Erb rodu Mensdorff-Pouilly

Mensdorff-Pouilly je šlechtický rod s kořeny v Lotrinsku, jehož baronský titul z roku 1395 se váže k dnešnímu francouzskému Pouilly-sur-Meuse. Po emigraci do habsburské monarchie se rod díky generálu Emanuelovi, manželovi princezny Žofie Sasko-Koburské, zařadil mezi rakouskou hraběcí šlechtu (1818) a od roku 1838 působil v českých zemích, kde mu patřily Nečtiny, Boskovice a Chotělice. Knížecí větev zdědila roku 1864 jméno i majetek Ditrichštejnů, hraběcí větev žije dodnes.

Původ a historie rodu

Roku 1395 byl rod povýšen do stavu baronů se jménem podle Pouilly, dnešního Pouilly-sur-Meuse ve Francii. Až do 18. století hrál spíše méně významnou úlohu. O jeho vzestup se zasloužil Emanuel (1777–1852), narozený ještě jako Emmanuel de Pouilly, který po emigraci vstoupil do rakouské armády, přijal jméno Mensdorff a oženil se s princeznou Žofií Sasko-Kobursko-Saalfeldskou (1778–1835), tetou britské královny Viktorie a sestrou prvního belgického krále Leopolda I. Roku 1834 byl viceguvernérem spolkové pevnosti v Mohuči. V roce 1818 byl rodu v Rakousku udělen hraběcí titul, od roku 1838 měl inkolát pro Čechy, Moravu a Slezsko a koupí získal panství Nečtiny s hradem Preitenstein, kde roku 1858 vznikla novorománská rodová hrobka – kaple sv. Terezie.

Emanuelův syn Alexandr (1813–1871), rakouský ministr zahraničí, zdědil roku 1864 po vymřelých Ditrichštejnech majetek, jméno i erb a stal se prvním knížetem z Ditrichštejna; tím se rod rozdělil na dvě větve. Knížecí linie užívala do roku 1887 jméno Dietrichstein-Nikolsburg a poté titul hrabat Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly; patřily k ní Mikulov, zámek Boskovice i palác Dietrichstein-Ulfeld ve Vídni. Z ní vzešli generál Hugo Alfons (1858–1920), majitel Mikulova, a diplomat Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1861–1945).

Hraběcí větev založil Alexandrův starší bratr Alfons Friedrich (1810–1894), český politik a velkostatkář. Dospělosti se dožili jeho synové Alfons Vladimír (1864–1935), starosta Boskovic a poslanec zemského sněmu i říšské rady, a Emanuel (1866–1948). Emanuel spolu se synovci Alfonsem Karlem (1891–1973) a Františkem Josefem (1897–1991) podepsal v září 1939 Národnostní prohlášení české šlechty. Alfons Karel byl posledním majitelem zámku Boskovice před jeho znárodněním roku 1952; chotělická větev, která držela zámek v Chotělicích v letech 1900–1945, pokračovala Arthurem (1900–1965), jediným mužským potomkem žijícím po roce 1950 v Čechách. Po roce 1989 patřil Jan Mensdorff-Pouilly (1933–2020) k restituentům Boskovic. Členové rodu jsou pohřbeni v Nečtinách a na hřbitově v Boskovicích.

Erb

Rodový erb tvoří modrý lev ve skoku ve stříbrném poli; v Rakousku byl uznán roku 1818 spolu s hraběcí hodností a podruhé roku 1844. Podle pozdější úpravy drží štít dva zlaté odvrácené gryfové jako štítonoši, na štítě spočívá hraběcí koruna s devíti perlami a nad ní přilba s klenotem v podobě pelikána krmícího mláďata vlastní krví. Bojový pokřik rodu „Sans varier“ (Beze změny) je ve velkém erbu na pásce za klenotem, rodové heslo „Fortitudine et caritate“ (Statečností a láskou) na modré pásce se zlatými písmeny pod štítem. Větev Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein užívala čtvrcený štít s mensdorffským znakem v prvním a čtvrtém poli a ditrichštejnskými vinařskými noži ve druhém a třetím.

Významné osobnosti

• Emanuel Mensdorff-Pouilly (1777–1852) – rakouský generál, viceguvernér pevnosti Mohuč, zakladatel vzestupu rodu.
• Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (1778–1835) – Emanuelova manželka, teta královny Viktorie a sestra belgického krále Leopolda I.
• Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (1810–1894) – politik a velkostatkář, zakladatel hraběcí větve.
• Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813–1871) – rakouský ministr zahraničí, první kníže z Ditrichštejna.
• Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1861–1945) – rakousko-uherský diplomat.
• Alfons Vladimír Mensdorff-Pouilly (1864–1935) – starosta Boskovic, poslanec zemského sněmu a říšské rady.
• Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (1891–1973) – signatář Národnostního prohlášení z roku 1939, poslední majitel zámku Boskovice.
• Jan Mensdorff-Pouilly (1933–2020) – jeden z restituentů Boskovic.

Sídla a panství

• Nečtiny s hradem Preitenstein (1839–1945) – sídlo s rodovou hrobkou.
• Hrad a zámek Boskovice – sídlo hraběcí větve, po roce 1989 vráceno v restituci.
• Mikulov – majetek knížecí větve z ditrichštejnského dědictví.
• Chotělice (1900–1945) – zámek chotělické větve.
• Palác Dietrichstein-Ulfeld ve Vídni; zřícenina hradu Spielberg v Langensteinu.

Prameny a literatura

• JUŘÍK, Pavel. Dietrichsteinové, Mensdorff-Pouilly. Spřízněni s králem. Praha: Euromedia Group, 2024. ISBN 978-80-284-0134-4.
• ŠVAŘÍČKOVÁ SLABÁKOVÁ, Radmila. Rodinné strategie šlechty: Mensdorffové-Pouilly v 19. století. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-859-6.
• KOŠŤÁL, Vratislav; KOŠŤÁLOVÁ, Renata. Francouzská šlechta v českých zemích. Brno, 2021. ISBN 978-80-7364-118-4.
• TASSIGNY, Eddie de. Les Mensdorff-Pouilly. Bois d'Hélène, 1998.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Mensdorff-Pouilly“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)