Erb rodu Oppersdorfů

Oppersdorfové (též Oppersdorffové či páni z Oprštorfu) jsou starobylý šlechtický rod ze Slezska, pocházející ze vsi Wierzbięcice (německy Oppersdorf) u polské Nysy. V 16. století získali rozsáhlé statky v Čechách, roku 1601 byli uznáni svobodnými pány Českého království a od roku 1626 náležejí k říšským hrabatům. Jejich hlavním sídlem byl po staletí zámek v Horním Hlohově; členové rodu žijí dodnes.

Původ a historie rodu

Původ rodu se odvozuje od hrabat z Thiersteinu, uváděných též jako hrabata z Hombergu či Hohenbergu. Oppersdorfové patřili k původní šlechtě Horního Slezska, později se rozšířili i do Dolního Slezska a drželi statky v Haliči, Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích. Jedna z linií se nazývá podle solms-braunfelského panství a od roku 1969 užívá jméno Oppersdorff Solms-Braunfels; dva členové rodu nesou od roku 1945 na základě šlechtické adopce titul princ z Radziwillu.

V 16. století vynikli tři bratři, Jan, Jiří a Vilém. Nejstarší Jan († 1584) sloužil jako žoldnéř na mnoha evropských bojištích ve službách císaře Karla V. a jeho bratra Ferdinanda I., jemuž pomáhal potlačit české stavovské povstání. Byl císařským komorníkem a hejtmanem Opolského knížectví. Za své služby dostal od Ferdinanda I. panství Dub a Frýdštejn, sňatkem s Magdalénou z Zedlitz získal kolem roku 1561 město a zámek Horní Hlohov a přikoupil Osečnou, Heřmanův Městec, Týniště nad Orlicí a Častolovice. Zemřel bez dědiců a majetek převzal jeho synovec Jiří II. Maxmilián, jenž roku 1595 získal dědičná práva i pro potomky. Jeho bratr Fridrich († 1592) přestavěl spolu s manželkou Magdalenou z Donína zámek v Častolovicích.

Dne 12. února 1601 byli Jiří II. a Fridrich uznáni svobodnými pány v Českém království. Syn Jiřího II., Jiří III. (1588–1651), byl 22. června 1626 ve Vídni povýšen na říšského hraběte; jeho bratři Fridrich a Václav získali hraběcí titul roku 1635. Jiří III. byl císařským komorníkem, pokladníkem a hejtmanem Opolského knížectví, získal zámek Ratibořice, roku 1636 koupil slezské panství Frýdek, nechal postavit kostel na Prašivé a roku 1642 zřídil z hornohlohovského majetku fideikomis. Rod se tradičně hlásil ke katolictví; jen bratři Vilém a Jan Fridrich museli jako protestanti po Bílé hoře odejít do exilu a Janu Fridrichovi byly zkonfiskovány statky Brod u Jaroměře, Kozlí a Slavětice.

Synové Jiřího III., dvojčata Matyáš Rudolf a František Eusebius (1623–1691), obdrželi roku 1652 český hraběcí stav. František Eusebius poskytl během tzv. švédské potopy na podzim 1655 na hornohlohovském zámku útočiště polskému králi Janu II. Kazimírovi a jeho manželce Ludovice Marii Gonzagové; za zásluhy v boji proti Švédům mu polský sejm roku 1683 potvrdil hraběcí titul s erbem Kohouta. Václav z Oppersdorfu naopak zastával úřady na Opavsku a Krnovsku, ale většinu statků nehospodárností promarnil a synovi Heřmanovi odkázal roku 1688 jedinou ves Petrovice. Česká větev získala hraběcí titul roku 1700, na Moravě a ve Slezsku byl uznán až roku 1746. Mladší větev později vymřela, starší a slezská žijí dodnes.

Horní Hlohov patřil slezské linii do roku 1714, roku 1781 jej převzala moravská větev a později větev česká. Roku 1806 se na zámek uchýlil před Francouzi Ludwig van Beethoven, který svému hostiteli, hraběti Franzi von Oppersdorff (1778–1818), věnoval svou 4. symfonii. Od roku 1854 byl majitel Horního Hlohova členem pruského říšského sněmu; fideikomis byl zrušen 21. března 1935.

Erb

V původním rodovém erbu nosili Oppersdorfové hlavu gryfa, která spíše připomínala hlavu draka či orla. Po roce 1547 přibylo do erbu pole s obrněnou rukou držící meč. Polská hraběcí linie získala roku 1683 potvrzení erbu Kohouta (Bílý kohout).

Významné osobnosti

• Jan z Oppersdorfu († 1584) – voják ve službách Karla V. a Ferdinanda I., hejtman Opolského knížectví, zakladatel majetku rodu v Čechách.
• Fridrich z Oppersdorfu († 1592) – stavebník zámku v Častolovicích.
• Jiří III. z Oppersdorffu (1588–1651) – první říšský hrabě z rodu, kupec panství Frýdek, zakladatel hornohlohovského fideikomisu.
• František Eusebius z Oppersdorffu (1623–1691) – hostitel polského krále Jana Kazimíra, držitel polského hraběcího titulu.
• František Josef z Oppersdorfu (1660–1714) – moravský zemský hejtman v letech 1704–1714.
• Franz von Oppersdorff (1778–1818) – mecenáš, jemuž Beethoven věnoval 4. symfonii.
• Eduard z Oppersdorffu (1800–1889) – majorátní pán a poslanec říšského sněmu.
• Jan Jiří z Oppersdorffu (1866–1948) – fideikomisní pán a katolický politik.

Sídla a panství

• Horní Hlohov (Głogówek) – zámek a fideikomis, hlavní sídlo rodu od 16. století do roku 1935.
• Dub a Frýdštejn – panství darovaná Ferdinandem I.
• Častolovice, Heřmanův Městec, Týniště nad Orlicí, Osečná – statky v Čechách získané Janem z Oppersdorfu.
• Frýdek (od 1636) a Pržno – slezská panství.
• Ratibořice – zámek Jiřího III.

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• SCHNURPFEIL, Heinrich. Geschichte und Beschreibung der Stadt Ober-Glogau in Oberschlesien. Mit der Genealogie der Grafen von Oppersdorf. Creative Media Partners, 2018. ISBN 0-353-66208-9.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II (N–Ž). Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0294-9.
• Heslo „Oppersdorfové" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)