Harrachové

Harrachové jsou rakouský šlechtický rod českého původu, připomínaný od 13. století v jižních Čechách. Své jméno odvozují od dnes již zaniklé vsi Harachy; historik Matthäus Klimesch ji ztotožňuje s vesničkou Hora ve farnosti Zátoň. Po rozdělení rodu na českou a rakouskou větev dosáhli většího významu rakouští Harrachové, kteří roku 1552 získali říšský panský stav a v osobě vlivného císařského rádce Karla z Harrachu (1570–1628) roku 1623 titul říšských hrabat. V 17. století získali značný majetek v Čechách, jejž dále rozšiřovali, a zařadili se mezi nejvýznamnější šlechtu habsburské monarchie. Členové rodu dosáhli vysokých církevních postů – Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) byl nejdéle úřadujícím pražským arcibiskupem a kardinálem – a v 17. a 18. století zastávali nejvyšší funkce u dvora, v zemské správě, armádě i diplomacii; devět z nich obdrželo Řád zlatého rouna. V 19. století se věnovali spíše správě majetku a kulturním aktivitám. Až do 20. století vlastnili v Čechách a na Moravě desetitisíce hektarů půdy, převážně lesů v Krkonoších, Jeseníkách či na Vysočině. V 18. století dali postavit barokní zámky v Kuníně a v Náměšti na Hané, nejvýznamnější památkou je však novogotický zámek Hrádek u Nechanic z první poloviny 19. století. Po konfiskaci majetku v Československu roku 1945 žijí převážně v Rakousku, kde jim od roku 1524 patří zámek Rohrau. Jejich jméno připomínají názvy míst založených na jejich panstvích, nejznámějším je krkonošské město Harrachov.