Erb rodu pánů z Donína

Páni z Donína, zvaní též purkrabí z Donína nebo Donínové (německy Grafen und Burggrafen von Dohna), jsou stará německá panská rodina, která odvozovala svůj franský původ od služby na dvoře Karla Velikého a odtud odešla do Saska. Jméno získala podle hradu Donín (Dohna), kde zakladatel rodu Jindřich z Rotova zastával v letech 1152–1180 úřad purkrabího. Rod se rozdělil na větev saskou, českou, slezskou a pruskou; české větve vymřely v první polovině 17. století, pruská linie žije dodnes.

Původ a historie rodu

Po Jindřichovi z Rotova se purkrabská hodnost na Donínu dědila z generace na generaci, a proto rodina začala užívat tento neobvyklý přídomek. Hrad sám střídal vrchnost mezi českými panovníky a německými císaři. Méně známou slezsko-lužickou větev založil Jindřich III., který strávil čtyřicet let na cestách mezi dvory svých lenních pánů – českého krále Václava I., později Přemysla Otakara II., míšeňského markraběte Jindřicha Jasného a míšeňského biskupa. Napětí s Jindřichem Jasným vyústilo v popravu Jindřichova syna Oty a v odchod rodiny do Čech, na Žitavsko. Tam Donínové vybudovali hrad Grabštejn (Grafenstein) a stáli u založení kláštera Marienthal.

Po ztrátě rodového hradu v tzv. Donínské při roku 1402 přesídlila saská větev do Čech. Držela zde Okoř, Lochovice, Bílý Újezdec (dnes osada obce Ledce), Tuchoraz, Dražice a Benátky nad Jizerou, kde Bedřich z Donína dal na místě zříceniny gotického hradu postavit renesanční zámek. Ješek a Bořivoj, purkrabí z Donína, vlastnili v letech 1470–1523 Donínský dům na Staroměstském náměstí v Praze. Na počátku 17. století patřil rodu zámek Lemberk, který však po bitvě na Bílé hoře opustil.

V Čechách se rod rozdělil na dvě větve, obě však v první polovině 17. století vymřely. Vladislav a Ota se zapojili do stavovského povstání, po jeho porážce odešli do emigrace a zemřeli bez potomků; Achác z Donína (1581–1647) působil jako významný diplomat ve službách Fridricha Falckého. Naopak Karel Hanibal z Donína (1588–1633), majitel Kvasin a Solnice, stál na katolické straně. Bedřich z Donína (1574–1634), dvořan Rudolfa II. a později zemský rada a soudce, včas konvertoval ke katolictví; proslul jako cestovatel a autor cestopisu z pobytu v italském Loretu v letech 1607–1608, vydaného tiskem až roku 1940. Vášeň pro cestování jej však zadlužila, musel prodat rodinný statek a zemřel v bídě. Slezská větev rovněž vyhasla, takže dnes žijí pouze příslušníci pruské linie; z ní pocházel i Stanislav z Donína (1840–1917), lesní kontrolor hohenzollernských statků v Bystřici nad Úhlavou. Příbuzensky se Donínové spojili se Šternberky, Vartemberky, Valdštejny, Trčky, Kolovraty či pány ze Stráže.

Erb

Ve znaku mají páni z Donína dva zkřížené jelení parohy v modrém poli. V klenotu je korunovaná přilba, z níž vyrůstá korunovaná panna štítonoška držící v rukou dva jelení parohy.

Významné osobnosti

• Jindřich z Rotova – purkrabí na Donínu v letech 1152–1180, zakladatel rodu.
• Jindřich III. z Donína – zakladatel slezsko-lužické větve, stavebník Grabštejna.
• Bedřich z Donína (1574–1634) – dvořan Rudolfa II., zemský soudce a autor cestopisu.
• Achác z Donína (1581–1647) – diplomat ve službách Fridricha Falckého.
• Karel Hanibal z Donína (1588–1633) – katolický šlechtic, majitel Kvasin a Solnice.
• Stanislav z Donína (1840–1917) – příslušník pruské linie Dohna-Schlodien, lesní kontrolor v Bystřici nad Úhlavou.

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• DONÍN, Bedřich z. Cestopis Bedřicha z Donína. Praha: Melantrich, 1940.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Praha, 1882–1927 (reprint Argo, 1993–1998).
• PROCHÁZKA, Roman von. Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien. Neustadt an der Aisch: Degener, 1973.
• Heslo „Páni z Donína“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)