Erb rodu Mitrovských z Mitrovic a Nemyšle

Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle, německy Mittrowsky von Mitrowitz, byli moravský šlechtický rod českého původu. Pocházeli z jižních Čech, kde se původně psali podle tvrze Nemyšle u Tábora a od 15. století podle Mitrovic u Písku. Až do 17. století patřili k nižší jihočeské šlechtě, po Bílé hoře však dosáhli vyššího postavení a na Moravě získali panský (1716) i hraběcí stav (1769). Z moravských linií vzešli osvícenec Jan Nepomuk Mitrovský a nejvyšší kancléř Antonín Bedřich I.; rod byl posledním soukromým majitelem hradu Pernštejn a jeho jméno nese letohrádek Mitrovských v Brně.

Původ a historie rodu

Nejstarším známým předkem byl Litvín z Nemyšle, který zemřel kolem roku 1380. Jeho potomek Jan z Nemyšle koupil v polovině 15. století od Vratislavů z Mitrovic tvrz a statek Mitrovice, podle nichž se rod začal psát a které držel do konce 16. století. Trvalejší zázemí získali roku 1541 koupí Jetřichovic na Sedlčansku. Po Bílé hoře někteří členové rodu přišli o majetek, jiní stoupali: Jiří mladší († 1629) byl místopísařem Českého království a purkrabím Pražského hradu, jeho synovec Vilém Jindřich a Vilémův syn František Sezima hejtmany Vltavského kraje. Po prodeji Jetřichovic roku 1721 historie rodu v Čechách končí; česká linie vymřela roku 1737.

Moravské větve pocházejí od Václava Mitrovského († 1596), který se sňatkem usadil na Těšínsku. Jeho potomek Maxmilián († 1714) koupil roku 1687 Hrabyni a roku 1705 získal jako první z rodu stav svobodných pánů. Klíčovou postavou se stal jeho bratr Arnošt Matyáš (1676–1748), zemský hejtman v Opavsku, povýšený do panského stavu roku 1716. Roku 1731 získal od Lambergů panství Bystřice nad Pernštejnem se zámkem Dolní Rožínka, které zůstalo rodu až do 20. století. Z jeho pěti synů tři založili nové linie.

Takzvanou uherskou linii založil Jan Nepomuk (1704–1760); jeho syn Josef Antonín koupil roku 1778 Paskov a bratr Arnošt Antonín nechal v Brně postavit letohrádek Mitrovských. Starší moravskou linii založil Maxmilián Josef (1709–1782), generál jezdectva a velitel v Temešváru. Jeho syn Jan Nepomuk (1757–1799) byl přírodovědcem moravského osvícenství, vnuk Vilém získal v letech 1818–1828 hrad Pernštejn a Vladimír I. (1814–1899) vyženil Sokolnice, které se staly hlavním sídlem. Mladší moravskou linii založil Jan Křtitel (1736–1811), nejvyšší zemský sudí a komoří, majitel Žádlovic. Jeho syn Antonín Bedřich I. (1770–1842), moravský zemský hejtman a nejvyšší kancléř, spoluzaložil Moravské zemské muzeum a roku 1833 koupil Loučnou nad Desnou se sobotínskými železárnami, které jeho syn roku 1844 prodal Kleinům. Linie vymřela roku 1907.

Do 20. století tak přežila jen starší moravská linie s velkostatky Sokolnice, Dolní Rožínka, Bystřice nad Pernštejnem a Pernštejn o rozloze kolem 10 000 hektarů. Rodina se přihlásila k německé národnosti, a tak byl roku 1945 Vladimíru III. (1901–1976) veškerý majetek zkonfiskován. Mitrovští přesídlili do Rakouska a posledním mužským potomkem byl Hubert Vladimír (1902–1980).

Erb

Od povýšení do panského stavu užívali Mitrovští v červeném štítě stříbrný kůl; do té doby byly barvy obrácené, tedy červený kůl ve stříbrném štítě. Klenotem jsou býčí rohy čtvrcené stříbrno-červeně a zdobené hroty kopí opačných tinktur. Při povýšení do hraběcího stavu přibyly za vojenské a politické zásluhy další dva klenoty, poloviční lev a tygr s tasenými meči, a lvi jako štítonoši. Rodové heslo Aeternus quia purus („Věčný, protože čistý") bylo přidáno až v 19. století.

Významné osobnosti

• Arnošt Matyáš Mitrovský (1676–1748) – zemský hejtman v Opavsku, zakladatel moravského majetku, od roku 1716 svobodný pán.
• Jan Nepomuk Mitrovský (1757–1799) – přírodovědec, mecenáš a spisovatel moravského osvícenství.
• Antonín Bedřich I. Mitrovský (1770–1842) – moravský zemský hejtman, nejvyšší kancléř a rytíř Řádu zlatého rouna.
• Vladimír I. Mitrovský (1814–1899) – poslanec moravského zemského sněmu a člen panské sněmovny.
• Vladimír III. Antonín Mitrovský (1901–1976) – poslední majitel moravských velkostatků před konfiskací roku 1945.

Sídla a panství

• Jetřichovice – 1541–1721, renesanční zámek.
• Hrabyně – od 1687; Vikštejn – od 1713.
• Bystřice nad Pernštejnem a Dolní Rožínka – 1731–1945.
• Pernštejn – 1818–1945, poslední soukromí držitelé hradu.
• Sokolnice a Šlapanice – hlavní sídlo od poloviny 19. století.
• Paskov, Žádlovice, Moravec, Loučná nad Desnou, Velké Heraltice – statky dalších linií.

Prameny a literatura

• KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí. Pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810. Brno, 2006. ISBN 80-7366-063-6.
• SVOBODA, Pavel. Krajem kamení a jeřabin. Tišnov: Sursum, 2002. ISBN 80-7323-021-6.
• DYBA, Ivan. Hrobka hrabat Mitrovských z Mitrovic a Nemyšle a barevná znaková výzdoba v kostele v Doubravníku. In: Genealogické a heraldické informace 7 (22), 2002, s. 57–68.
• SÁČEK, Karel. Sokolnice a hrabata Mitrovští. In: Sokolnice a slavkovská bitva. Sokolnice: Obecní úřad Sokolnice, 2000, s. 22–26.
• MORNŠTEJN-ZIEROTIN, Karel. Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle. In: Listy GHSP 1974, č. 4.
• Ottův slovník naučný. 17. díl. Praha, 1901 (reprint 1999), s. 442–446. ISBN 80-7185-057-8.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-4-7.
• Heslo „Mitrovští z Mitrovic a Nemyšle" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)