Erb rodu Ilburků

Ilburkové neboli páni z Ilburka (též Illburkové, německy von Ileburg či Eilenburg, původně Eulenburg, latinsky de Yleborch) byli starý šlechtický rod z Horního Saska. V českých zemích působili od 15. století, kdy drželi řadu panství především v severozápadních Čechách. Česká větev rodu vymřela v 16. století.

Původ a historie rodu

Prvním písemně doloženým členem rodu je Konrád z Ilburka (Conradus de Ilburg), připomínaný v letech 1170–1197. Po něm následuje Otto de Yleborch, od něhož se odvíjí nepřerušená rodová linie. Ilburkové patřili k ministeriálům saských Wettinů, tedy k služebné šlechtě tohoto knížecího rodu.

Do Čech pronikli Ilburkové v 15. století. Půta z Ilburka (původně Botho či Buda, 1379–1434) byl purkrabím královského hradu Loket a za husitských válek hrad uhájil před útoky husitů. Jeho syn Vilém (1415?–1489) zpočátku stál na straně krále Jiřího z Poděbrad, poté však přešel k Matyáši Korvínovi, za jehož vlády zastával úřad podkomořího. Vilém II. z Ilburka (1469–1538) byl hejtmanem Litoměřického kraje a v letech 1517–1520 zemským fojtem Horní Lužice. K rodu patřili také bratři Ota a Vend z Ilburka.

V českých zemích Ilburkové postupně získali panství Egerberk, Hauenštejn, Himlštejn, Šumburk, Týřov, Stvolínky, Ronov u České Lípy, Červený hrádek u Jirkova, Helfenburk u Úštěka a další. Příbuzensky se spojili s dalšími českými rody, například s Kurcpachy z Trachenburka. Česká větev pánů z Ilburka vymřela v 16. století. Rod však pokračoval v Německu pod jménem Eulenburg; k jeho pozdějším představitelům patřil hrabě Botho Heinrich zu Eulenburg auf Wicken (1804–1879), právník a velkostatkář.

Erb

Erb Ilburků má napříč dělený štít. Horní polovina je zlatá a vystupuje z ní černý lev, dolní polovina je modrá se třemi hvězdami, uváděnými jako stříbrné nebo zlaté. V klenotu vyrůstá z přilby mezi dvěma křídly černý lev.

Významné osobnosti

• Konrád z Ilburka (doložen 1170–1197) – první písemně zmíněný člen rodu.
• Půta z Ilburka (1379–1434) – purkrabí hradu Loket, který odolal husitským útokům.
• Vilém z Ilburka (1415?–1489) – stoupenec Jiřího z Poděbrad, později podkomoří za Matyáše Korvína.
• Vilém II. z Ilburka (1469–1538) – hejtman Litoměřického kraje a zemský fojt Horní Lužice.
• Botho Heinrich zu Eulenburg auf Wicken (1804–1879) – právník a velkostatkář z německé linie rodu.

Sídla a panství

V Čechách drželi Ilburkové hrady a panství Egerberk, Hauenštejn, Himlštejn, Šumburk, Týřov, Stvolínky, Ronov u České Lípy, Červený hrádek u Jirkova a Helfenburk u Úštěka; Půta z Ilburka spravoval jako purkrabí královský hrad Loket.

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Praha, 1882–1927 (reprint Argo, 1993–1998).
• Heslo „Ilburkové" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)