Erb rodu Šternberků

Šternberkové (německy Sternberg) jsou starý moravský a český šlechtický rod, připomínaný od 12. století, který si významné postavení udržel až do 20. století. Z hradů Český Šternberk na Sázavě a Šternberk na severní Moravě, založených v polovině 13. století, vzešly dvě hlavní větve. Čtyři Šternberkové zastávali úřad nejvyššího purkrabího, pět získalo Řád zlatého rouna a bratranci Kašpar Maria a František Josef stáli u zrodu Národního muzea. Zlatá osmicípá hvězda v modrém poli patří k nejznámějším erbovním znamením v Česku.

Původ a historie rodu

Za prvního předka se pokládá Diviš z Divišova, přítel a rádce knížete Soběslava v polovině 12. století; postava Jaroslava ze Šternberka, údajného vítěze nad Tatary roku 1241, je kronikářskou fikcí 16. století, oblíbenou v době romantismu. Kolem poloviny 13. století založil Zdeslav hrad Český Šternberk. Z jeho synů Albrecht (připomínán 1267–1298) založil moravskou větev a patrně i hrad Šternberk, Jaroslav větev konopišťskou a Zdeslav, kladský purkrabí, větev holickou.

Moravští Šternberkové se rozdělili do několika linií – šternberské, zábřežské a hoštejnské, světlovské a lukovské, z níž se oddělila větev holešovská. Patřily jim Šternberk, Zábřeh, Zlín, Světlov, Lukov či Holešov; Albrecht ze Šternberka byl čtvrtým litomyšlským biskupem. Hrad Šternberk přešel roku 1397 na pány z Kravař a poslední moravská větev vymřela roku 1574 Jindřichem.

Holická větev získala kolem roku 1439 Český Šternberk; Aleš Holický patřil k předním politikům husitské doby a jeho neteř Kunhuta byla první manželkou Jiřího z Poděbrad. Václav Jiří (1614–1682) byl roku 1637 jako první z rodu povýšen mezi říšská hrabata, jeho syn Jaroslav Ignác (1643–1709) dal jako litoměřický biskup městu barokní tvář. Větev vyhasla roku 1712.

Dodnes žijící konopišťskou linii založil Jaroslav, číšník Václava II.; Konopiště a Benešov získal rod darem v letech 1311–1315. Petr Konopišťský padl roku 1420 pod Vyšehradem v boji proti husitům, Zdeněk Konopišťský (asi 1420–1476), nejvyšší purkrabí, stál u zrodu jednoty zelenohorské proti Jiřímu z Poděbrad. Od 17. století se rod dělí na větev zelenohorskou a častolovickou. Adam II. (1560–1623), nejvyšší purkrabí v letech 1608–1619, skoupil Bechyni, Libochovice, Budyni nad Ohří, Krupku, Lnáře a Horažďovice; jeho syn František Karel Matyáš byl roku 1648 zastřelen Švédy v Praze, což se promítlo do hraběcího titulu uděleného roku 1661 jeho synům. Václav Vojtěch (1641–1708), nejvyšší hofmistr, nechal postavit zámek Troja a Šternberský palác. Častolovickou větev založil Štěpán Jiří (1567–1625); Adolf Vratislav (1627–1703), nejvyšší purkrabí, získal sňatkem část slavatovského dědictví a roku 1694 koupil Častolovice.

V 18. a 19. století vynikl diplomat František Filip (1708–1786), nejvyšší hofmistr Marie Terezie, a zejména obrozenecká generace: Kašpar Maria (1761–1838), botanik sídlící na zámku Březina, a jeho bratranec František Josef (1763–1830), spojený s rodem Manderscheidů, prezident Společnosti vlasteneckých přátel umění a nejvyšší komorník. Zdeněk (1813–1900) koupil z výnosů těžby uhlí v Břasích roku 1841 zpět Český Šternberk a roku 1868 Jemniště, Leopold I. získal roku 1804 Malenovice a Leopold III. (1865–1937) Červený Hrádek. Od roku 1861 měl rod dědičné místo v panské sněmovně a koncem 19. století držel kolem 20 000 hektarů půdy.

Leopold IV. (1896–1957) a Jiří Douglas (1888–1965) patřili k signatářům deklarací české šlechty z let 1938 a 1939. Veškerý majetek byl zkonfiskován za okupace a roku 1948; Jiří Douglas směl na Českém Šternberku zůstat jako kastelán a průvodce. Protože se Šternberkové hlásili k české národnosti, získali po roce 1989 značnou část majetku zpět: Zdeněk (1923–2021) Český Šternberk a Březinu, Diana Phippsová (1936–2024) Častolovice a Zásmuky, Jan Bosco (1936–2012) Jemniště. Český Šternberk a Březinu zdědil po Zdeňkovi jeho syn Filip Sternberg (1956–2026), Jemniště spravuje Jiří (* 1968).

Erb

V erbu Šternberků je zlatá osmicípá hvězda v modrém poli – mluvící znamení odkazující na jméno rodu (německy Stern – hvězda, Berg – hora). Rodové heslo zní „Nescit occasum“, tedy „nezná západu“. Hvězda je dochována na řadě rodových sídel a objevuje se ve znacích měst, která Šternberkům patřila (Benešov, Holešov, Štíty, Mírov, Moravský Beroun, Počátky, Zlín); od roku 2001 je také součástí znaku Zlínského kraje.

Významné osobnosti

• Zdeslav († 1263) – vojevůdce Přemysla Otakara II., zakladatel hradu Šternberk.
• Aleš Holický (asi 1380–1455) – nejvyšší komorník Českého království, politik husitské doby.
• Zdeněk Konopišťský (asi 1420–1476) – nejvyšší purkrabí, vůdce zelenohorské jednoty.
• Adam II. (1560–1623) – nejvyšší purkrabí v letech 1608–1619 a 1621–1623.
• Václav Vojtěch (1641–1708) – nejvyšší hofmistr, stavebník zámku v Troji, rytíř Řádu zlatého rouna.
• Kašpar Maria (1761–1838) – botanik a spoluzakladatel Národního muzea.
• František Josef (1763–1830) – mecenáš a spoluzakladatel Národního muzea.
• Leopold IV. (1896–1957) – signatář všech tří prohlášení české šlechty z let 1938 a 1939.

Sídla a panství

• Český Šternberk (1242–1467, 1479–1712, 1841–1948, od 1991)
• Šternberk (1269–1397), Holešov (1368–1574), Zlín (1358–1397)
• Konopiště (1327–1590), Bechyně (1340–1403, 1477–1530, 1596–1761)
• Zelená Hora (1536–1726), Horažďovice (1622–1708), Troja (1679–1763)
• Zásmuky (1637–1948, od 1991), Častolovice (1694–1948, od 1991), Žirovnice (1694–1910)
• Radnice (1758–1930), Březina (1758–1939, od 1995)
• Malenovice (1804–1948), Jemniště (1868–1943, od 1995), Červený Hrádek (1887–1948)

Prameny a literatura

• JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. ISBN 978-80-242-4065-7.
• POKLUDA, Zdeněk. Moravští Šternberkové. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-7422-181-1.
• PALACKÝ, František. Dějiny rodu Sternbergů. Moravský Beroun: Moravská expedice, 2001. ISBN 80-86511-03-0.
• KUSLOVÁ, Hana. Šternberkové v Malenovicích a Pohořelicích 1804–1948. Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2015. ISBN 978-80-87130-32-2.
• PREISS, Pavel; HORYNA, Mojmír; ZAHRADNÍK, Pavel. Zámek Trója u Prahy: dějiny, stavba, plastika a malba. Praha – Litomyšl: Paseka; Galerie hlavního města Prahy, 2000. ISBN 80-7185-336-4.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• MAJER, Jiří. Kašpar Šternberk. Academia, 1997. ISBN 80-200-0605-2.
• KONEČNÝ, Michal. Hrad Šternberk. Národní památkový ústav, 2019. ISBN 978-80-907400-4-4.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Šternberkové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)