Erb rodu pánů z Cimburka

Páni z Cimburka patřili k nejproslulejším moravským panským rodům pozdního středověku. Jméno si zvolili podle údajného hradu Cimburk nedaleko Kutné Hory; od druhé poloviny 14. století se hlavní, moravská větev psala Tovačovští z Cimburka. Její největší osobností byl Ctibor Tovačovský, moravský zemský hejtman a autor Knihy tovačovské, a právě touto nejskvělejší generací rod na počátku 16. století po meči vymřel.

Původ a historie rodu

Historie rodu je spojena se třemi stejnojmennými hrady. Nejstarším má být Cimburk u Kutné Hory, kde však archeologický výzkum doložil pouze pravěké hradiště; někteří historikové lokalitu spojují s velmožem Miroslavem, zakladatelem sedleckého kláštera (1142–1143) a údajným předkem rodu. Dalšími jsou hrad u Moravské Třebové, zmiňovaný roku 1308 a držený Ctiborem z Lipnice, a hrad u Koryčan, který po roce 1320 vystavěl Bernard z Cimburka. Bernard, původně psaný z Lipnice, držel do roku 1320 tvrz Hačky a hrad Hradové Střimelice a roku 1327 od krále Jana Lucemburského získal Tovačov; patřil k prapředkům moravské linie.

Rod se rozdělil na větev českou, zvanou též střimelickocimburská, která zůstala ve stínu moravských příbuzných a vymřela po přeslici až v 17. století, a na větev moravskou. Roku 1358 dostal Ctibor lénem městečko a tvrz Tovačov, a moravská větev se proto začala psát Tovačovští z Cimburka. Ctibor Kazka koupil roku 1386 od Štěpána Kropáče z Holštejna hrad Stražisko s konickým panstvím; po něm tam sídlil syn Matouš († 1430), který odtud bojoval proti markraběti Prokopovi, a dědicové hrad roku 1434 prodali pánům ze Švábenic. Bratři Miroslav a Jan Balšan z Cimburka drželi za husitských válek léno Sehradice a byli známi jako lapkové; moravští stavové proto hrad roku 1449 koupili a patrně rozbořili.

Vrchol rodu přinesli synové a zejména vnukové Albrechta Tovačovského z Cimburka. Jan Tovačovský (1416–1464), přední představitel utrakvistické šlechty, byl v letech 1439–1453 moravským hejtmanem a držel Rožnov s vsetínským dominiem. Jeho syn Ctibor (1439–1494) podporoval Jiřího z Poděbrad, v čele jeho vojsk úspěšně bojoval ve Slezsku a po králově smrti sloužil Jagelloncům. Zastával úřad moravského hejtmana a nejvyššího kancléře, prosadil češtinu jako jediný úřední jazyk na Moravě, sepsal moravské zemské právo v Knize tovačovské a v alegorickém spisu Hádání pravdy a lži hájil utrakvismus. Jan Tovačovský mladší (1440–1483) byl nejvyšším zemským sudím a nejvyšším komorníkem a sňatkem s Magdalenou z Michalovic získal Mladou Boleslav, kde obnovil zpustlý hrad. Bernart z Cimburka († 1470) se proslavil jako vojevůdce řádu německých rytířů ve třináctileté válce s Polskem. Vymřením Tovačovských roku 1502 přešel Tovačov do cizích rukou, Mladou Boleslav získali Krajířové z Krajku a rožnovské panství prodal manžel Kunky z Cimburka, hrabě Petr od Sv. Jiří a z Pezinku, Kunům z Kunštátu. Cimburkové byli příbuzensky spojeni s Kolovraty, pány z Boskovic, z Kravař a z Michalovic.

Erb

Páni z Cimburka užívali tzv. mluvící znak – cimbuří, doložené na pečetích od počátku 14. století. Jednotlivé linie rodu měly stínky cimbuří uspořádány různě, vždy však v barvách stříbrné a červené. Ani klenot nebyl společný: u některých členů se objevoval klobouk s cimbuřím, jinde dokonce psí hlava se splývavýma ušima. Tovačovští z Cimburka nosili v červeném štítě trojí stříbrné cimbuří se střídavě postavenými stínkami a v klenotu červená orlí křídla se stříbrným cimbuřím.

Významné osobnosti

• Bernard z Cimburka – stavebník hradu Cimburk u Koryčan po roce 1320 a od roku 1327 držitel Tovačova.
• Ctibor Kazka z Cimburka († 1392) – od roku 1386 pán na Stražisku a konickém panství.
• Jan Tovačovský z Cimburka (1416–1464) – horlivý utrakvista, moravský hejtman v letech 1439–1453.
• Ctibor Tovačovský z Cimburka (1439–1494) – moravský hejtman, nejvyšší kancléř, válečník a autor Knihy tovačovské.
• Jan Tovačovský mladší z Cimburka (1440–1483) – nejvyšší zemský sudí a nejvyšší komorník, obnovitel hradu v Mladé Boleslavi.
• Bernart z Cimburka († 7. ledna 1470) – vojevůdce řádu německých rytířů ve válce s Polskem.

Sídla a panství

• Cimburk u Městečka Trnávky a Cimburk u Koryčan – rodové hrady.
• Tovačov (1327–1502) – hlavní sídlo moravské větve.
• Hradové Střimelice, Hačky, Blatník (1349–1377) – statky české větve.
• Stražisko (1386–1434), Křídlo, Sehradice, Brumov, Drahotuš a Náměšť na Hané.
• Rožnov pod Radhoštěm s Vsetínskem (1436–1502), Mladá Boleslav (do 1502).

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• KRAJČA, Milan. Slavičínská větev pánů z Cimburka (1374–1464). Slovácko, 2014, roč. 56, s. 181–199.
• PROCHÁZKA, Roman von. Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien. Neustadt an der Aisch: Degener, 1973.
• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-4-7.
• Heslo „Páni z Cimburka“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)