepřipadly johanitskému řádu, musel si vyžádat papežské svolení.

Dědicem byl synovec Jan Zikmund (1594–1646), místodržící Českého království, jehož devět synů rod proslavilo. Guidobald (1616–1668) se stal kardinálem a salcburským arcibiskupem, Václav (1629–1673) biskupem v Pasově, Jan Arnošt (1643–1709) rovněž arcibiskupem v Salcburku a František Zikmund (1639–1702) admirálem Maltézského řádu a císařským maršálem. Michael Osvald (1631–1694) přikoupil Žehušice, Ledeč nad Sázavou a Svojšice a jako stavebník zanechal zámky v Klášterci a Žehušicích i dva pražské paláce; Maxmilián (1638–1701) barokně přestavěl Děčín a Romedius Konstantin (1641–1700) vystavěl zámek v Cholticích. Majetek se nakonec soustředil v rukou Jana Josefa (1711–1788), který v devíti letech zdědil dvanáct panství v Čechách. V generaci jeho synů se rod roku 1785 rozdělil na větev kláštereckou, děčínskou, choltickou a benáteckou; koncem 19. století jim patřilo přes 40 000 hektarů půdy.

V klášterecké větvi vynikl Josef Matyáš (1794–1868), překladatel Královédvorského rukopisu do němčiny a roku 1848 člen Národního výboru, jehož pražský palác byl centrem odporu proti vídeňskému centralismu. Josef Osvald II. (1849–1913) zdědil po Salm-Reifferscheidtech Lipovou a Světlou nad Sázavou a rozšířil jméno na Thun-Hohenstein-Salm-Reifferscheidt. Děčínská větev dosáhla vrcholu za Františka Antonína (1847–1916), místodržitele v Čechách a v letech 1898–1899 předsedy rakouské vlády, roku 1911 povýšeného na knížete; jeho strýc Leopold Lev (1811–1888) byl ministrem školství. Z choltické větve byl posledním majitelem Leopold Marian (1888–1944), z benátecké Kristián (1878–1970) na Liblicích. Veškerý majetek v Československu byl roku 1945 zkonfiskován; Arnošt z kvasické odnože (1905–1985) podepsal roku 1939 Národnostní prohlášení české šlechty a jeho syn Friedrich (* 1942) je rakouským hercem.

Erb

Upravený erb Thun-Hohensteinů má čtvrcený štít. Dvě pole nesou zlaté břevno v modrém poli, další dvě polovičního orla a stříbrné břevno v černém poli. Uprostřed leží srdeční štítek se znakem vymřelého rodu Caldes.

Významné osobnosti

• Kryštof Šimon (1582–1635) – dvořan a vojevůdce, kupec severočeských panství, roku 1629 povýšen na hraběte.
• Guidobald (1616–1668) – kardinál, salcburský arcibiskup, předseda říšského sněmu 1662–1668.
• Michael Osvald (1631–1694) – místodržící Českého království, barokní mecenáš a stavebník.
• Marie Vilemína (1744–1800) – mecenáška Beethovena a Mozarta.
• Josef Matyáš (1794–1868) – překladatel Královédvorského rukopisu, člen Národního výboru 1848.
• Leopold Lev (1811–1888) – rakouský ministr školství v letech 1849–1860.
• František Antonín (1847–1916) – místodržitel v Čechách a předseda rakouské vlády, od roku 1911 kníže.
• Friedrich von Thun (* 1942) – rakouský herec a režisér.

Sídla a panství

Děčín (1628–1932), Klášterec nad Ohří (1623–1945), Benešov nad Ploučnicí, Jílové, Bynov, Choltice, Žehušice (1661–1913), Peruc, Zdíkov, Kvasice, Liblice, Nové Dvory s Kačinou, Benátky nad Jizerou a Poběžovice. V Praze rodu patřil palác v Thunovské ulici, dnes sídlo britského velvyslanectví, palác ve Sněmovní ulici, dnes sídlo Poslanecké sněmovny, a další tři paláce.

Prameny a literatura

• KURTANIČ, Josef. Thun-Hohenstein. Klášterecká větev. 2009. ISBN 978-80-254-4262-3.
• SLAVÍČKOVÁ, Hana. Portrétní galerie Thun-Hohensteinů. Děčín: Okresní muzeum Děčín – Státní oblastní archiv Litoměřice, 1998. ISBN 80-238-2292-6.
• AICHNER, Christof; MAZOHL, Brigitte. Die Thun-Hohenstein’schen Universitätsreformen 1849–1860. Böhlau, 2017. ISBN 3-205-20552-9.
• KIRCHHOFF, Chassica. Thun-Hohenstein Album. Boydell & Brewer, 2023. ISBN 978-1-83765-043-9.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Thun-Hohensteinové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)