Erb rodu Schaffgotschů

Schaffgotschové (někdy uvádění jako Šafgočové) jsou starobylý šlechtický rod německého původu z oblasti Frank, usazený od 14. století ve Slezsku. Jejich titulatura – hrabě Schaffgotsch, svobodný pán z Kynastu a Greiffensteinu – vychází z německých jmen nejstarších slezských sídel Chojnik a Gryf. V 17. století se rod rozdělil na českou a slezskou větev, jimž patřil rozsáhlý majetek na obou stranách Krkonoš. Význam české větve v 19. století poklesl, slezská linie si díky bohatství z těžby uhlí udržela postavení až do roku 1945.

Původ a historie rodu

Rod se původně připomíná pod jménem Scof, respektive Schoff, a ze Slezska se v 17. století rozdělil na dvě linie. Zakladatelem české větve byl válečný zbohatlík Jan Arnošt (1623–1695), který roku 1649 koupil Obědovice, po druhé manželce Marii Salomeně Bukovské zdědil roku 1656 Sadovou a Bílou Třemešnou, přikoupil Sobětuchy a od roku 1663 vlastnil dům v pražské Panské ulici, dnešní Kounický palác. Roku 1681 byl povýšen do hraběcího stavu a ze statků zřídil roku 1686 fideikomis pro synovce Jana Arnošta Antonína (1675–1747), nejvyššího purkrabího Českého království, který roku 1703 získal dědičný hraběcí stav pro celou rodinu a sňatkem s Marií Barborou z Valdštejna připojil Lázně Bělohrad a Horní Maršov. V 18. století dosáhla česká větev vrcholu – její členové zastávali úřady ve státní správě a hodnosti v armádě, v církvi vynikli českobudějovický biskup Jan Prokop (1748–1813) a brněnský biskup Antonín Arnošt (1804–1870). Josef Vilibald (1706–1772) přikoupil k Hornímu Maršovu krkonošská polesí až ke Sněžce, čímž se české statky propojily se slezskými kolem hradu Chojnik.

Zadlužení však donutilo plukovníka Jana Arnošta (1742–1825) požádat o zrušení fideikomisu a roku 1786 prodat Sadovou i Bílou Třemešnou; Horní Maršov s Bělohradem přešel sňatkem dcery Jana Josefa (1741–1806) na Aichelburgy. Jan Josef (1794–1874), poslanec moravského zemského sněmu a od roku 1861 dědičný člen panské sněmovny, zdědil roku 1813 po matce z rodu Blümegenů Dolní Adršpach, který roku 1820 prodal, a Biskupice na Svitavsku, poslední statek české větve, jenž roku 1874 přešel sňatkem na Thurn-Taxisy. Posledním potomkem české linie byl Bedřich Karel (1905–1993), žijící v Rakousku.

Ve slezské větvi byl Kryštof (1552–1601), stavebník zámku Grodztwo v Kamienné Góře, roku 1592 povýšen do říšského panského stavu. Jeho syn Jan Oldřich (1595–1635), císařský generál a stoupenec Albrechta z Valdštejna, byl popraven v Řezně a statky mu byly zabaveny; syn Kryštof Leopold (1623–1703) dosáhl rehabilitace, z vděčnosti postavil na Sněžce kapli sv. Vavřince, stal se prezidentem slezské zemské komory a roku 1700 získal český hraběcí titul. Nejvýznamnějším členem linie byl kníže-biskup vratislavský Filip Gotthard (1715–1795), který učinil z Javorníku centrum kulturního života; jeho bratr Antonín Gotthard koupil roku 1791 Vlčice, kde rod sídlil do roku 1921, a krátce vlastnil zámek Kravaře (1787–1815), po jehož prodeji rodina žila na brněnské Kociánce. Jan Nepomuk (1732–1808) vystavěl v letech 1784–1788 monumentální palác ve Slezských Teplicích a získal dědičnou hodnost zemského hofmistra ve Svídnici. Hanuš Oldřich (1831–1915) sňatkem s Johannou Gryczik von Schomberg-Godulla převzal podnikání uhelného magnáta Karola Godully; firma Gräflich Schaffgotsch'sche Werke zaměstnávala přes pět tisíc dělníků a výnosy umožnily stavbu novogotického zámku v Kopicích a paláce ve Vratislavi. V Kopicích a Slezských Teplicích žili Schaffgotschové do zestátnění roku 1945; zničené hrobky v Kopicích byly obnoveny a rodina zde byla roku 2019 znovu důstojně pohřbena. Potomci žijí v Německu a Rakousku.

Erb

Štít je svisle pruhovaný, střídavě stříbrný a červený. Na korunované přilbě s červeno-stříbrnými přikryvadly stojí jako klenot stříbrná ovce (beránek).

Významné osobnosti

• Jan Oldřich ze Schaffgotsche (1595–1635) – císařský generál, stoupenec Valdštejna popravený v Řezně.
• Jan Arnošt ze Schaffgotsche (1623–1695) – zakladatel české větve, roku 1681 povýšen na hraběte.
• Kryštof Leopold ze Schaffgotsche (1623–1703) – prezident slezské zemské komory, stavebník kaple na Sněžce.
• Jan Arnošt Antonín ze Schaffgotsche (1675–1747) – nejvyšší purkrabí Českého království.
• Filip Gotthard ze Schaffgotsche (1715–1795) – kníže-biskup vratislavský.
• Jan Prokop ze Schaffgotsche (1748–1813) – biskup českobudějovický.
• Jan Josef ze Schaffgotsche (1794–1874) – poslanec moravského zemského sněmu, dědičný člen panské sněmovny.
• Antonín Arnošt ze Schaffgotsche (1804–1870) – biskup brněnský.

Sídla a panství

• Chojnik (Kynast) a Gryf (Greiffenstein) – nejstarší slezská sídla.
• Sadová a Bílá Třemešná (1656–1786), Horní Maršov (1724–1829), Lázně Bělohrad (1724–1818), Hostinné (1758–1765).
• Biskupice na Svitavsku (1811–1874), Kravaře (1787–1815), Vlčice (1791–1921).
• Slezské Teplice – barokní palác (1784–1788), Kopice – novogotický zámek, palác ve Vratislavi.
• Javorník – sídlo biskupa Filipa Gottharda; Kociánka v Brně (do roku 1914).

Prameny a literatura

• KUZIO-PODRUCKI, A. Schaffgotschowie. Dzieje wielkiego rodu z Europy Środkowej. Katowice, 2024. ISBN 978-83-67152-61-7.
• Ottův slovník naučný. Díl 22. Praha, 1904 (reprint 2000). ISBN 80-7185-318-6.
• MÜTING, Josef. Philipp Gotthard, Fürst Schaffgotsch. A. Favorkes, 1916.
• KREBS, Julius. Hans Ulrich Freiherr von Schaffgotsch. W. G. Korn, 1890.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• Heslo „Schaffgotschové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)