Erb rodu Rožmberků

Rožmberkové, zvaní též páni z Rožmberka (německy Rosenberger, Herren von Rosenberg), byli starý český šlechtický rod, jedna z větví rozrodu Vítkovců. Do 14. století vybudovali v jižních Čechách rozsáhlé dominium, jímž mohli konkurovat i královské moci, a od roku 1418 nesl vládnoucí člen rodu titul „vladař domu rožmberského“. Rod vymřel roku 1611 Petrem Vokem; jeho pětilistá růže však žije dál ve znaku Českého Krumlova i v symbolech Jihočeského kraje.

Původ a historie rodu

Praotec Vítkovců Vítek I. z Prčice zemřel roku 1194 a podle legendy rozdělil při slavnostním „dělení růží“ pod krumlovským hradem své panství mezi pět synů, kteří založili vlastní linie. Zakladatelem Rožmberků byl jeho syn Vítek III. z Prčice a Plankenberka; jméno větev získala nejspíše po hradu Rožmberk, který založil Vítkův syn Vok I. Hrad sám byl zřejmě pojmenován podle růže, erbovního znamení všech Vítkovců.

Moc rodu rostla díky dědictví po vymřelých pánech z Krumlova (1302), které přineslo například Zvíkov, a díky zásadě, že statky dědí nejstarší syn, takže se majetek nedělil. Vzniklo tak dominium s vlastním purkrabstvím a urbářem; na rožmberském dvoře byla sepsána Rožmberská kniha, nejstarší česky psaný právní spis. Základy panství tvořila centra jako Prčice, Vyšší Brod, Soběslav, Veselí nad Lužnicí či hrad Blankenberg v Horních Rakousích, později přibyly Nové Hrady, Třeboň, Strakonice, Sedlčany a statky na Plzeňsku, ve Slezsku i na Moravě. Roku 1350 založila Kateřina z Rožmberka, rozená z Vartemberka, vdova po nejvyšším komorníkovi Petru z Rožmberka, se svými čtyřmi syny minoritský klášter v Českém Krumlově.

Rožmberkové zastávali úřady místodržících, nejvyšších komorníků i maršálků a nevyhýbali se ani církevním hodnostem. Oldřich II. († 1462) z pozadí řídil jednání po smrti Ladislava Pohrobka a padělaným majestátem z roku 1360 se snažil zvýšit prestiž rodu; jeho syn Jindřich IV. byl vrchním hejtmanem ve Slezsku a Jošt II. vratislavským biskupem, knížetem niským a generálním převorem johanitů. V 16. století zaujímal rožmberský vladař první místo mezi českou šlechtou; mimo české země se mu prokazovaly knížecí pocty, doma však rod z konzervatismu lpěl na titulu pán. Ve druhé polovině 16. století držel také Roudnici nad Labem, Bechyni, Vimperk a Libeň u Prahy.

Vilém z Rožmberka (1535–1592), nejvyšší komorník a od roku 1570 nejvyšší purkrabí, byl roku 1573 zvažován jako kandidát na polský trůn. Byl čtyřikrát ženat – s Kateřinou Brunšvickou, Žofií Braniborskou, Annou Marií Bádenskou a Polyxenou z Pernštejna –, potomka však nezanechal. Dědictví připadlo jeho bratru Petru Vokovi (1539–1611), poslednímu Rožmberkovi, který kvůli dluhům prodal dvě třetiny majetku; Český Krumlov koupil císař Rudolf II. a novým sídlem se stala Třeboň. Rožmberské peníze také vykoupily Čechy z plenění pasovského vojska. Po Vokově smrti roku 1611 přešlo rodové jmění podle smlouvy z 9. prosince 1484 na Švamberky, na jednotu dominia později navázali Eggenberkové a Schwarzenbergové. Významná byla i rodová knihovna, založená ve 14. století a považovaná některými odborníky za největší ve střední Evropě. Na Třeboňsku vybudovali Rožmberkové pod vedením Jakuba Krčína z Jelčan síť až 460 rybníků včetně rybníků Rožmberk a Svět; krajina je dnes biosférickou rezervací UNESCO.

Erb

V erbu Rožmberků je červená pětilistá šípková růže, společné znamení Vítkovců. Vilém z Rožmberka k ní přidal červeno-stříbrné kosmé pruhy, které měly připomínat údajnou příbuznost s italským rodem Ursiniů (Orsiniů). Rožmberská růže se dnes užívá například ve znaku Českého Krumlova a v symbolech Jihočeského kraje.

Významné osobnosti

• Vítek III. z Prčice a Plankenberka – syn Vítka I., zakladatel rodu.
• Vok I. z Rožmberka – zakladatel hradu Rožmberk, pohřbený ve Vyšším Brodě.
• Petr I. z Rožmberka – nejvyšší komorník Českého království; jeho vdova Kateřina založila roku 1350 minoritský klášter v Českém Krumlově.
• Oldřich II. z Rožmberka († 1462) – politik, který řídil jednání po smrti Ladislava Pohrobka.
• Jošt II. z Rožmberka – vratislavský biskup, kníže niský a generální převor johanitů.
• Vilém z Rožmberka (1535–1592) – nejvyšší purkrabí, kandidát na polský trůn.
• Petr Vok z Rožmberka (1539–1611) – poslední vladař domu rožmberského, přijatý i anglickou královnou Alžbětou I.

Sídla a panství

Hrad Rožmberk, Český Krumlov (do prodeje Rudolfu II.), Třeboň, Prčice, Vyšší Brod, Soběslav, Veselí nad Lužnicí, Blankenberg v Horních Rakousích, Zvíkov, Nové Hrady, Strakonice, Sedlčany; v 16. století též Roudnice nad Labem, Bechyně, Vimperk a Libeň. Pohřebištěm rodu byl cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, část členů spočinula v augustiniánském klášteře v Třeboni a Vilém z Rožmberka v kostele sv. Víta v Českém Krumlově.

Prameny a literatura

• FUČÍKOVÁ, Eliška; GAŽI, Martin; LAVIČKA, Roman a kol. Rožmberkové: rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. ISBN 978-80-85033-31-1.
• LAVIČKA, Roman; ŠIMŮNEK, Robert. Páni z Rožmberka 1250–1520: jižní Čechy ve středověku. České Budějovice: Veduta, 2011. ISBN 978-80-86829-70-8.
• BŮŽEK, Václav a kol. Světy posledních Rožmberků. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-092-0.
• NĚMEC, Bohumír. Rožmberkové: životopisná encyklopedie panského rodu. České Budějovice: Veduta, 2001. ISBN 80-903040-0-1.
• PÁNEK, Jaroslav. Vilém z Rožmberka: politik smíru. Praha: Brána; Knižní klub, 1998. ISBN 80-85946-86-6.
• MÍKA, Alois. Osud slavného domu: rozkvět a pád rožmberského dominia. České Budějovice: Růže, 1970.
• BAUER, Jan. Rožmberkové – první po králi. Nakladatelství ČAS, 2014. ISBN 978-80-7475-063-2.
• KLASSEN, John M.; DOLEŽALOVÁ, Eva; SZABO, Lynn. Letters of the Rozmberk Sisters. Boydell & Brewer, 2006. ISBN 978-1-84615-105-7.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Praha, 1882–1927 (reprint Argo, 1993–1998).
• PROCHÁZKA, Roman von. Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien. Neustadt an der Aisch: Degener, 1973.
• Heslo „Rožmberkové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)