Erb rodu Harrachů

Harrachové (Harrach zu Rohrau) jsou rakouský šlechtický rod českého původu, připomínaný od 13. století v jižních Čechách. Jméno odvozují od zaniklé vsi Harachy, kterou historik Matthäus Klimesch ztotožnil s osadou Hora ve farnosti Zátoň. Rakouská větev dosáhla roku 1552 říšského panského stavu a roku 1623 titulu říšských hrabat; v 17. a 18. století patřili Harrachové k nejvýznamnějším rodům habsburské monarchie a devět členů rodu obdrželo Řád zlatého rouna. Až do roku 1945 vlastnili v Čechách a na Moravě desetitisíce hektarů půdy a jejich jméno dodnes nese krkonošské město Harrachov.

Původ a historie rodu

Poprvé se Harrachové objevují roku 1272, kdy bratři Jan a Beneš svědčili na listině pánů z Rožmberka pro vyšebrodský klášter. Roku 1300 je zmiňován Bušek z Rovného, psaný též z Harrachu, jako majitel tvrze v Rovném. Už koncem 13. století se rod rozdělil na českou a rakouskou větev. Čeští Harrachové (Harachéři z Harachova) sloužili až do 16. století Rožmberkům a drželi drobné statky na Krumlovsku a Kaplicku. Teprve v 17. století přesídlil Lambert František († 1696) do východních Čech, stal se královským místodržícím a nejvyšším písařem Českého království; jeho synové získali roku 1705 český hraběcí titul, avšak jimi původní česká větev vymřela.

Rakouská linie stoupala rychleji. Linhart III. († 1527) koupil roku 1524 panství Rohrau u Vídně, které rodu patří dodnes. Linhart IV. (1514–1590) zastával úřady nejvyššího komořího a nejvyššího hofmistra, získal dědičnou hodnost nejvyššího štolby v Rakousku, byl povýšen mezi říšské svobodné pány a roku 1585 obdržel spolu s Vilémem z Rožmberka Řád zlatého rouna. Rozhodující vzestup zahájil Karel z Harrachu (1570–1628), přední rádce Ferdinanda II., povýšený roku 1623 na hraběte. Jeho zeťové Albrecht z Valdštejna a Adam Erdman Trčka z Lípy sice skončili jako zrádci zavraždění v Chebu, postavení rodu u dvora to však neotřáslo. Karlův syn Arnošt Vojtěch (1598–1667) byl nejdéle úřadujícím pražským arcibiskupem a kardinálem.

Karlovi synové Linhart VII. a Otto Bedřich založili rakouskou a českou větev. Rakouská linie držela Rohrau a Aschach, přestavěla zámky Prugg a Aschach za účasti architekta J. L. Hildebrandta a vymřela roku 1886 Antonínem Linhartem; její majetek i hodnost nejvyššího štolby přešly na českou větev. Tu založil Otto Bedřich (1610–1639), který od švagra Albrechta z Valdštejna převzal Horní Brannou. Jeho syn Ferdinand Bonaventura (1636–1706), diplomat a nejvyšší hofmistr, koupil roku 1701 za 240 000 zlatých panství Jilemnice a položil tak základ harrachovské držby v Krkonoších.

Vrcholu dosáhl rod v dalších dvou generacích. František Antonín (1665–1727) byl salcburským arcibiskupem, Jan Josef Filip (1678–1764) polním maršálem a prezidentem dvorské válečné rady, Alois Tomáš (1669–1742) místokrálem v Neapoli. Bedřich August (1696–1749) působil jako místodržitel v Rakouském Nizozemí a český nejvyšší kancléř a nechal vystavět barokní zámek v Kuníně; Ferdinand Bonaventura II. (1708–1778) postavil zámek v Náměšti na Hané. V 19. století se Harrachové věnovali hlavně správě majetku a kultuře. František Arnošt (1799–1884) vybudoval v letech 1841–1854 novogotický zámek Hrádek u Nechanic, jeho syn Jan Nepomuk (1828–1909) byl předsedou Společnosti Národního muzea, podporoval stavbu Národního divadla a roku 1892 vybavil své krkonošské zaměstnance lyžemi. František Maria (1870–1937) z janovické linie doprovázel roku 1914 následníka trůnu do Sarajeva; atentát se odehrál v jeho automobilu.

Jan Nepomuk (1904–1945) se roku 1939 přihlásil k německé národnosti a roku 1945 byl jeho majetek zkonfiskován. Josefína (1905–2000), provdaná Podstatská, se naopak hlásila k české národnosti a Velké Meziříčí jí bylo roku 1992 vráceno. Rod dnes žije převážně v Rakousku; pruskou odnož, založenou Ferdinandem Josefem (1763–1841), zastupuje Albrecht Leopold z Harrachu (* 1936).

Erb

Ve znaku Harrachů jsou tři pštrosí pera zastrčená ve zlaté kouli. Klenot se v průběhu staletí měnil. Roku 1708 převzal Alois Tomáš jméno a erb vymřelého štýrského rodu z Thannhausenu.

Významné osobnosti

• Linhart IV. (1514–1590) – císařský diplomat, nejvyšší hofmistr, od roku 1552 svobodný pán, rytíř Řádu zlatého rouna.
• Karel (1570–1628) – rádce Ferdinanda II., roku 1623 povýšen na hraběte.
• Arnošt Vojtěch (1598–1667) – pražský arcibiskup v letech 1623–1667 a kardinál.
• Ferdinand Bonaventura (1636–1706) – diplomat, nejvyšší štolba a nejvyšší hofmistr, kupec Jilemnice.
• Alois Tomáš Raimund (1669–1742) – diplomat, místokrál v Neapoli v letech 1728–1733.
• Bedřich August (1696–1749) – nejvyšší kancléř Českého království, stavebník zámku v Kuníně.
• Jan Nepomuk (1828–1909) – mecenáš, předseda Společnosti Národního muzea, průkopník lyžování v Krkonoších.
• František Maria (1870–1937) – pobočník následníka trůnu Františka Ferdinanda, poslanec moravského zemského sněmu.

Sídla a panství

• Horní Branná (1638–1945) s harrachovskou hrobkou
• Jilemnice (1701–1945)
• Janovice u Rýmařova (1721–1945)
• Šluknov (1721–1876) a Velké Březno (1721–1841)
• Kunín (1723–1828)
• Náměšť na Hané (1726–1814)
• Hrádek u Nechanic (1854–1945)
• Konárovice (1856–1872) a Žinkovy (1883–1897)
• Velké Meziříčí (1908–1948)
• Harrachovský palác v Praze; zámek Rohrau v Rakousku (od roku 1524)

Prameny a literatura

• LUŠTINEC, Jan; NOSEK, Petr; REJHA, Adam. Harrachové. Vznešenost zavazuje. Sychrov: Národní památkový ústav, územní památková správa na Sychrově, 2023. ISBN 978-80-906784-6-0.
• KUBEŠ, Jiří a kol. V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha, 2018. ISBN 978-80-7422-574-1.
• KELLENBENZ, Hermann. Harrach, Grafen von. In: Neue Deutsche Biographie, Band 7. Berlin: Duncker & Humblot, 1966.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• LUŠTINEC, Jan. Jan Nepomuk hrabě Harrach. Krkonošský národní park, 2018. ISBN 80-7535-086-3.
• RAPTIS, Konstantinos. Die Grafen Harrach und ihre Welt 1884–1945. Böhlau Verlag, 2017. ISBN 3-205-77778-6.
• MENČÍK, Ferdinand. Jan hrabě Harrach. Praha: Fr. Hovorka, 1898.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Harrachové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)