Pernštejnové

Páni z Pernštejna, německy von Pernstein, pocházeli původně z jihozápadní Moravy. Největšího rozkvětu dosáhli v 16. století, kdy spolu s Rožmberky náleželi k nejmocnějším rodům České koruny; jako jediní vedle Rožmberků směli mít v areálu Pražského hradu v sousedství krále vlastní palác, dnes zvaný Lobkovický. Rozšiřováním pozemkového majetku a uváženým hospodařením, včetně režijního hospodářství, se rod zařadil mezi tři nejbohatší v českých zemích. Náležela jim rozsáhlá panství na Moravě, jako Pernštejn, Helfštejn, Plumlov, Prostějov, Tovačov či Přerov, a od přelomu 15. a 16. století i v Čechách, mimo jiné Pardubice, Kunětická hora, Rychnov nad Kněžnou nebo Brandýs nad Labem; ve východních Čechách výrazně ovlivnili tamní hospodářství a krajinu zakládáním rybníků a zavodňovacích struh, z nichž mnohé přetrvaly dodnes. Pernštejnové se vyznačovali dlouhověkostí s průměrným dožitím kolem 70 let a někteří měli potomky i po šedesátce. Přesto, podobně jako jiné starobylé české rody, vymřeli v neklidném 17. století, a to po meči roku 1631 a po přeslici roku 1646; jejich dědici včetně erbu se stali Lobkovicové.