Erb rodu Šumburků

Šumburkové, zvaní též páni ze Šumburka nebo Schönburgové, jsou starý šlechtický rod pocházející ze Saska-Anhaltska, jehož jméno je odvozeno od německého hradu Schönburg. Do Čech přišli ve 13. století a v následujících dvou stoletích vybudovali rozsáhlou držbu na Kadaňsku a v Poohří, tedy na území dnešního Ústeckého a Karlovarského kraje. České větve rodu vyhasly v 16. století, německé linie však existují dodnes a jedna z nich získala v 19. století znovu český inkolát.

Původ a historie rodu

Prvním členem rodu v Čechách byl Heřman ze Šumburka, kterého roku 1249 pozval do země král Václav I. Heřman sídlil v Děčíně a za jeho působení byl tamní starší dřevěný hrad nahrazen kamennou stavbou. Dalšího vzestupu dosáhl podkomoří Bedřich ze Šumburka, jenž se roku 1306 stal zástavním držitelem města Kadaně. Jeho synové sice Kadaňsko vrátili králi Janu Lucemburskému, panovník jim však dovolil ponechat si část území jako vlastní panství s hrady Perštejn a Egerberk.

Roku 1352 složili bratři Bedřich, Albert a Jetřich ze Šumburka lenní slib Karlu IV. Vedle Perštejna a Egerberku jim tehdy patřil i Hasištejn, Klášterec nad Ohří, polovina Přísečnice, Stráž nad Ohří, Prunéřov a Mikulovice. Za tyto statky byli povinni vojenskou službou a hrad Hasištejn museli panovníkovi na požádání bez odkladu otevřít.

Husitské války přinesly rozkol uvnitř rodu. Bratranci Aleš ze Šumburka na Egerberku a Vilém ze Šumburka, držitel Kadaně a Klášterce nad Ohří, vedli dlouhý spor, který roku 1431 skončil rozdělením majetku; Vilém si poté v letech 1431–1435 vystavěl hrad Nový Šumburk. Vzápětí se dostal do konfliktu s Vendem z Ilburka, sídlícím na sousedním Egerberku. Obě strany si působily těžké škody, až se Vilém roku 1443 Egerberku lstí zmocnil, Venda zajal a nechal jej ve věži hradu zemřít hladem.

V politice stáli oba bratranci na opačných stranách. Vilém patřil k významným stoupencům Jiřího z Poděbrad, zatímco Aleš se roku 1446 lenním slibem zavázal saskému knížeti Fridrichovi a poskytl mu hrad Perštejn. Jeho posádka pak plenila statky okolních přívrženců krále, a proto byl hrad roku 1451 dobyt vojskem Jakoubka z Vřesovic a Jana Calty z Kamenné Hory; hradním pánem byl tehdy už Bedřich ze Šumburku a Glouchova.

České větve rodu vymřely v 16. století. Gluchovské linii však v Čechách později patřily například Krupka a Kraslice. Roku 1790 byli Šumburkové povýšeni do stavu říšských knížat a hartensteinská větev získala roku 1845 český inkolát. Novou českou větev založil politik a diplomat Alexandr Schönburg (1826–1896), od roku 1879 první místopředseda panské sněmovny rakouské říšské rady. Potomci rodu působí dodnes v Německu i v Rakousku, mimo jiné v politice, diplomacii, podnikání, filmu a literatuře.

Erb

Rodový erb je dělený do čtyř šikmých pruhů, které se střídají v pořadí červený, stříbrný, červený a stříbrný. V klenotu jsou dvě křídla ve stejných barvách, tedy červeno-stříbrná.

Významné osobnosti

• Heřman II. ze Šumburka – zakladatel kláštera benediktinek v Geringswalde (1233).
• Bedřich ze Šumburka († 1312) – kadaňský purkrabí a podkomoří, zástavní držitel Kadaně.
• Jan ze Šumburka († 1555) – biskup gurský v letech 1552–1555.
• Otto Viktor I. ze Šumburka (1785–1859) – kníže ze Šumburka a poslanec saského zemského sněmu.
• Alexandr ze Šumburku-Hartenštejna (1826–1896) – politik a diplomat, od roku 1879 první místopředseda panské sněmovny říšské rady, zakladatel nové české větve.
• Eduard Alois kníže ze Šumburku-Hartenštejna (1858–1944) – rakouský nejvyšší generál a ministr obrany.
• Gloria princezna z Thurnu a Taxisu (* 1960) – rozená hraběnka ze Šumburka-Hluchova, podnikatelka.

Sídla a panství

Ve 13. století sídlil Heřman ze Šumburka v Děčíně. Ve 14. století drželi Šumburkové hrady Perštejn, Egerberk a Hasištejn, dále Klášterec nad Ohří, polovinu Přísečnice, Stráž nad Ohří, Prunéřov a Mikulovice; Bedřich ze Šumburka byl zástavním pánem Kadaně. V 15. století přibyl hrad Nový Šumburk, později patřily gluchovské větvi Krupka a Kraslice.

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Praha, 1882–1927 (reprint Argo, 1993–1998).
• Heslo „Šumburkové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)