Erb rodu Stadionů

Stadionové byli jihoněmecký panský a později hraběcí rod ze Švábska, původem z Graubündenska. Do Čech přišli koncem 17. století a usadili se na Chodsku, kde drželi Kout na Šumavě a Trhanov. Z rodu vzešla řada církevních hodnostářů i předních rakouských státníků, mezi nimi kancléř Jan Filip ze Stadionu. V mužské linii vymřeli 13. září 1908.

Původ a historie rodu

Hraběcí rod původem z Graubündenska získal ve 13. století panství ve Švábsku. Ve 14. století se rozdělil na větev alsaskou a švábskou; švábská vymřela koncem 17. století. V té době přišel do Čech příslušník alsaské linie Jan Filip, který od dědiců Lamingera z Albenreutu koupil Chodov, Kout na Šumavě, Všeruby, Záhořany a další statky. Jeho synové Bedřich a Filip založili dvě linie, von Warthausen se sídlem v Trhanově a von Thannhausen se sídlem v Koutě na Šumavě. Počátkem 18. století byli Stadionové povýšeni do stavu říšských hrabat.

Ve starších dobách se rod uplatňoval hlavně v církvi: Kryštof ze Stadionu (1478–1543) byl augsburským biskupem, Jan Kašpar (1567–1641) od roku 1627 velmistrem řádu německých rytířů, František Konrad (1679–1757) bamberským knížetem-biskupem. V 19. století vynikli Stadionové ve státní správě. Johann Philipp Stadion-Warthausen (1763–1824) působil jako vyslanec v Berlíně a Petrohradě, v letech 1805–1809 byl kancléřem a po rakouském státním bankrotu se jako ministr financí snažil ozdravit hospodářství země. Franz Seraph (1806–1853) byl guvernérem v Haliči, v letech 1848–1849 poslancem říšského sněmu a ministrem vnitra a podílel se na tzv. oktrojované ústavě. Jeho bratr Rudolf (1808–1882) řídil od roku 1845 zemskou správu Moravy a Čech; v březnu 1848 se stal prvním předsedou Národního výboru, vzniklého spojením Svatováclavského výboru a guberniální komise, ale již 15. dubna odstoupil a opustil politický život.

Eduard ze Stadionu (1797–1844), majitel chodského panství Kout-Trhanov, koupil roku 1832 zříceninu hradu Klenová a zahájil její romantickou obnovu – opravil hranolovou věž, zřídil kapli nad branou a vystavěl novogotickou kočárovnu. Nákladná přestavba jej finančně vyčerpala, Klenovou přenechal bratru Františku Serafovi a ten ji roku 1838 prodal měšťanovi Františku Václavu Veithovi. Mužská linie rodu vymřela smrtí Filipa Františka Josefa Stadiona 13. září 1908. Členové rodu jsou pohřbeni v kryptě kostela sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem, kde spočinulo jedenáct příslušníků rodiny, v kostele sv. Anny na Tannaberku a v novogotické hrobce v Koutě na Šumavě, postavené pro posledního hraběte. Příbuzensky se Stadionové spojili mimo jiné se Šternberky.

Erb

Stadionové nosili čtvrcený štít. V pravém horním a levém dolním poli jsou tři jedlové šišky, v levém horním a pravém dolním poli stojí červený kříž. Uprostřed leží srdeční štítek se třemi zlatými vlčími želízky.

Významné osobnosti

• Kryštof ze Stadionu (1478–1543) – biskup augsburský.
• Jan Kašpar ze Stadionu (1567–1641) – od roku 1627 velmistr řádu německých rytířů.
• František Konrad ze Stadionu a Thannhausenu (1679–1757) – kníže-biskup bamberský v letech 1753–1757.
• Jan Filip ze Stadionu (1763–1824) – rakouský diplomat, kancléř, ministr financí a zahraničí.
• Franz Seraf ze Stadionu (1806–1853) – guvernér Haliče a rakouský ministr vnitra.
• Rudolf ze Stadionu (1808–1882) – nejvyšší zemský úředník v Čechách, roku 1848 předseda Národního výboru.
• Emerich von Stadion (1838–1901) – rakouský spisovatel a důstojník.

Sídla a panství

Kout na Šumavě (sídlo linie Thannhausen), Trhanov (sídlo linie Warthausen), Chodov, Všeruby, Záhořany a Klenová (1832–1838).

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• PROCHÁZKA, Roman von. Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien. Neustadt an der Aisch: Degener, 1973.
• Heslo „Stadionové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)