Erb rodu Pachtů z Rájova

Pachtové z Rájova, německy Pachta von Rayhofen, byli původně měšťanská rodina z Horšovského Týna, která roku 1628 získala od císaře Ferdinanda II. erb a šlechtický přídomek podle Rájova na Chebsku. Během jediného století postoupili z vladyckého stavu přes rytířský a panský až k hraběcímu titulu (1721). Proslavili se úřednickou kariérou ve službách habsburských panovníků, nákladnou barokní stavební činností a hudebním mecenášstvím, které do pražského paláce Pachtů přivedlo i Wolfganga Amadea Mozarta.

Původ a historie rodu

Prvním nositelem jména byl Jiří Pachta († 1582), poddaný z Horšovského Týna, který získal vzdělání a po polovině 16. století se stal rektorem školy v Kolíně. Jeho nástupce Jan Pachta Budynský († 1621) se po obdržení erbovního listu od roku 1593 psal z Rájova. Doloženým zakladatelem rodu je však měšťan a hejtman tloskovského panství Jan Pachta († po 1642), povýšený 4. ledna 1628 do českého vladyckého stavu s predikátem z Rájova.

Jeho vnuk Daniel Norbert (asi 1611–1682), sekretář dvorské komory, obdržel roku 1652 říšské šlechtictví a o dva roky později rytířský stav. Rozmnožil rodový majetek a od roku 1671 byl purkrabím Hradeckého kraje, místodržícím a zemským soudcem. Jeho synové František Václav, Karel Daniel, Jan Antonín, Arnošt Josef a Jan Jáchym byli roku 1701 povýšeni do panského stavu. Jan Antonín zdědil roku 1689 statky jihlavských Heidlerů z Bukova včetně práva psát se z Bukové a koupil Větrný Jeníkov, Šlapanice, Jiříkovice, Velký Beranov a Dalešice na Moravě; jeho synové spolu se strýcem Janem Jáchymem získali roku 1721 hraběcí stav.

V 18. století zastávali Pachtové přední zemské úřady. František Josef (1710–1799) byl dvorským i zemským soudcem, v letech 1755–1774 nejvyšším mincmistrem, místodržícím a předsedou zemského soudu. Rod zároveň vešel ve známost nákladnou, ale vybranou stavební činností: Arnošt Josef přestavěl Liblice na barokní zámek, Jan Jáchym proměnil tvrz v Liběchově v zámek a František Josef dal vybudovat zámek v Bezně a přestavět Nový Falkenburk. V Praze nesou jméno Pachtů čtyři paláce, pátý na rohu Křižovnické a Platnéřské ulice byl zbořen roku 1868.

Hrabě Jan Josef (1756–1834), velký milovník hudby, vydržoval vlastní kapelu doplňovanou poddanými z Pravonína, sám komponoval a stýkal se s Josefem Myslivečkem. V jeho paláci na Anenském náměstí opakovaně pobýval Mozart, který zde zkomponoval šest německých tanců (KV 509) věnovaných hraběti. Jan Josef patřil také ke spoluzakladatelům Pražské konzervatoře. Ve druhé polovině 19. století část rodu přesídlila mimo české země; k potomkům patří rakouský inženýr Georg Pachta-Reyhofen (narozen 1955), manažer automobilky MAN.

Erb

Erb udělený roku 1628 tvořil na červeno-modře šikmo děleném štítě zlatý korunovaný dvouocasý lev, držící v tlapách stříbrný korunovaný sloup se dvěma zkříženými palmovými ratolestmi. S povyšováním rodu se znak proměňoval a původní figury se přesunuly do srdečního štítku. V poslední podobě nese zlato-červený štít s černo-stříbrným břevnem rozkřídlenou černou orlici se zlatou korunou, která má na prsou korunovaný červený štítek se stříbrným břevnem; v něm je doleva obrácený stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou, držící stříbrný sloup se dvěma palmovými větvemi.

Významné osobnosti

• Jan Pachta z Rájova († po 1642) – hejtman tloskovského panství, roku 1628 povýšen do vladyckého stavu.
• Daniel Norbert Pachta z Rájova (asi 1611–1682) – sekretář dvorské komory, purkrabí Hradeckého kraje a místodržící.
• Jan Antonín Pachta z Rájova a Bukové († 1717) – nejvyšší zemský písař na Moravě, majitel Větrného Jeníkova.
• Jan Jáchym Pachta z Rájova (1676–1742) – hejtman Boleslavského kraje, stavebník zámku v Liběchově, zemřel při odvlečení Francouzi z Prahy.
• František Josef Pachta z Rájova (1710–1799) – nejvyšší mincmistr, místodržící a předseda zemského soudu, stavebník zámku Bezno.
• Jan Josef Pachta z Rájova (1756–1834) – hudební mecenáš, hostitel Mozarta a spoluzakladatel Pražské konzervatoře.
• Johanna ze Salm-Reifferscheidtu, rozená Pachtová (1780–1857) – malířka.

Sídla a panství

• Větrný Jeníkov, Šlapanice, Jiříkovice, Velký Beranov a Dalešice – moravské statky Jana Antonína.
• Liblice – barokní zámek; Liběchov – zámek z přestavěné tvrze.
• Nový Falkenburk u Jablonného v Podještědí – koupen 1716.
• Nové Dvory – koupeny 1722, místo pohoštění Karla VI. roku 1723.
• Bezno – zámek Františka Josefa, později majetek Františka Pachty.

Prameny a literatura

• Ottův slovník naučný. Díl 19, heslo Pachta z Rájova. Praha: J. Otto, 1902, s. 27–29.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Pachtové z Rájova, s. 110–111.
• CHRÁSTECKÁ, Marie. Hrabě František Josef Pachta v roli stavebníka i stavitele. Architektonická proměna rodových statků Františka Josefa Pachty v pozdním baroku. Praha: Univerzita Karlova, 2017. Diplomová práce.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-4-7.
• Heslo „Pachtové z Rájova" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)