Erb rodu Miseroniů z Lisonu

Miseroniové z Lisonu, původně Missironi a v pramenech psaní i jako Misaroni či Misseronové, byli severoitalský měšťanský rod glyptiků a brusičů drahokamů z Lissone u Milána. Jedna z větví se před rokem 1588 usadila v Praze, kde pracovala pro císaře Rudolfa II. a jeho nástupce a kde byla za zásluhy v glyptice povýšena do šlechtického stavu s predikátem z Lisonu. V Čechách provozovali brusičské mlýny v Bubenči, Brandýse nad Labem a Českém Krumlově, drželi hrad Krašov a později Jemniště. Rod vymřel po meči roku 1817.

Původ a historie rodu

Rodina mohla být nobilitována již ve 14. století. Prvním významným členem byl Gasparo Miseroni (narozen kolem 1430), majitel klenotnické dílny v Miláně. Dílny rodu se ve službách Sforzů a Medicejských proslavily řezbami a brusem drahých kamenů. Girolamo a Giulio Miseroniové dodávali v letech 1582–1589 zakázky do Escorialu pro Filipa II. Milánská rodina vymřela za morové epidemie kolem roku 1630.

Do Čech přišli čtyři synové Girolama Miseroniho (1522–1600) a Isabely Borsanové: Oktavián, Alexandr, Jan Ambrož a Aurelius. Od 1. ledna 1588 byli Oktavián a Jan Ambrož dvorními brusiči drahokamů Rudolfa II. a do nájmu dostali Císařský mlýn v Bubenči. Alexandr a Oktavián se kolem roku 1590 oženili se sestrami Barborou a Laurou di Castello. Listinou z 2. září 1608 povýšil Rudolf II. všechny čtyři bratry do šlechtického stavu Svaté říše římské a dědičných zemí, upravil jméno na „von Misseron" a polepšil jim erb.

Zakladatelem české větve se stal Oktavián (1567–1624), který měl s Laurou di Castello devět dětí. Nejslavnějším z nich byl Dionýs (Diviš, před 1607–1661), jeden z nejznámějších umělců své doby. Kolem roku 1637 se stal správcem pokladu a hradních sbírek a vedl brusírny na Hradě i v Bubenči. Při švédském vpádu na Malou Stranu roku 1648 ukryl většinu uměleckých předmětů z drahých kamenů; za zásluhy při obraně pražských měst byl bratrům 10. března 1653 potvrzen říšský šlechtický stav, udělen predikát z Lisone a znovu polepšen erb. Dionýs řídil i stavbu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a roku 1653 si dal u Karla Škréty namalovat rodinný portrét.

Dionýsův bratr František (1607–1657), vrchní písař zemské berně, koupil roku 1649 panství s hradem Krašov a vesnice Kozojedy, Bohy a Třimany. Jeho syn Norbert Adolf (1649–1682) byl roku 1674 povýšen do starého rytířského stavu, Krašov po dlouhých sporech prodal plaskému klášteru a roku 1681 koupil Jemniště. Jeho syn Gothard Florián (1675–1738), generál jízdy ve službách Evžena Savojského, prodal Jemniště i Těchobuz a padl v bojích s Turky u Temešváru; žádné z jeho dětí se nedožilo dospělosti. Z Dionýsových synů byl Jan Oktavián (1630–1690) sekretářem české kanceláře; jeho linie vymřela roku 1726. Nejdéle trvající linii založil Ferdinand Eusebius (1639–1684), císařský komoří a řezač drahokamů, který přesunul dílnu na Staré Město. Jeho potomci postupně chudli a žili v Novém Strašecí; posledním členem rodu byl Josef Marian (1748–1817).

Po přeslici lze potomky sledovat dodnes; výzkum z roku 2013 prokázal příbuzenství několika rodin žijících v Česku, zejména rodiny Mizerovy.

Erb

Po polepšení z roku 1653 užíval rod štít pětkrát modro-stříbrně dělený, přičemž dvě horní pole oddělovaly pilovitým řezem. Na štítě stojí korunovaná turnajská přilba s černo-modro-stříbrnými přikryvadly. Klenotem je černá korunovaná orlice, která drží v pravém spáru černý, modře zakalený klíč se zlatou literou F. III. v zubu a v levém spáru smaragd.

Významné osobnosti

• Oktavián Miseroni (1567–1624) – dvorní brusič Rudolfa II. od roku 1588, správce císařského pokladu, zakladatel české větve.
• Dionýs (Diviš) Miseroni (před 1607–1661) – nejslavnější umělec rodu, šacmistr Pražského hradu, zachránce sbírek před Švédy.
• Ferdinand Eusebius Miseroni (1639–1684) – císařský komoří a řezač drahokamů, zakladatel nejdéle žijící linie.
• Gothard Florián Misseron z Lisone (1675–1738) – generál jízdy, padl u Temešváru.

Sídla a panství

• Císařský mlýn v Praze-Bubenči a brusírny na Pražském hradě; brusičské mlýny v Brandýse nad Labem a Českém Krumlově.
• Hrad a panství Krašov s Kozojedy, Bohy a Třimany – 1649–1678.
• Jemniště – 1681–1699.
• Tetín, Čestínkostel, Svaté Pole a Těchobuz – menší statky na přelomu 17. a 18. století.

Prameny a literatura

• SEDLÁČEK, August. Heslo Miseroni. In: Ottův slovník naučný XVII, s. 420–421.
• ŽUPANIČ, Jan; FIALA, Michal. Praha 1648. Nobilitační privilegia pro obránce pražských měst roku 1648. Praha: VR Atelier, 2001. ISBN 80-238-8053-5.
• SKŘIVÁNEK, František; SKŘIVÁNEK, M. Die Familie Miseroni und die Entwicklung ihres Wappens. In: Adler – Zeitschrift für Genealogie und Heraldik, 13. Band, Heft 3, 1983.
• SKŘIVÁNEK, František. Genealogie Miseronů z Lisonu. In: Genealogie a heraldika 2/1982, s. 48–77.
• SKŘIVÁNEK, František. Vývoj znaku Miseronů z Lisonu. In: Heraldika, ročník XIII, 1980, s. 1–19 a 33.
• STEHLÍKOVÁ, Dana. Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-85983-90-7.
• BLAŽÍČEK, Oldřich J. Škréta's Family portrait of Dionysio Miseroni. Spring Books, 1966.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-4-7.
• Heslo „Miseroniové z Lisonu" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)