Erb rodu Přemyslovců

Přemyslovci byli první česká knížecí a královská dynastie a zároveň jediný panovnický rod domácího, českého původu. V Čechách vládli od nepaměti až do 4. srpna 1306, kdy byl v Olomouci zavražděn Václav III.; v letech 1251–1278 panovali také v rakouských zemích, v letech 1300–1306 v Polsku a 1301–1305 v Uhrách. Po vymření hlavní linie přešla královská koruna sňatkem Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským na Lucemburky, vedlejší opavská linie přežila až do roku 1521.

Původ a historie rodu

Podle tradice zachycené na přelomu 11. a 12. století v Kosmově Kronice Čechů byl zakladatelem rodu Přemysl Oráč ze Stadic, jehož si za manžela vyvolila Krokova dcera Libuše. Jejich bájní nástupci Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan a Hostivít předcházeli prvnímu historicky doloženému knížeti Bořivoji I., o jehož původu se dodnes spekuluje. Zmínky o Přemyslu Oráči obsahují už Kristiánova legenda z konce 10. století a legenda Diffundente sole. Existují i jiné výklady: historik Lubomír E. Havlík považoval Bořivoje za syna moravského knížete Rostislava, muzikolog Vladimír Karbusický vyložil jména bájných knížat jako zkomolené poselství Čechů Frankům z 9. století. Samotný název Přemyslovci je novověký, v literatuře se objevuje až od přelomu 20. a 30. let 19. století a rozšířily jej Dějiny národu českého Františka Palackého.

Od Bořivoje I. do roku 1306 se na trůně vystřídalo pravděpodobně třicet Přemyslovců, z toho sedm králů. Na konci 10. století rod svedl rozhodující boj o vládu nad Čechami se Slavníkovci, který skončil 28. září 995 jejich vyvražděním na Libici. Po rozmachu za Boleslava I. a Boleslava II. přišel za vlády tří Boleslavových synů hluboký úpadek, provázený bratrovražednými boji a vzestupem Uher a Polska. Krizi překonal Břetislav I., který zavedl seniorátní řád a mladším synům svěřil moravské úděly olomoucký, brněnský a znojemský; od jeho synů odvozovali původ moravští Přemyslovci. Královský titul získal jako první roku 1085 Vratislav II. a roku 1158 jeho vnuk Vladislav II., v obou případech jako osobní poctu od císaře.

Po státní krizi poslední čtvrtiny 12. století usedl na trůn Přemysl Otakar I., který roku 1212 zajistil svým potomkům dědičný královský titul a soustředil moc do pražské linie; moravské větve i Děpoltici do poloviny 13. století vymřely. Za Václava I. přešla česká politika do ofenzivy a za Přemysla Otakara II., který v roce 1253 zůstal jediným mužským členem rodu, dosáhl stát největšího rozmachu. Přemysl měl jediného legitimního syna Václava II. a ten jediného přeživšího dědice Václava III., jehož zavražděním v Olomouci 4. srpna 1306 hlavní linie skončila. Po přeslici pokračovala přemyslovská krev v Lucemburcích, Habsburcích i Jagelloncích; v mužské linii rod přežíval ještě v opavských Přemyslovcích, potomcích Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu, kteří vymřeli roku 1521.

Podle kosterních pozůstatků zkoumaných Emanuelem Vlčkem měřila přemyslovská knížata přes 170 centimetrů, byla štíhlá, ale svalnatá, s úpony prozrazujícími trénink s mečem, a měla hnědé či kaštanové vlasy. Nejstarší galerii členů rodu do roku 1134 představují nástěnné malby ve znojemské rotundě svaté Kateřiny.

Erb

Štít je stříbrný a nese černou orlici se zlatou zbrojí, jejíž tělo a křídla doprovázejí červené plamínky. Tato plamenná orlice je nejstarším znamením spojovaným s přemyslovskými panovníky.

Významné osobnosti

• Bořivoj I. (2. polovina 9. století) – první historicky doložený český kníže.
• Boleslav I. a Boleslav II. (10. století) – budovatelé přemyslovského státu, vítězové nad Slavníkovci.
• Břetislav I. (1. polovina 11. století) – obnovitel země po krizi, zakladatel seniorátního řádu a moravských údělů.
• Vratislav II. (král od 1085) – první český král.
• Přemysl Otakar I. (přelom 12. a 13. století) – roku 1212 zajistil rodu dědičný královský titul.
• Přemysl Otakar II. († 1278) – nejmocnější Přemyslovec, pán rakouských zemí.
• Václav II. (přelom 13. a 14. století) – král český a polský.
• Václav III. (zavražděn 4. srpna 1306) – poslední Přemyslovec na českém trůně.

Prameny a literatura

• SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-352-0.
• ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-759-8.
• TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců: vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-138-7.
• ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha: Melantrich, 1998. ISBN 80-7023-281-1.
• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců I. Zrození státu 872–972. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-308-9.
• VLČEK, Emanuel. Fyzické osobnosti českých panovníků. I. díl. Nejstarší Přemyslovci. Praha: Vesmír, 1997. ISBN 80-85977-09-5.
• KRZEMIEŃSKA, Barbara. Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, 2000. ISBN 9788086277097.
• FRIEDL, Antonín. Přemyslovci ve Znojmě. Odeon, 1966.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-4-7.
• Heslo „Přemyslovci" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)