Erb rodu Hennigerů ze Seebergu

Hennigerové ze Seebergu, v pramenech psaní také jako Henigarové, Henygarové, Hönigerové či Henigerové ze Žeberka, byli český šlechtický rod s titulem svobodných pánů. Vzešli z chebského patriciátu a od 15. století se usazovali v Čechách, zejména na Plzeňsku. Během staletí postoupili z rytířského do baronského stavu a splynuli s českou pozemkovou šlechtou. Přídomek převzali od hradu Seeberg, stejně jako jiný chebský rod Schmiedlů ze Seeberka, s nímž sdíleli i erb.

Původ a historie rodu

Nejstarší stopy rodu vedou do Chebu, kde v roce 1395 zasedal v městské radě Matěj Honigar. Hans Hönger, vyslaný roku 1412 s Jindřichem Šlikem do Norimberka, je zřejmě totožný s Hansem Honingerem připomínaným roku 1431 v Lokti. Na konci 15. století již Hennigerové vystupovali jako česká venkovská šlechta: roku 1491 vedli Jiřík a Kryštof, synové Henice Henygara ze Seeberka, spor s Eliškou z Konipasu. Jiřík se naposledy připomíná roku 1534.

V 16. století držel rod drobné statky v západních Čechách. Mikuláš Henygar prodal před rokem 1513 Mutěnín, jeho vnuk Václav koupil roku 1524 Nahošice a o generaci později část Bliživi. Rozhodující krok učinil Adam Henygar, který koupil Štěnovice; ty pak zůstaly v rukou rodu přes sto let. Katoličtí Hennigerové Adam, Jan Vilém a Václav sice roku 1619 složili přísahu podle usnesení vzbouřených stavů, ale už v roce 1622 byli od pokuty osvobozeni, takže pobělohorské konfiskace rod minuly.

V 17. a 18. století se Hennigerové zařadili mezi úřednickou šlechtu Plzeňského kraje. Adam František koupil roku 1676 Horšice a v roce 1678 zastával úřad krajského hejtmana; jeho syn Jindřich Antonín rozšířil majetek roku 1716 o Příchovice, Radkovice, Kuciny a Týniště a hejtmanem Plzeňského kraje byl v letech 1718 až 1724. Další členové rodu se uplatnili v církvi: Václav Vojtěch byl od roku 1709 děkanem v Libochovicích, kde nově vystavěl kostel svatého Vavřince i děkanství, Prokop zemřel roku 1809 jako probošt vyšehradské kapituly, jíž odkázal svou převážně francouzskou knihovnu. Dne 21. února 1744 byl Jan Václav Henygar ze Seeberka povýšen do stavu svobodných pánů. Rodové statky Horšice a Příchovice prodal roku 1784 jeho syn Václav hraběti ze Schönbornu.

Pozdější generace pocházely od Jana Nepomuka, důstojníka rakouské armády, který v letech 1783 až 1793 držel hrad Klenová. V 19. století žily dvě větve. Jan Karel, c. k. komoří, zemřel roku 1850 na Rtišovicích; jeho syn Vojtěch byl místopresidentem českého místodržitelství a Vojtěchův syn Vincenc přijal s císařským svolením ke svému jménu ještě jméno Des Fours du Mont et Athienville. Druhá větev se opírala o bratry Emanuela a Josefa Bedřicha, profesora dějepisu na pražské univerzitě. Na sklonku 19. století působili Hennigerové ve státní správě i ve školství, například Rudolf jako ředitel gymnázia v Kroměříži.

Erb

Štít je červený a nesou jej tři bílé koule položené v kosmé řadě. Je to prakticky stejný erb, jaký užívali Schmiedlové ze Seeberka, což se vysvětluje společným původem obou chebských rodů, které se psaly podle téhož hradu.

Významné osobnosti

• Adam František Henygar ze Seeberka (připomínán 1676–1680) – c. k. skutečný komoří a hejtman Plzeňského kraje, kupec Horšic.
• Václav Vojtěch Henygar ze Seeberka (děkanem od 1709) – libochovický děkan, stavebník kostelů v Chotěšově a Libochovicích.
• Jindřich Antonín Henygar ze Seeberka († 1724) – hejtman Plzeňského kraje v letech 1718–1724, pohřben v Horšicích.
• Jan Václav Henygar ze Seeberka (povýšen 1744) – první svobodný pán z rodu, otec dvanácti dětí.
• Prokop Henygar ze Seeberka († 1809) – probošt v Jindřichově Hradci a na Vyšehradě, obnovitel zámku v Žitenicích.
• Josef Bedřich Henygar ze Seeberka († 1851) – profesor dějepisu na pražské univerzitě.
• Vincenc Henniger ze Seeberka Des Fours du Mont et Athienville (připomínán 1894) – c. k. komoří a major, rytíř řádu Železné koruny.

Sídla a panství

• Nahošice – koupeny 1524, prodány 1626.
• Štěnovice – v držení rodu přes sto let od počátku 17. století.
• Horšice – koupeny 1676, prodány 1784.
• Příchovice, Radkovice, Kuciny a Týniště – přikoupeny 1716.
• Hrad Klenová – držen v letech 1783–1793.
• Rtišovice, Smolotely a Bohostice – statky rodu v 19. století.

Prameny a literatura

• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• Heslo „Hennigerové ze Seebergu" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)