Erb rodu Jagellonců

Jagellonci byli panovnická dynastie pocházející z Litevského velkoknížectví. Vedle Litvy vládli v Polském království (1385–1572), v zemích Koruny české (1471–1526) a v Uherském království (1490–1526). Prvním doloženým vládnoucím členem rodu byl litevský velkokníže Gediminas. Česko-uherská větev vymřela po meči roku 1526 Ludvíkem Jagellonským, polsko-litevská roku 1572 Zikmundem II. Augustem.

Původ a historie rodu

Ustálené označení Jagellonci je poněkud zavádějící, protože se odvozuje až od Vladislava II. Jagella. Ten rod nezaložil, byl pouze prvním z jeho členů, který dosedl na polský trůn, a proto se jménem Jagellonci často označují jen jeho potomci, nikoli příslušníci starších linií. Původ rodu je nejasný; někdy bývá odvozován od ruského knížete Rostislava z rodu Rurikovců, žijícího ve 12. století. Od starších členů rodu, předcházejících Vladislavu Jagellovi, dodnes pocházejí knížecí rodiny Czartoryských, Golicynů či Trubeckých.

Zvláštností dynastie bylo, že její členové mívali děti v pozdním věku, což oslabovalo její dynastický potenciál. Sám Vladislav Jagello se zřejmě narodil až po otcově šedesátce a nová generace se objevovala přibližně jednou za padesát let: po Algirdasovi (1291–1377) následovali Vladislav Jagello (1351–1434), Kazimír IV. (1427–1492) a v české větvi Vladislav Jagellonský (1456–1516) s Ludvíkem (1506–1526), v polské Zikmund I. (1467–1548) a Zikmund II. (1520–1572). Rod tak v mužské linii vymřel během čtyř generací od svého zakladatele, které ovšem dokázaly vládnout po dvě staletí. Také jagellonské ženy se vdávaly poměrně pozdě; Kateřina Jagellonská, manželka švédského krále Jana III., byla o jedenáct let starší než její muž a děti porodila ve 38, 40 a 42 letech.

V českých zemích nastoupil na trůn roku 1471 Vladislav Jagellonský, syn Kazimíra IV., a roku 1490 získal i uherskou korunu. Po něm vládl v obou královstvích jeho syn Ludvík, který byl králem od roku 1506 až do své smrti v roce 1526. Jeho smrtí česko-uherská větev vymřela a obě koruny přešly na Habsburky. Polsko-litevská větev pokračovala Zikmundem I. Starým a Zikmundem II. Augustem, jehož smrtí roku 1572 skončila vláda Jagellonců i v Polsku.

Erb

Štít je modrý a nese zlatý dvojramenný kříž, tedy kříž se dvěma vodorovnými břevny.

Významné osobnosti

• Gediminas (litevský velkokníže 1316–1341) – první doložený vládnoucí člen rodu.
• Algirdas (1291–1377) – litevský velkokníže, otec Vladislava Jagella.
• Vladislav II. Jagello (1351–1434) – litevský velkokníže a od roku 1386 polský král, první Jagellonec na polském trůně.
• Kazimír IV. Jagellonský (1427–1492) – litevský velkokníže a polský král, otec Vladislava Jagellonského.
• Vladislav Jagellonský (1456–1516) – český král od roku 1471 a uherský král od roku 1490.
• Ludvík Jagellonský (1506–1526) – český a uherský král, poslední člen česko-uherské větve.
• Zikmund II. August (1520–1572) – polský král a litevský velkokníže, poslední Jagellonec po meči.

Prameny a literatura

• MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). 1.–2. díl. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0300-2.
• MACEK, Josef. Víra a zbožnost jagellonského věku. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-265-8.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-4-7.
• Heslo „Jagellonci" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)