Lobkovicové

Lobkovicové (starším pravopisem Lobkowiczové, německy Lobkowitz) jsou staročeský rytířský a později panský šlechtický rod, jehož kořeny sahají do konce 14. století. Knížecí titul získal Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, jenž se roku 1624 stal prvním vladařem domu lobkovického. V polovině 18. století se rod rozdělil na dvě knížecí větve – primogeniturní roudnickou, z níž se posléze oddělily větve křimická a dolnobeřkovická, a sekundogeniturní mělnickou čili mělnicko-hořínskou, jejímž zakladatelem byl Jan Jiří Kristián z Lobkovic; všechny čtyři větve mají své pokračování v Čechách dodnes. Do roku 1919 se rod psal z Lobkowitz, tehdy však hlava rodiny Ferdinand Zdeněk rozhodl, že napříště bude užívat staročeskou podobu Lobkowicz namísto německé Lobkowitz.