Erb rodu Kinských

Kinští (německy Kinsky von Wchinitz und Tettau, tedy Kinští z Vchynic a Tetova) jsou staročeský rytířský, později panský, hraběcí a knížecí rod, jehož doložené počátky sahají do 13. století. Z nevýznamných vladyků na Litoměřicku vyrostli po třicetileté válce v jeden z nejbohatších rodů země. Dnes žijí Kinští v Česku, Rakousku i jinde; kostelecká a chlumecká větev po roce 1989 úspěšně restituovaly, nároky knížecí větve soudy neuznaly.

Původ a historie rodu

Jméno rodu vzniklo německým přepisem přídomku Vchynský ze Vchynic, odvozeného od vsi a tvrze u Lovosic; podoba Kinský se ustálila za třicetileté války. Prvním nezpochybnitelným předkem je Bohuslav z Žernosek (zemřel 1282), jehož synové se psali ze Vchynic. Kolem roku 1350 se rod rozpadl na množství drobných větví; hlavní linie držela Vchynice a hrad Opárno. Počátkem 16. století ji vedl Jan Dlask, jehož synové založili tři větve; pokračování zajistil Václav, zavražděný roku 1542.

Vzestup začal za Radslava (zemřel 1619), dvorního hofmistra, který získal Benešov nad Ploučnicí, Novou Bystřici, Kamenici, Teplice či Tolštejn a roku 1611 dosáhl panského stavu – na základě podobnosti erbu s erbem Tetourů z Tetova a částečně zfalšovaných listin. Jeho synovci stáli roku 1618 na straně povstání: Radslav byl direktorem, Oldřich při defenestraci vyhazoval Martinice z okna. Vilém, od roku 1628 hrabě, byl roku 1634 zavražděn v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna. Pokračovatelem se stal Václav, komorník císaře Matyáše a držitel Chlumce, odsouzený roku 1615 za podvody, ale po Bílé hoře omilostněný. Jeho vnuk Václav Norbert Oktavián, od roku 1705 nejvyšší kancléř, rozdělil majetek mezi syny: František Ferdinand (1678–1741) založil chlumeckou větev, Štěpán Vilém (1679–1749) obdržel roku 1746 knížecí titul a Filip Josef (1700–1749), nejvyšší kancléř a průkopník sklářství na Sloupu, založil knížecí větev.

Knížecí větev se v 19. století rozdělila na choceňskou, kosteleckou a náměšťskou linii. Kníže Rudolf (1802–1836) spoluzaložil Matici českou, Ferdinand Bonaventura (1834–1904) zakládal cukrovary a pivovary. Oldřich Ferdinand (1893–1938) byl naopak představitelem Sudetoněmecké strany; dnešní hlavou linie je Karel Maxmilián (* 1967). Kostelečtí Kinští podepsali v letech 1938–1939 deklarace české šlechty; Josef (1913–2011) po roce 1989 získal zpět zámek v Kostelci nad Orlicí a jeho syn František (* 1947) se stal starostou města. Náměšťská větev vymřela roku 1939 po meči.

Z chlumecké větve vzešel osvícenský pedagog František Josef (1739–1805), zakladatel pražské kadetní školy a spoluzakladatel Soukromé učené společnosti, i Oktavián Josef (1813–1896), iniciátor Velké pardubické a zakladatel chovu koní Kinských. Zdenko Radslav (1896–1975) podepsal všechny tři deklarace; jeho syn Václav Norbert (1924–2008) emigroval roku 1948 do Itálie, sňatkem získal hrad Kost a po roce 1989 restituoval Chlumec, zatímco imunolog Radslav (1928–2008) získal zpět zámek ve Žďáru nad Sázavou.

Erb

Erb Kinských tvoří v červeném poli tři stříbrné vlčí zuby, rostoucí z levé strany štítu. Přikryvadla jsou červeno-stříbrná, v klenotu stojí červené a stříbrné křídlo. Znak bývá doplněn hraběcí korunou, u hlavy rodu knížecí korunou či pláštěm. Původně zuby dělily štít na poloviny; existují i vyobrazení se žlutými zuby na černém poli. Podobnost s erbem Tetourů z Tetova posloužila jako argument pro povýšení do panského stavu. Erb na paláci Kinských v Praze nese heslo „Bůh, čest, vlast“ a kolanu Řádu zlatého rouna.

Významné osobnosti

• Radslav Kinský (zemřel 1619) – dvorní hofmistr, strůjce vzestupu rodu a jeho povýšení do panského stavu.
• Filip Josef Kinský (1700–1749) – nejvyšší kancléř a vyslanec v Anglii, zakladatel knížecí větve.
• František Josef Kinský (1739–1805) – generál a osvícenský pedagog, spoluzakladatel Královské české společnosti nauk.
• Rudolf Kinský (1802–1836) – spoluzakladatel a první kurátor Matice české.
• Zdenko Radslav Kinský (1896–1975) – signatář deklarací české šlechty 1938–1939.
• Radslav Kinský (1928–2008) – imunolog, zakladatel reprodukční imunologie.

Sídla a panství

Chlumec nad Cidlinou se zámkem Karlova Koruna, Choceň, Česká Kamenice, Sloup v Čechách, Zlonice, Budenice, Heřmanův Městec, Horažďovice, Kostelec nad Orlicí, Náměšť na Hané, Moravský Krumlov (od roku 1908), Žďár nad Sázavou a hrad Kost; v Praze palác Kinských, v Rakousku Matzen a hrad Heidenreichstein. Rodové hrobky se nacházejí v Budenicích, Mlékosrbech, Náměšti na Hané, Matzenu a na Břevnovském hřbitově.

Prameny a literatura

• BROŽ, Ivan. Velké postavy rodu Kinských. Praha: Petrklíč, 1997.
• JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2019. ISBN 978-80-242-6220-8.
• KINSKÝ, Zdeněk Radslav. Rod Kinských na Chlumci. Praha: Edv. Leschinger, 1930.
• MAŠEK, Petr. Modrá krev. Praha: Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0760-X.
• VALENTA, Aleš. Dějiny rodu Kinských. České Budějovice: Veduta, 2004. ISBN 80-86829-05-7.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Kinští“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)