Erb rodu Nothaftů z Wernbergu

Nothaftové z Wernbergu (německy Notthaft) byli starý bavorský ministeriální rod, který je úzce spjat se západními Čechami. Od 12. století působili na Chebsku, kde postavili hrad Vildštejn, a ve 13. století kolonizovali rozsáhlé území kolem dnešního Sokolova. Po odchodu do Bavorska se stali svobodnými pány a hlavní větev roku 1638 říšskými hrabaty; vymřela roku 1734.

Původ a historie rodu

Jméno Nothaft (středohornoněmecky nôthaft) znamená chudý či nuzný, což zřejmě odráží původ rodu: ministeriálové vzcházeli z nesvobodného obyvatelstva. Rodinná legenda za zakladatele označuje fríského knížete Radipolda, který prý táhl s vojskem Karla Velikého proti Čechům. První písemná zmínka pochází z roku 1140, kdy se uvádějí Rudolf a Eilhulf Nothaftové. Na Chebsko přišli pravděpodobně z hradu Pottenstein; roku 1163 sloužil v posádce chebského hradu Adalbertus de Egre.

Kolem roku 1200 opustili Nothaftové chebský hrad a postavili si vlastní sídlo, hrad Vildštejn (Wildstein), podle něhož se od roku 1224 psali. Postupně osídlili široké okolí od Vojtanova po Soos a od Plesné po Cheb a koncem 13. století zdědili část majetku Hohenbergů a Liebensteinů. Často se pohybovali v blízkosti panovníka a snad se účastnili i křížové výpravy Fridricha Barbarossy. Ve 13. století pronikli za hranice Chebska do Čech, kde založili hrad Falkenau, dnešní Sokolov, a během zhruba třiceti let ovládli údolí Ohře mezi Loktem a Kynšperkem i značnou část Slavkovského lesa, kde těžili cín. Jejich léna místy sousedila se statky Leuchtenberků.

V 90. letech 13. století Engelhard Nothaft z Wildsteinu se syny majetek na Chebsku rozprodal a před rokem 1298 přesídlil na hrad Wernberg, získaný patrně jako věno manželky Adelheid. Do popředí se poté dostali Nothaftové z Falknova, kteří vedli chebskou šlechtu v boji proti rostoucí moci města Chebu a proti české vládě; roku 1310 jim císař Jindřich VII. potvrdil dědičný úřad chebského lesmistra. Z Falknova odešli před rokem 1339, kdy jim podle lenní knihy patřilo panství se zhruba stovkou míst. Část statků na Falknovsku držela do 15. století větev z Weissensteinu, na počátku 16. století však Nothaftové v Čechách přišli o všechno.

V Bavorsku vynikli zejména Nothaftové z Wernbergu, sídlící na hradě Wernberg u Weidenu a po roce 1413 na hradě Runding. Byli úzce spjati s vévodským dvorem, zastávali vysoké zemské úřady (Heinrich Nothaft byl řezenským purkmistrem a správcem Chamu) a vévodům poskytovali velké půjčky, což je málem přivedlo ke krachu. Stali se svobodnými pány, roku 1638 říšskými hrabaty a v letech 1676–1758 drželi železnorudské panství, kde postavili zámek. Hlavní větev vymřela po meči Johanem Heinrichem roku 1734. Nothaftové z Falknova přesídlili na hrad Thierstein, postavený bez povolení na císařské půdě a udělený jim v léno roku 1343 Ludvíkem Bavorem. Větev z Weissensteinu vedla téměř sto let spor s klášterem Waldsassen a dosáhla titulu svobodných pánů.

Erb

Štít erbu je zlatý a přes něj probíhá vodorovné modré břevno.

Významné osobnosti

• Adalbertus de Egre (doložen 1163) – první známý Nothaft na Chebsku, člen posádky chebského hradu.
• Albrecht Nothaft (doložen 1225) – první, kdo užíval přídomek z Vildštejna.
• Engelhard Nothaft z Wildsteinu (konec 13. století) – dědic Hohenbergů a Liebensteinů, přesídlil na Wernberg.
• Albrecht Nothaft z Falknova (doložen 1310) – držitel dědičného úřadu chebského lesmistra, od roku 1340 psaný z Thiersteinu.
• Heinrich Nothaft z Wernbergu (doložen 1367) – řezenský purkmistr a správce Chamu, prodal hrad Wernberg.
• Johann Heinrich Nothaft († 1734) – poslední člen hlavní hraběcí větve.

Sídla a panství

• Vildštejn (Wildstein) – hrad postavený kolem roku 1200, sídlo chebské větve.
• Falkenau (Sokolov) – hrad založený ve 2. polovině 13. století, centrum kolonizace Sokolovska.
• Wernberg u Weidenu a Runding – hlavní sídla bavorské větve.
• Thierstein – hrad falknovské větve, léno od roku 1343.
• Weissenstein – sporný hrad kláštera Waldsassen.
• Železná Ruda (1676–1758) – panství se zámkem.

Prameny a literatura

• STEIN, Norbert. Die Herren von Kaltental und die reichsfreien Nothaft von Hohenberg. Gemeinde Remseck am Neckar, 1989.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Praha, 1882–1927 (reprint Argo, 1993–1998).
• Heslo „Nothaftové z Wernbergu" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)