Erb rodu Haugviců

Haugvicové (německy Haugwitz) jsou šlechtický rod pocházející z Míšeňska, který se už od středověku rozrostl do mnoha větví. Jeho příslušníci žili v Sasku, Slezsku, Kladsku, Lužici, v Čechách i na Moravě a později také ve Východním Prusku. V českých zemích se trvale uplatnila větev Haugviců z Malé Obiše, která v 18. století dosáhla hraběcího stavu a vlastnila panství Náměšť nad Oslavou. Rod je příbuzensky spjat s Rechenbergy.

Původ a historie rodu

Rodinná tradice odvozovala Haugvice od franské šlechty karolínské doby, doložitelné kořeny rodu však leží v Sasku. Prvním bezpečně známým příslušníkem je Seifrid z Haugvic (Sifridus de Hugwitz), který roku 1225 přislíbil plat dvou kop kapli na hradě v Budyšíně. Za původní sídlo se pokládá vesnice Haubitz, dnes část města Borna u Lipska, poprvé zmiňovaná roku 1350 jako Hugewicz; s rodem bývá spojována i stejnojmenná vesnice u města Grimma, vzdálená asi 25 kilometrů.

Od 14. století se rod dělil na řadu linií. Hlavní větev zůstala v Sasku, kde o ní zprávy mizí v 17. století; k jejím posledním členům patřila Anna Markéta z Haugvic, která po smrti rodičů osiřela roku 1630, dostala se do Švédska a roku 1640 se provdala za švédského generála Carla Gustava Wrangela. Jiní Haugvicové se ve 14. století objevili v severozápadních Čechách, kde vznikla větev Haugviců z Lochotína. Část rodu odešla ze Saska na východ: z příslušníků usazených v Kladsku vzešli Haugvicové z Biskupic, pojmenovaní podle tamních Biskupic (dnes Piszkowice u Kladska), kteří se později dostali i na Moravu a do Čech. Další zůstali ve slezských knížectvích, kde se vytvořila větev Haugviců z Malé Obiše.

Právě Haugvicové z Malé Obiše, doložení od roku 1474 počínaje Matoušem z Haugvic, se přesunuli do Čech a roku 1723 byli přijati do panského stavu. Bedřich Vilém z Haugvic koupil roku 1752 moravské panství Náměšť nad Oslavou a náměšťská i kojetínská větev byly v 18. století povýšeny do hraběcího stavu. Rodu patřil jistou dobu také hrad Bouzov. Roku 1797 získala náměšťská linie panství Osov s Rojetínem, které zůstalo v jejím držení až do roku 1945, kdy byl majetek na základě Benešových dekretů vyvlastněn. Po vymření hraběcího rodu Daunů v roce 1904 zdědili Haugvicové velkostatek na Moravě, jehož se však kvůli dědickým sporům později zbavili prodejem.

Potomci náměšťských Haugviců dnes žijí v Rakousku, Kanadě, USA a Německu, členové ostatních větví v Německu. K náměšťské linii se hlásí také bývalý pražský úředník Svatopluk Haugwitz (rozený Haužvic), který se nechává titulovat jako „kníže von Haugwitz“ a založil spolek „Knížecí dům šlechtického rodu von Haugwitz“. Opírá se o rodinnou tradici, podle níž měl být otcem jeho nemanželského předka, narozeného roku 1807 v Brandýse nad Labem, Evžen Vilém z Haugvic. Historici, genealogové i žijící příslušníci rodu v čele s Johanou El-Kalak Haugwitzovou, dcerou posledního majitele Náměště, však jeho příslušnost k rodu odmítají jako neprokázanou; knížecí titul mu navíc udělil pravoslavný arcibiskup, který k tomu neměl oprávnění.

Erb

Štít je červený a nese černou beraní hlavu se zlatými rohy. Na korunované přilbě se jako klenot opakuje černý beran se zlatými rohy, vyrůstající z koruny. Přikryvadla jsou červeno-černá.

Významné osobnosti

• Seifrid z Haugvic (13. století) – první známý člen rodu, doložený roku 1225 v Budyšíně.
• Jiří z Haugvic († 1463) – biskup naumburský.
• Jan IX. z Haugvic (1524–1595) – biskup míšeňský.
• August Adolf z Haugvic (1647–1706) – barokní dramatik z Lužice.
• Bedřich Vilém z Haugvic (1702–1765) – moravský šlechtic a rakouský státník, kupec panství Náměšť nad Oslavou.
• Kristián z Haugvic (1752–1832) – pruský právník, státník a diplomat, od roku 1786 hrabě.
• Evžen Vilém z Haugvic (1777–1867) – rakouský polní maršál a generál.
• Jindřich Haugwitz (1901–1966) – český šlechtic a vlastenec.

Sídla a panství

• Haubitz u Borny (Sasko) – pokládané za původní sídlo rodu.
• Biskupice (Piszkowice) u Kladska – sídlo větve Haugviců z Biskupic.
• Náměšť nad Oslavou – moravské panství, koupené roku 1752.
• Bouzov – hrad, který rod jistou dobu vlastnil.
• Osov s Rojetínem – panství držené v letech 1797–1945.

Prameny a literatura

• MAŠEK, Petr. Modrá krev. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0760-X.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• Heslo „Haugvicové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)