Erb rodu Metternichů

Metternichové jsou starý šlechtický rod německého původu, připomínaný od 13. století. Z Porýní přešli v 17. století do Čech, kde se jejich hlavním sídlem stal Kynžvart, a později získali statky i na Moravě a v Uhrách. Jako katolíci a stoupenci Habsburků dosáhli roku 1679 hraběcího a roku 1813 knížecího titulu. Nejslavnějším členem rodu byl státní kancléř Klemens Václav z Metternichu (1773–1859), symbol konzervativní Evropy před rokem 1848. Rod vymřel po meči roku 1992.

Původ a historie rodu

Metternichové jsou odnoží starobylého rodu Hembergů z kolínského arcibiskupství a jméno přijali ve 13. století podle hradu Metternich. Souvislý rodokmen začíná kolem roku 1400. Vliv rodu vzrostl zásluhou Lothara z Metternichu (1551–1623), od roku 1599 trevírského arcibiskupa, který roku 1616 získal říšské panství Winneburg; po zisku dědictví vymřelých Winneburgů v polovině 17. století užíval rod jméno Metternich-Winneburg.

Do Čech přivedla rod třicetiletá válka. Bratři Jan Reichard, Vilém a Lothar sloužili ve Valdštejnově armádě a roku 1623 výhodně koupili konfiskované panství Kynžvart a dosud královské město Kynšperk nad Ohří. Roku 1635 byli povýšeni na říšské svobodné pány a roku 1646 získali český inkolát. Filip Emerich (1628–1698), od roku 1679 říšský hrabě, vystavěl v letech 1681–1691 v Kynžvartě barokní zámek; zadlužení však vedlo roku 1726 k prodeji Kynšperka. František Jiří (1746–1818) přestoupil do habsburských služeb jako místodržící v Rakouském Nizozemí, za napoleonských válek přišel o porýnská panství a náhradou obdržel Ochsenhausen, roku 1803 povýšený na knížectví; roku 1813 získal rakouský knížecí titul.

Jeho syn Klemens Václav (1773–1859) zahájil kariéru sňatkem s Marií Eleonorou Kounicovou, vnučkou státního kancléře Kounice. Po misích v Sasku a napoleonské Francii byl v letech 1809–1848 rakouským ministrem zahraničí a od roku 1821 státním kancléřem a po roce 1815 stál v čele konzervativního směru v celé Evropě. Získal Řád zlatého rouna (1810), italský titul vévody z Portelly a španělský grandát (1816). Po ztrátě kmenových statků v Německu vybudoval nové zázemí v monarchii: v Kynžvartě nechal v letech 1820–1833 postavit klasicistní zámek, po první manželce zdědil moravský Kojetín, roku 1825 koupil za více než milion zlatých bývalé klášterní panství Plasy, kde zřídil rodinnou hrobku a kam přenesl rodový archiv z Koblenze. Darem po Vídeňském kongresu získal zámek Johannisberg v Porýní.

Dědicem se stal syn Richard Klemens (1829–1895), velvyslanec v Paříži v letech 1859–1870; jeho manželka Paulina, rozená Sándorová (1836–1921), proslula jako mecenáška a propagovala dílo Bedřicha Smetany. Kynžvart, Plasy a Johannisberg zdědil Richardův bratr Pavel Klemens (1834–1906). Jeho syn Klemens Václav (1869–1930) se sňatkem spříznil se španělskou královskou rodinou a sesazený král Alfons XIII. ve 30. letech pobýval na Kynžvartě. Poslednímu majiteli Pavlu Alfonsovi (1917–1992) byly statky v Československu roku 1945 zkonfiskovány; usadil se na Johannisbergu a jeho smrtí rod vymřel. Jeho manželka Tatiana (1915–2006) založila Rheingau Musik Festival a po roce 1989 Kynžvart několikrát navštívila.

Erb

Původní erb Metternichů nesl tři černé škeble ve stříbrném poli, klenotem byla stříbrná labutí hlava s krkem. Po povýšení rod kladl tento znak doprostřed čtvrceného štítu, v němž se střídala pole Winneburgu se zubatým pruhem a křížky a Beylsteinu se třemi lovčími trubkami. Tuto podobu si erb podržel i po povýšení na říšská knížata roku 1803; roku 1816 byl mezi horní pole vsunut jako polepšení císařský rodový erb a mezi dolní pole znaky Kynžvartu a neapolského vévodství Portelly.

Významné osobnosti

• Lothar z Metternichu (1551–1623) – arcibiskup a kurfiřt trevírský, strůjce vzestupu rodu.
• Filip Emerich z Metternichu (1628–1698) – polní zbrojmistr, první říšský hrabě z rodu a stavebník zámku Kynžvart.
• František Jiří Karel z Metternichu (1746–1818) – místodržící v Rakouském Nizozemí, první kníže.
• Klemens Václav Lotar z Metternichu (1773–1859) – rakouský ministr zahraničí a státní kancléř, vévoda z Portelly.
• Pavlína z Metternichu (1836–1921) – mecenáška umění a propagátorka Bedřicha Smetany.
• Pavel Alfons Metternich (1917–1992) – poslední mužský potomek rodu.

Sídla a panství

Hrad Metternich a panství Winneburg v Porýní, Ochsenhausen, zámek Johannisberg; v Čechách Kynžvart (od 1623), Kynšperk nad Ohří (1623–1726), Plasy s hradem Krašov; na Moravě Kojetín, Kovalovice a Vřesovice; v Uhrách Bajna; palác ve Vídni.

Prameny a literatura

• KAHUDA, Jan. Kancléř Metternich a Plasy ve světle soudobých dokumentů. Plasy, 2009.
• ŘÍHA, Miloš. Zámek Kynžvart. Nymburk: Vega – Národní památkový ústav, 2015. ISBN 80-86757-18-8.
• Ottův slovník naučný. Díl 17. Praha, 1901 (reprint 1999). ISBN 80-7203-218-6.
• JADLOVSKÁ, Petra; CINK, Ondřej. Metternichové & Kynžvartsko. Národní památkový ústav, státní zámek Kynžvart, 2020. ISBN 978-80-88072-59-1.
• SIEMANN, Wolfram. Metternich: Stratege und Visionär. C. H. Beck, 2016.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Metternichové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)