Erb rodu Serényiů z Kis-Serény

Serényiové z Kis-Serény (maďarsky kisserényi Serényi család, česky dříve též Šereňové) jsou uherský šlechtický rod, který se od konce 16. století usadil na Moravě a později i v Čechách. Jako jediná z uherských přistěhovalých rodin vydrželi v českých zemích celá tři století, zastávali vysoké zemské i vojenské funkce a zanechali po sobě řadu barokních památek, například zámek Milotice či kostely v Paštikách a v Lomnici u Tišnova. Zasloužili se také o počátky lázní Luhačovice.

Původ a historie rodu

Nejstarší dějiny rodu nejsou zcela jasné; údajně se připomíná už ve 14. století ve vojenských službách uherských králů. Roku 1518 povýšil Ferdinand I. Serényie za službu v habsburské armádě do šlechtického stavu; tehdy drželi mimo jiné panství Putnok v Horních Uhrách. Na Moravu rod pronikl koncem 16. století, když František Serényi získal sňatkem s Dorotou Jakušičovou panství Vlachovice na Zlínsku (1593) a manželé roku 1613 přikoupili Nový Světlov. František se zapojil do stavovského povstání a po jeho smrti roku 1621 hrozila konfiskace, kterou synové odvrátili zaplacením pokuty 5 000 zlatých.

Mladší syn Gabriel († 1664) po třicetileté válce nákupem Luhačovic (1633), Milotic (1648), Zlína a Kunvaldu (1655) a Lomnice (1662) podstatně rozšířil rodový majetek, v letech 1655–1664 byl moravským zemským hejtmanem a roku 1656 získal hraběcí titul. Jeho syn Jan Karel (1640–1691) dosáhl hodnosti polního maršála a proslavil se při obraně Vídně (1683) a Budína (1690) proti Turkům; roku 1685 získal Lysice. V armádě se uplatnili i synovci František Josef (1664–1705) a Antonín Amatus (1670–1738). Jejich bratranec Karel Antonín (1681–1746), dlouholetý nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Magdaleny, vybudoval ve dvou etapách barokní rezidenci v Miloticích, která se díky pozdějšímu nedostatku financí nástupců dochovala v téměř nezměněné podobě. Do Čech Serényiové pronikli roku 1695, kdy vdova po Janu Karlovi Arnoštka Barbora koupila panství Blatná; její snacha Anna Marie Alžběta Františka, rozená z Valdštejna, spravovala Blatnou několik desetiletí a podle projektu K. I. Dientzenhofera nechala postavit kostel s rodinnou hrobkou v Paštikách.

V polovině 18. století aktivita rodu v politice a u dvora polevila. Osvícený hrabě Vincenc (1752–1810) položil základy slávy luhačovických lázní a jeho jméno nese nejslavnější pramen Vincentka; po dalších členech rodu jsou pojmenovány prameny Ottovka, Amandka a Aloiska. Rozvoj lázní řídili Serényiové až do roku 1902, kdy areál koupila česká akciová společnost. V církvi se prosadil František Ludvík (1705–1780), od roku 1772 probošt olomoucké kapituly. V 19. století zasedali tři členové rodu v moravském zemském sněmu a Otto Serényi (1855–1927) byl v letech 1906–1918 moravským zemským hejtmanem; jeho bratranec Béla (1866–1919) byl v uherské vládě ministrem zemědělství a obchodu. Jedna linie se vrátila do Uher na panství Putnok, kde postavila klasicistní zámek.

Po první pozemkové reformě ztratili Serényiové roku 1923 většinu pozemků v Luhačovicích, zámek jim však zůstal. Ottův syn Alois (1893–1957) převzal roku 1927 Luhačovice a Lomnici a v září 1939 podepsal Národnostní prohlášení české a moravské šlechty. Roku 1945 byl rodový majetek zkonfiskován; po dlouhém sporu byla roku 2017 jeho část vrácena Aloisově dceři Isabelle (1927–2019), provdané Thienen-Adlerflycht. Členové rodu dnes žijí v Rakousku, Německu a USA.

Erb

Štít je stříbrno-modře polcený. V heraldicky pravém poli je zelený korunovaný had s hlavou obrácenou ke středu štítu. Levé modro-stříbrné pole dělí routované břevno střídavě modré a stříbrné barvy a nad ním je stříbrný korunovaný Pegas ve skoku. Erb Serényiů lze dodnes vidět na rodových sídlech, například na vstupní bráně zámku v Miloticích, v zámeckých kaplích v Lysicích a v Blatné, i na sakrálních stavbách, které rod financoval: na kostelech v Pozlovicích a v Paštikách a na poutní kapli Panny Marie Sněžné v Provodově.

Významné osobnosti

• Gabriel Serényi († 1664) – moravský zemský hejtman v letech 1655–1664, první hrabě z rodu.
• Jan Karel Serényi (1640–1691) – polní maršál, velitel při obraně Vídně a Budína proti Turkům.
• Antonín Amatus Serényi (1670–1738) – generál a mecenáš, majitel Lysic a Lomnice.
• Karel Antonín Serényi (1681–1746) – dvořan, zakladatel barokního areálu v Miloticích.
• Anna Marie Alžběta Františka Serényiová (1698–1787) – správkyně Blatné, fundátorka kostela v Paštikách.
• Vincenc Serényi (1752–1810) – zakladatel slávy lázní Luhačovice.
• Otto Serényi (1855–1927) – moravský zemský hejtman v letech 1906–1918.

Sídla a panství

• Vlachovice (od 1593) a Nový Světlov (od 1613) – první moravské statky rodu.
• Luhačovice (od 1633) – zámek a lázně.
• Milotice (od 1648) – barokní rezidence Karla Antonína.
• Lomnice u Tišnova (1662–1945) – poslední velkostatek rodu, s kostelem Navštívení Panny Marie a rodovými hroby.
• Lysice (od 1685), Zlín a Kunvald (od 1655).
• Blatná (1695–1798) – zámek v jižních Čechách.

Prameny a literatura

• MŽYKOVÁ, Marie. Cesty Serényiů. Národní památkový ústav, 2010. ISBN 978-80-87104-68-2.
• JEŘÁBEK, Tomáš. Barokní zámek Milotice. Brno, 2010.
• MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 4. vyd. Praha: Mladá fronta, 2004. ISBN 978-80-204-2349-8.
• POKLUDA, Zdeněk. Nový Světlov, osudy zámku a jeho držitelů. Bojkovice, 2009.
• Ottův slovník naučný. Díl 22. Praha, 1904.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Serényiové z Kis-Serény" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)