Erb rodu Schwarzenbergů

Schwarzenbergové (počeštěně Švarcenberkové) jsou česko-německo-rakouský šlechtický rod, poprvé doložený roku 1172 ve středofranském Seinsheimu v Bavorsku. Dosáhli titulu říšských knížat a vévodů krumlovských a před první světovou válkou patřili k nejbohatším rodům Evropy. V čele rodu dnes stojí Jan Nepomuk III.

Původ a historie rodu

Jméno rodu pochází od panství Schwarzenberg ve Středních Frankách, které koupil Erkinger ze Seinsheimu (1362–1437). Ten se účastnil tažení proti husitům, od krále Zikmunda získal do zástavy Žatec, Kadaň a Beroun a roku 1429 byl povýšen na svobodného pána ze Schwarzenbergu. Potomstvo se rozdělilo do řady linií, z nichž mnohé vymřely. Adolf ze Schwarzenbergu (1551–1600) obdržel roku 1599 za dobytí turecké pevnosti Ráb titul říšského hraběte a polepšení erbu.

Do Čech vstoupil rod natrvalo v 17. století. Roku 1654 získal inkolát, Jan Adolf I. (1615–1683) koupil Třeboň (1660) a Hlubokou (1661) a roku 1670 byl povýšen na říšského knížete. Ferdinand Vilém (1652–1703) sňatkem připojil hrabství Sulz a lankrabství Klettgau. Roku 1719 zdědil Adam František (1680–1732) po Eggenbercích Český Krumlov s dalšími panstvími a roku 1723 se stal prvním vévodou krumlovským z rodu. Vzniklo tak rozsáhlé dominium v jižních i severních Čechách.

Roku 1802 se rod rozdělil na primogenituru (hlubocko-krumlovskou větev) a sekundogenituru (orlickou větev), kterou založil polní maršál Karel I. Filip (1771–1820), vítěz nad Napoleonem v bitvě u Lipska roku 1813. Z primogenitury vzešel rakouský ministerský předseda Felix (1800–1852), orlická větev se v osobě Karla III. (1824–1904) přihlásila k české otázce. Před rokem 1914 vlastnily obě větve jen v Čechách 176 146 hektarů půdy.

Pozemková reforma odňala rodu od roku 1922 na 61 000 hektarů, za okupace byl majetek pod nucenou správou a Jindřich Schwarzenberg prošel Buchenwaldem. Roku 1947 převedl zákon č. 143/1947 Sb., zvaný Lex Schwarzenberg, veškerý majetek hlubocko-krumlovské větve na stát; koncem roku 1948 musel republiku opustit i Karel VI. z orlické větve. Jeho syn Karel VII. (1937–2023), adoptovaný roku 1960 Jindřichem Schwarzenbergem, spojil roku 1979 obě větve, po roce 1990 restituoval majetek orlické linie a stal se ministrem zahraničí. Od roku 2023 stojí v čele rodu jeho syn Jan Nepomuk III., 13. kníže ze Schwarzenbergu a 18. vévoda krumlovský.

Erb

Původní znak pánů ze Seinsheimu tvořil osmkrát stříbrně a modře pruhovaný štít. Roku 1599 jej císař Rudolf II. polepšil o pole s hlavou Turka, do níž klove krkavec (mluvící znamení, německé Rabe), a dnešní podobu získal erb roku 1688 přidáním symbolů panství Sulz, Brandis a Klettgau. Hlavní štít je čtvrcený: v prvním poli je pruhovaný štít Seinsheimů, ve druhém stříbrném poli tři červené špice hrabství Sulz, ve třetím stříbrném poli hořící ostrev panství Brandis a ve čtvrtém zlatém poli krkavec klovající do hlavy poraženého Turka. Polcený srdeční štítek nese vpravo v červeném poli věž na černé tříhrbé hoře (Schwarzer Berg, tedy černá hora) a vlevo v modrém poli tři zlaté snopy lankrabství Klettgau. Nad erbem spočívá knížecí koruna, heslo zní Nil nisi rectum (Nic než právo). Orlické větvi byl roku 1814 mezi horní pole vsunut císařský erb s mečem. Erb sestavený z lidských kostí lze spatřit v kostnici v Kutné Hoře.

Významné osobnosti

• Adolf (1551–1600) – císařský polní maršál, dobyvatel Rábu, roku 1599 říšský hrabě.
• Jan Adolf I. (1615–1683) – první kníže ze Schwarzenbergu (1670), kupec Třeboně a Hluboké.
• Adam František (1680–1732) – dědic Eggenbergů, první vévoda krumlovský z rodu; zastřelen nešťastnou náhodou císařem Karlem VI. na lovu.
• Karel I. Filip (1771–1820) – generalissimus, vítěz bitvy národů u Lipska, zakladatel orlické větve.
• Karel VII. (1937–2023) – sjednotitel obou větví, ministr zahraničí ČR a prezidentský kandidát roku 2013.

Sídla a panství

Základem české državy byly Třeboň (1660) a Hluboká nad Vltavou (1661); roku 1658 získal rod do zástavy Křivoklát, Nižbor a Krušovice. Dědictvím po Eggenbercích přibyl roku 1719 Český Krumlov s Netolicemi, Volary, Vimperkem, Orlíkem, Zvíkovem a Chýnovem a palác na Hradčanech. Rodové hrobky jsou ve Vídni, v Českém Krumlově, v Domaníně u Třeboně, na Orlíku a v rakouském Murau.

Prameny a literatura

• JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-359-6.
• JUŘÍK, Pavel. Schwarzenbergové: nic než rovné. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2018. ISBN 978-80-242-6010-5.
• OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1.
• OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1790–1950. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2009. ISBN 978-80-85033-25-0.
• GAŽI, Martin; BEZECNÝ, Zdeněk; PUTNA, Martin C. (eds.). Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice: Halama – Národní památkový ústav, 2013. ISBN 978-80-87082-28-7.
• ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. ISBN 80-86493-00-8.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Schwarzenbergové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)