Erb rodu Lobkoviců

Lobkovicové (starším pravopisem Lobkowiczové, německy Lobkowitz) jsou staročeský rod, který vyrostl z nevýznamné zemanské rodiny na konci 14. století v jeden z nejpřednějších panských a knížecích rodů Českého království. Knížecí titul získal roku 1624 Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Čtyři větve rodu – roudnická, křimická, dolnobeřkovická a mělnicko-hořínská – žijí v Čechách dodnes.

Původ a historie rodu

Prapředkem byl zeman Martin z Újezda (zemřel před rokem 1397), jehož syn Mikuláš Chudý vystudoval pražskou univerzitu a díky přízni Václava IV. získal ves Lobkovice, podle níž přijal přídomek. Mikuláš se zasadil o vydání Dekretu kutnohorského (1409), roku 1417 se stal nejvyšším písařem království a získal hrad Hasištejn. Po jeho smrti roku 1435 se rod rozdělil na větev Hasištejnských a Popelů z Lobkovic. Oba zakladatelé byli roku 1459 povýšeni do říšského stavu svobodných pánů, český panský stav získali roku 1479. Hasištejnská větev vymřela v Čechách počátkem 17. století.

Popelové se dále dělili na řadu větví. Jiří Popel (1540–1607), nejvyšší hofmistr, se postavil proti Rudolfu II. a zemřel ve vězení na Lokti; Vilém starší z tachovské větve se roku 1618 účastnil defenestrace a po Bílé hoře byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Naopak Zdeněk Vojtěch (1568–1628), nejvyšší kancléř od roku 1599 a manžel Polyxeny z Pernštejna, odmítl podepsat Rudolfův majestát, zůstal věrný císaři a roku 1624 obdržel knížecí titul. Jeho syn Václav Eusebius (1609–1677), polní maršál a první ministr, koupil roku 1646 vévodství Zaháňské a jeho panství Störnstein bylo povýšeno na okněžněné hrabství; kvůli profrancouzské politice skončil internován v Roudnici.

Synové knížete Ferdinanda Augusta založili v 18. století roudnickou primogenituru (Filip Hyacint) a mělnickou sekundogenituru (Jan Jiří Kristián). Josef František Maxmilián (1772–1816) prodal Zaháň i Störnstein, roku 1786 však císař Josef II. povýšil roudnické statky na vévodství. Tento mecenáš Beethovena zřídil konzervatoř na Jezeří; jeho mladší synové založili větev křimickou a dolnobeřkovickou. Roku 1919 nařídil Ferdinand Zdeněk (1858–1938) užívat staročeský zápis Lobkowicz místo německého Lobkowitz.

Pozemková reforma odňala rodu 80 procent půdy. Členové rodu podepsali v letech 1938–1939 deklarace české šlechty na obranu státu, Maximilian Lobkowicz (1888–1967) byl velvyslancem exilové vlády v Londýně. Majetek vrácený roku 1945 byl v roce 1948 znovu vyvlastněn. Po roce 1989 restituoval roudnickou linii Martin Lobkowicz (1928–2014) – Roudnici, Nelahozeves, Střekov i Lobkovický palác na Pražském hradě, jedinou soukromou budovu v jeho areálu; dnes ji zastupuje William Lobkowicz (* 1961). Hlavou rodu je Jaroslav Lobkowicz (* 1942) z křimické větve, jeho bratr František (1948–2022) se stal prvním biskupem ostravsko-opavským.

Erb

Nejstarším znakem rodu byl stříbrný štít s červenou hlavou štítu; klenotem na kbelíkové přilbě s červeno-stříbrnými přikrývadly byl červený kalamář se stříbrným perem. Od druhé poloviny 15. století je štít čtvrcený: v prvním a čtvrtém poli lobkovické znamení, ve druhém a třetím černá kosmá orlice vymřelých pánů z Žirotína, kterou roku 1459 přinesla Žofie z Žirotína. V polovině 17. století vznikl velký knížecí erb s korunou a hermelínovým pláštěm. Jeho střední čtvrcený štítek opakuje rodový znak, štít o šesti polích nese černou zubří hlavu s houžví Pernštejnů, anděla a lva Zaháňského vévodství, černou slezskou orlici a mluvící znamení hrabství Störnstein – tři hvězdy nad trojvrším a tři černé kůly. Na štítě spočívají čtyři korunované přilby s klenoty: perem a kalamářem, zubří hlavou, praporci a hlohovskou šachovnicí.

Významné osobnosti

• Mikuláš Chudý z Újezda a z Lobkovic (zemřel 1435) – nejvyšší písař království, zakladatel vzestupu rodu.
• Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 1460–1510) – humanista zvaný český Plinius.
• Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic (1568–1628) – nejvyšší kancléř, první kníže a vladař domu lobkovického.
• Václav Eusebius z Lobkovic (1609–1677) – polní maršál a první ministr císaře Leopolda I., vévoda zaháňský.
• Josef František Maxmilián (1772–1816) – mecenáš Beethovena, první vévoda roudnický.
• František Václav Lobkowicz (1948–2022) – první biskup ostravsko-opavský.

Sídla a panství

Rodová ves Lobkovice, hrad Hasištejn, Vysoký Chlumec, Bílina, Střekov, Roudnice nad Labem, Jezeří, Nelahozeves, Dolní Beřkovice, Mělník s Hořínem, Křimice a Drahenice; v Praze Lobkovický palác na Hradě a palác na Malé Straně, dále paláce ve Vídni a zámek Konopiště (1830–1887).

Prameny a literatura

• JUŘÍK, Pavel. Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2017. ISBN 978-80-242-5429-6.
• KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6.
• TICHÝ, Karel. Lobkowiczové dolnobeřkovští. Dolní Beřkovice: Karel Tichý, 2022. ISBN 978-80-908607-0-4.
• ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. ISBN 80-86493-00-8.
• FENCL, Jaroslav. Jan Hasištejnský z Lobkovic. Severočeské nakladatelství, 1982.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Lobkovicové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)