Erb rodu Stošů z Kounic

Stošové z Kounic (německy Stooss von Kaunitz) byli slezský šlechtický rod, který držel statky především na Opavsku, Krnovsku, Ratibořsku a Opolsku, ale také v Čechách, na Moravě, v Dolním Slezsku a v Braniborsku. Jeho kořeny sahají do první poloviny 13. století k dolnoslezským rytířům jménem Stoš a z jeho moravské větve, zvané Šiškové z Kounic, vzešel pozdější slavný rod Kouniců.

Původ a historie rodu

Jméno rodu pochází ze jména Štos (v podobách Stosch, Stwosz, Stoss), které se v první polovině 13. století objevuje v Dolním Slezsku v okolí cisterciáckého kláštera v Jindřichově u Minsterberku. Rodová pověst kladla původ předků do Slavonie a Ján Sinapius označil za domnělého praotce Ottu Stosse, žijícího kolem roku 1181. V knize jindřichovského kláštera je roku 1227 zmíněn rytíř Štos, vlastník vsi Zarzyca; před rokem 1240 sloužil Nicol Stoss u Jindřicha Pobožného. Prvním písemně doloženým členem rodu je Leonard Stoš, uvedený roku 1244 jako otec Petra Stoše. Petrův syn Pašek se roku 1278 zřekl vsi Budzów ve prospěch kláštera. Ve druhé polovině 14. století se jednotliví členové rodu začali usazovat v Opavském, Krnovském, Opolském a Ratibořském knížectví.

Na Opavsku je roku 1378 poprvé připomínán Hynčík Stoš z Posutic. Otto Stoš byl roku 1383 hejtmanem Opavského knížectví, Punkhart Stoš komorníkem Krnovského knížectví (1416–1426) a Konrád Stoš z Bránic komorníkem Opavského knížectví (1413–1431). Rod se rozvětvil na linie z Bránic, z Posutic, z Albrechtic, z Chrastelova, z Bravinného, ze Štítiny, ze Štibořic a na Hošťálkovech. Štítinskou větev založil Pavlík Stoš; jeho syn Jaroslav získal roku 1461 Štítinu a vnuk Jan, maršálek opolského knížete Hanuše, byl roku 1497 těžce raněn, když v kostele v Nise vlastním tělem kryl knížete Mikuláše Opolského před rozzuřeným davem. Jan založil opolskou větev s přídomkem z Tvaroškova. Petr Stoš, zemský sudí Opavského knížectví (1501–1502), zdědil Štítinu; smrtí jeho syna Václava roku 1532 štítinská větev vymřela.

Jan Stoš, syn Konráda, získal roku 1440 statek Deštné, dříve majetek olomouckých biskupů. Jeho pět synů stálo na straně Matyáše Korvína a roku 1494 rozhodnutím zemského soudu v Opavě přišli o Bránici. Vnuk Jan zdědil roku 1508 Deštné a připojil k němu Litultovice, Životice, Moravici a části Stěbořic a Kružberka. Jeho syn Otík se roku 1573 utopil, když při přejezdu Ostravice na koni spadl do rozvodněné řeky. Další Jan Stoš získal sňatkem s Evou Šelihovou z Řuchova Zubřice a nakoupil Bobolusky, Paskov, Kravaře a dům v Opavě; smrtí jeho syna Bohuslava roku 1593 litultovická větev vymřela.

Moravskou větev založil Oldřich I. Stoš z Bránic, komorník (1387) a hofmistr (1392) markraběte Jošta, který postupně získal Měník, Morkovice, Holubice, Kruhy, Němčičky, Žeravice, Běhařovice a další statky. Jeho syn Oldřich II. (1429–1463) se od roku 1451 psal z Kounic; vnukové Jan Šiška z Kounic a Oldřich III. Šiška z Kounic (1477–1516/19) jsou přímými předky Kouniců, pozdějších pánů na Slavkově u Brna. Predikát z Kounic poté převzali i další členové rodu, například opavská část roku 1484. Dolnoslezská linie užívala převážně jméno von Stosch a dělila se na podlinii hlohovskou, k níž patřila baronská a hraběcí větev potomků Kaspera von Stosch, a podlinii břežsko-lehnickou.

Erb

V erbu Stošů jsou dva stonky leknínu vyrůstající z jednoho kořene, které se podle větve rodu buď rozbíhají, nebo kříží. Na vyobrazení je štít červený a oba stonky se stříbrnými listy leknínu se kříží; motiv leknínu se opakuje i v klenotu. Lekno, tedy leknín, užívaly jako erbovní figuru také české rody.

Významné osobnosti

• Leonard Stoš – první písemně doložený člen rodu (1244).
• Oldřich I. Stoš z Bránic – komorník a hofmistr markraběte Jošta, zakladatel moravské větve.
• Konrád (Kunát) Stoš z Bránic – komorník Opavského knížectví v letech 1413–1431.
• Jan Stoš ze Štítiny – maršálek opolského knížete Hanuše, roku 1497 zachránil knížete Mikuláše Opolského.
• Petr Stoš ze Štítiny – zemský sudí Opavského knížectví v letech 1501–1502.
• Oldřich III. Šiška z Kounic (1477–1516/19) – předek pozdějších Kouniců ze Slavkova.

Sídla a panství

• Bránice (do 1494), Posutice, Albrechtice, Chrastelov, Bravinné, Hošťálkovy – sídla hornoslezských větví.
• Štítina (1461–1532), Deštné (od 1440), Litultovice, Paskov, Kravaře, dům v Opavě.
• Měník, Morkovice, Holubice, Žeravice – statky moravské větve.

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-4-7.
• Heslo „Stošové z Kounic“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)