Erb rodu Sedlnických z Choltic

Sedlničtí z Choltic (psáno též Sedlnitzky z Choltitz) jsou starý český vladycký rod, který později pronikl do panského stavu a koncem 17. století získal říšský hraběcí titul. Pravděpodobně pocházejí z rozrodu Benešovců; ve 14. století sídlili v Cholticích u Přelouče a od 15. století působili na severní Moravě a ve Slezsku. Nejznámějším členem rodu byl Josef Sedlnický, šéf rakouské policie a cenzury v době metternichovského absolutismu.

Původ a historie rodu

Ze své tvrze v Cholticích se rod záhy přesunul na Moravu. Roku 1401 držel Mikuláš z Choltic Závěšice u Nového Jičína a v polovině 15. století získal Jan Sedlnice na Kravařsku, podle nichž se rodové jméno rozšířilo o příjmení Sedlnický. Rod se poté rozdělil na dvě větve. Roku 1546 byl Mikuláš Sedlnický povýšen do panského stavu na Moravě.

Mnozí Sedlničtí působili v soudnictví: Antonín Ferdinand byl prezidentem zemského soudu v Opavě, Josef Antonín Václav viceprezidentem ve Lvově. Jiní válčili v Uhrách a zapojili se do stavovského povstání, kdy Albrecht a Karel působili jako direktoři moravských stavů. Petr starší velel stavovskému vojsku, po Bílé hoře musel emigrovat a zemřel roku 1628 v Nizozemsku; jeho potomci žili v Prusku pod jménem Perponcher-Sedlnitzky. Některé členy rodu postihly pobělohorské konfiskace, jiní se jim vyhnuli. Rod držel statky na severní Moravě a ve Slezsku, například Zábřeh, Slavkov u Opavy, Hluchov, Linhartovy či Bílovec, jehož zámek nechal Václav Karel Sedlnický roku 1736 barokně přestavět a stržením severního křídla mu dal otevřenou dispozici, kterou má dodnes.

Koncem 17. století získali Sedlničtí říšský hraběcí titul. Hrabě Josef Sedlnický (1778–1855) byl rakouským správním úředníkem a v letech 1817–1848 prezidentem dvorského policejního úřadu; řídil policejní aparát a dohlížel na cenzuru v duchu metternichovského absolutismu. Jeho bratry byli Antonín (1776–1850), c. k. tajný rada a prezident soudů, Jan Karel (1781–1858), pruský tajný vládní rada, Leopold (1787–1871), v letech 1836–1840 vratislavský biskup, a major Karel Julius (1792–1856). Potomci starší i mladší linie dnes žijí v pruské větvi.

Původní rodová linie vymřela po přeslici Marií Leopoldinou Sedlnickou (1812–1898), provdanou za Antonína Widmanna (1805–1866), poslance moravského zemského sněmu a zakladatele mladší linie Widmannů v Lukách nad Jihlavou. Majestát na jméno a erb Sedlnických získal roku 1871 Viktor Widmann (1836–1886), který se od té doby psal hrabě Widmann-Sedlnitzky von Choltitz. K dědictví patřily velkostatky Loděnice a Štemplovec na Opavsku, prodané roku 1911. Posledním majitelem Luk nad Jihlavou byl Antonín Widmann-Sedlnický (1865–1949), dlouholetý poslanec Moravského zemského sněmu a lucký starosta a čestný občan. Protože se rodina roku 1940 přihlásila k německému občanství, byl jí roku 1945 majetek zkonfiskován; syn Arnošt Alois (1905–1988) žil poté v Rakousku.

Erb

V červeném štítě nosili Sedlničtí znamení zvané odřivous, které mají společné s pány z Kravař. Od nich se jejich erb lišil klenotem: na přilbě měli tzv. paví ocas prostřelený šípem.

Významné osobnosti

• Mikuláš Sedlnický z Choltic – roku 1546 povýšen do panského stavu na Moravě.
• Petr starší Sedlnický z Choltic († 1628) – vojevůdce stavovského vojska, zemřel v nizozemském exilu.
• Václav Karel Sedlnický z Choltic – stavebník barokního zámku v Bílovci (1736).
• Josef Sedlnický z Choltic (1778–1855) – prezident dvorského policejního úřadu v letech 1817–1848.
• Leopold Sedlnický z Choltic (1787–1871) – vratislavský biskup v letech 1836–1840.
• František Seraf Sedlnický z Choltic (1817–1896) – plukovník císařské armády.
• Dietrich von Choltitz (1894–1966) – německý vojenský velitel za druhé světové války.

Sídla a panství

• Choltice u Přelouče – původní tvrz rodu ve 14. století.
• Sedlnice na Kravařsku – statek, podle něhož se rod jmenuje.
• Bílovec – zámek barokně přestavěný roku 1736.
• Zábřeh, Slavkov u Opavy, Hluchov a Linhartovy – statky na severní Moravě a ve Slezsku.
• Loděnice a Štemplovec – velkostatky zděděné Widmanny, prodané roku 1911.

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• MAŠEK, Petr. Modrá krev. 3. upr. vyd. Praha: Mladá fronta, 2003. ISBN 80-204-1049-X.
• STIBOR, Jiří. Příspěvek k dějinám panství Linhartov a ke genealogii Sedlnických z Choltic. Časopis Slezského zemského muzea, řada B, 1995, roč. 44, s. 1–18. ISSN 1211-3131.
• Ottův slovník naučný. Sv. 22. Praha: J. Otto, 1904.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• Heslo „Sedlničtí z Choltic" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)