Erb rodu Hanavských

Hanavští neboli knížata z Hanau byli morganatickou linií hesensko-kasselského panovnického rodu, vzešlou ze sňatku kurfiřta Fridricha Viléma I. s neurozenou Gertrudou Falkensteinovou. Roku 1831 obdrželi hraběcí titul s predikátem von Schaumburg, roku 1853 knížecí stav s predikátem von Hanau a roku 1855 jeho rakouské uznání s přídomkem „z Hanau a Hořovic“. Hořovický zámek v Čechách se stal jejich rodovým sídlem až do konfiskace po roce 1945.

Původ a historie rodu

Sňatek hesenského kurfiřta Fridricha Viléma I. (1802–1875) s Gertrudou Falkensteinovou (1803–1882) byl společenskou senzací: nevěsta nepocházela ze šlechty a byla rozvedená s pruským hulánským poručíkem Karlem Lehmannem. V samotném Hesensku však krok nepřekvapil, neboť podobně jednal i kurfiřtův otec Vilém II. Fridrich Vilém se oženil hned po jmenování spoluvladařem roku 1831, povýšil manželku na hraběnku von Schaumburg s predikátem Osvícenost a udělil jí erb vymřelých říšských hrabat von Holstein-Schauenburg. Po nástupu na trůn (1847) udělil roku 1853 Gertrudě a dětem titul knížat z Hanau; byl to záměrný „historický políček“ darmstadtským příbuzným, s nimiž vedlo Hesensko-Kasselsko od vymření hrabat von Hanau-Lichtenberg roku 1736 spor o hanavské dědictví.

Konzervativní kurfiřt, který po roce 1850 s rakouskou a bavorskou pomocí odstranil ústavní režim, stál ve válce roku 1866 na straně Rakouska. Země byla obsazena Prusy, kurfiřt zajat a vězněn ve Štětíně a Pražským mírem se Hesensko-Kasselsko stalo součástí Pruska. Po propuštění roku 1867 žil většinou v Praze nebo v Hořovicích. Své děti majetkově zajistil už roku 1852 koupí panství Hořovice, Jince a Komárov od Eugena Dominika hraběte z Vrbna, z nichž vytvořil fideikomis; roku 1855 Rakousko uznalo knížecí stav s predikátem von Hanau und zu Horzowitz. V letech 1856–1868 prošel hořovický zámek radikální přestavbou podle projektu hesenského dvorního architekta Gottloba Engelhardta, při níž vznikl reprezentativní sál, dnes nesoucí jméno houslisty Jana Slavíka.

Kurfiřt stanovil, že titul knížete či prince smí nést jen ten, kdo se ožení přinejmenším s hraběnkou; ostatní měli být hrabaty von Schaumburg bez nároku na rodový majetek. Nejstarší syn Friedrich Wilhelm (1832–1889) se roku 1856 oženil s dcerou herce Augustou Birnbaumovou a podruhé s pastorovou dcerou Ludovikou Gloede, vyloučil se tak z dědictví a odešel do Bavorska, kde mu byl roku 1887 potvrzen titul hraběte von Schaumburg. Prvním knížetem se stal Moritz (1834–1889), po něm Wilhelm (1836–1902), který nechal zámek v letech 1889–1896 upravit v duchu novobaroka a pro Jubilejní výstavu roku 1891 vyrobil ve svých komárovských železárnách Hanavský pavilon, dodnes stojící v Letenských sadech. Následovali Karl (1840–1905) a Heinrich (1842–1917), jediný ze synů, který přestoupil ke katolictví; všichni byli bezdětní a nejmladší Philipp (1844–1914) uzavřel nerovný sňatek. Po Heinrichově smrti roku 1917 byl majetek zestátněn, v zámku zřízen zajatecký tábor a roku 1919 učitelský ústav.

Zrušení fideikomisů v Československu (1924) otevřelo cestu hraběti Heinrichovi (1900–1971), vnukovi kurfiřtova nejstaršího syna, jemuž československý soud roku 1921 rodový majetek vrátil a bavorský soud roku 1930 přiznal jméno von Hanau; stal se pátým knížetem a s Marií Theresií Fuggerovou von Babenhausen (1899–1994) založil novou knížecí linii. Podle projektu mnichovských architektů modernizoval interiéry zámku včetně oválné knihovny. Roku 1945 byl zámek vydrancován Rudou armádou, české statky byly zabaveny a Heinrich se natrvalo přestěhoval do Německa, kde rod žije dodnes.

Erb

Základem rodového erbu je znak starobylých říšských hrabat von Holstein-Schauenburg, vymřelých v 15. století, který kurfiřt udělil své manželce roku 1831. Na vyobrazení knížecího erbu je čtvrcený štít v červené, stříbrné a zlaté barvě, uprostřed s modrým srdečním štítkem, v němž stojí korunovaný stříbrno-červeně pruhovaný lev. Nad štítem jsou tři korunované přilby s klenoty, štít drží dva zlatí lvi a celek je zasazen do knížecího pláště s korunou.

Významné osobnosti

• Fridrich Vilém I. (1802–1875) – hesenský kurfiřt, zakladatel rodu a kupec hořovického panství.
• Gertruda, kněžna z Hanau, rozená Falkensteinová (1803–1882) – hraběnka von Schaumburg (1831), od roku 1853 kněžna z Hanau.
• Friedrich Wilhelm hrabě von Schaumburg (1832–1889) – nejstarší syn, pro nerovné sňatky vyloučený z dědictví.
• Moritz (1834–1889) – první kníže z Hanau.
• Wilhelm (1836–1902) – stavebník Hanavského pavilonu a novobarokních úprav Hořovic.
• Heinrich (1842–1917) – čtvrtý kníže, konvertita ke katolictví, poslední z první generace.
• Heinrich (1900–1971) – pátý kníže, obnovitel rodu a modernizátor hořovického zámku.

Sídla a panství

• Hořovice (1852–1945) – zámek, rodové sídlo přestavěné v letech 1856–1868 a 1889–1896.
• Jince a Komárov s železárnami – součást hořovického fideikomisu.
• Praha – obvyklé sídlo kurfiřta po roce 1867.

Prameny a literatura

• ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml. ISBN 80-86493-00-8.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Hanavští“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)