Larischové

Larischové, známí též jako Laryšové ze Lhoty či Larisch-Mönnich, jsou starý šlechtický rod usazený od 16. století ve Slezsku. V Těšínském knížectví jim od poloviny 16. století patřilo panství Karviná, které dále rozšiřovali dědictvím i nákupy. Za zásluhy ve správě slezských knížectví získali roku 1654 titul českých svobodných pánů a roku 1748 hraběcí titul a koncem 18. století přijali alianční jméno Larisch-Mönnich. Dlouho patřili k méně významné regionální šlechtě severní Moravy a Slezska, avšak koncem 18. století díky těžbě černého uhlí výrazně zbohatli a vzrostla i jejich prestiž. Jan Larisch-Mönnich (1821–1884) byl rakouským ministrem financí a nejvyšším maršálkem císařského dvora a jeho syn Jindřich Larisch-Mönnich II. (1850–1918) byl dlouholetým zemským hejtmanem ve Slezsku. V 19. století díky důlnímu podnikání a dalším průmyslovým aktivitám náleželi k nejbohatší šlechtě habsburské monarchie, což se odráželo i v přestavbách rodových sídel ve Fryštátě a vlastnictví paláců v Opavě, Těšíně a Vídni. Roku 1945 byl jejich majetek v Československu zestátněn a jeho hodnota se tehdy odhadovala na tři a půl miliardy korun. Rodina dnes žije v Rakousku a v Jižní Americe.