Erb rodu Khevenhüllerů

Khevenhüllerové jsou šlechtický rod doložený od roku 1396 na zámku Landskron v Korutanech, původem z bavorského Kevenhüllu u Beilngries. Roku 1566 dosáhli stavu svobodných pánů a rozdělili se na dvě hlavní linie, Khevenhüller-Frankenburg a Khevenhüller-Hochosterwitz, z níž vzešla knížata z Khevenhüller-Metsche s majetkem v Čechách. Až do zániku monarchie zastávali vysoké funkce v armádě, diplomacii a u dvora; deset členů rodu obdrželo Řád zlatého rouna.

Původ a historie rodu

Rod pochází z Kevenhüllu poblíž města Beilngries v dnešním Horním Bavorsku; poprvé je zmíněn 24. července 1330 v souvislosti s Ulreichem Chevenhuelaerem. Nepřerušená linie začíná Hanušem Khevenhüllerem, městským soudcem v Korutanech, doloženým roku 1396 a zemřelým roku 1425.

Vzestup v Korutanech zahájil roku 1525 Kryštof Khevenhüller, jmenovaný kapitánem hradu Ortenburg u Spittalu an der Drau. Věno jeho manželky Alžběty Mansdorferové, dcery bohatého měšťana, mu umožnilo získat hrad Sommeregg, Ortenburg, železné doly v Eisentrattenu i zámky Aichelberg a Landskron. Kryštof přestoupil k protestantismu. Jeho syn Hanuš byl 26 let císařským vyslancem u španělského dvora, roku 1581 obdržel od Rudolfa II. zámek Kammer a panství Kogl a Frankenburg, spojené do „Frankenburského hrabství“, roku 1587 se stal rytířem zlatého rouna a roku 1593 hrabětem; titul po něm přešel na bratra Bartoloměje (1539–1613). Bratranec tří bratrů, hejtman Jiří z Khevenhülleru, rovněž přesvědčený protestant, koupil a rozšířil hrady Hochosterwitz a Wernberg, pro svou druhou manželku postavil hrad Annabichl a ve Villachu vystavěl kolem roku 1570 palác zvaný Venetianerhaus.

Protireformace rod rozdělila. Když Ferdinand II. zrušil náboženskou svobodu protestantské šlechty, musely se evangelické větve roku 1628 vzdát korutanských statků a odejít, většinou do Norimberka, kde roku 1637 získaly hrad Oberbürg. Pavel z Khevenhülleru (1593–1655) sloužil za třicetileté války Švédsku; za půjčku 70 000 říšských tolarů králi Gustavu II. Adolfovi, kterou švédský stát nedokázal splatit, obdržel panství Julita Gård v Södermanlandu, jež rod držel do 19. století. Jeho pravnukem byl Mikuláš Ludvík hrabě ze Zinzendorfu, zakladatel Moravské jednoty bratrské (1727).

Katolická linie Khevenhüller-Hochosterwitz byla roku 1725 povýšena mezi říšská hrabata. Jan Josef (1706–1776), nejvyšší hofmistr a nejvyšší komoří Marie Terezie, přijal roku 1751 jméno Khevenhüller-Metsch a roku 1763 knížecí titul. V této linii vlastnil rod od 18. století majetek v Čechách; knížata Richard Maria (1813–1877) a Jan František (1839–1905) byli poslanci českého zemského sněmu a od roku 1861 dědičnými členy rakouské panské sněmovny, Rudolf (1844–1910) velvyslancem v Belgii a Francii. Frankenburská větev vymřela roku 1812; po obsazení Horního Rakouska Bavory v letech 1810–1816 rod prodal Kogl a Frankenburg a podržel si jen Kammer, a to do roku 1904. Sedmým knížetem byl Antonín Zikmund (1873–1945), starosta v Riegersburgu a dědičný člen panské sněmovny.

Erb

Knížecí znak je složitý: štít je rozdělen do mnoha polí a uprostřed nese srdeční štítek s dvouhlavým císařským orlem. Nad štítem stojí řada korunovaných přileb s klenoty, po stranách jej drží dva lvi jako štítonoši a celek spočívá na knížecím plášti s korunou. Dochované vyobrazení je černobílá rytina, takže barvy jednotlivých polí z něj nelze spolehlivě určit.

Významné osobnosti

• Jiří svobodný pán z Khevenhülleru (1533–1587) – hejtman Korutan, stavebník Hochosterwitzu.
• Hanuš z Khevenhüller-Frankenburgu (1538–1606) – císařský vyslanec ve Španělsku, od roku 1593 hrabě.
• Pavel z Khevenhülleru (1593–1655) – diplomat ve švédských službách.
• Ludvík Ondřej z Khevenhülleru (1683–1744) – polní maršál.
• Jan Josef (1706–1776) – nejvyšší hofmistr a nejvyšší komoří Marie Terezie, od roku 1763 kníže z Khevenhüller-Metsche.
• František (1783–1867) – c. k. polní zbrojmistr, velkopřevor Maltézského řádu v Českém království.
• Richard Maria (1813–1877) – 5. kníže, poslanec českého zemského sněmu.
• Rudolf (1844–1910) – rakousko-uherský diplomat, velvyslanec v Belgii a Francii.

Sídla a panství

Rodová sídla leží především v Rakousku: zámek Landskron, hrady Hochosterwitz, Wernberg, Damtschach a Annabichl v Korutanech, zámek Kammer a panství Kogl a Frankenburg v Horním Rakousku, později Riegersburg. Protestantské větvi patřil hrad Oberbürg u Norimberka a švédské panství Julita Gård. V Čechách držela linie Khevenhüller-Metsch majetek od 18. století.

Prameny a literatura

• CZERWENKA, Bernhard. Die Khevenhüller. Wien: Wilhelm Braumüller, 1867.
• WURZBACH, Constantin von. Khevenhüller, das Fürsten- und Grafenhaus, Genealogie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, 11. Theil. Wien: Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, 1864.
• WOLF, Adam. Khevenhüller, von. In: Allgemeine Deutsche Biographie, Band 15. Leipzig: Duncker & Humblot, 1882.
• PEBALL, Kurt. Khevenhüller. In: Neue Deutsche Biographie, Band 11. Berlin: Duncker & Humblot, 1977. ISBN 3-428-00192-3.
• DINKLAGE, Karl. Kärnten um 1620. Die Bilder der Khevenhüllerchronik. Wien: Edition Tusch, 1980.
• THALER, Peter. Von Kärnten nach Schweden: Die evangelischen Glaubensflüchtlinge der Familien Khevenhüller und Paul. Klagenfurt: Verlag des Kärntner Landesarchivs, 2010. ISBN 978-3-900531-75-1.
• WADL, Wilhelm. Das Khevenhüller-Archiv. Kärntner Landesarchiv, 2004.
• HAMANN, Brigitte. Mit Kaiser Max in Mexiko: Aus dem Tagebuch des Fürsten Carl Khevenhüller, 1864–67. Amalthea Verlag, 1983. ISBN 3-85002-169-6.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Khevenhüllerové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)