Erb rodu Habsburků

Habsburkové, německy von Habsburg, byli jedním z nejvýznamnějších panovnických rodů evropských dějin. Původně švábský hraběcí rod vstoupil roku 1273 do nejvyšší politiky zvolením Rudolfa I. římským králem, od poloviny 15. století držel nepřetržitě císařský titul a na českém trůně seděl poprvé krátce v letech 1306–1307, znovu 1437–1457 a trvale od roku 1526 až do vymření po meči roku 1740. Po smrti Marie Terezie pokračovala vláda v českých zemích habsbursko-lotrinskou dynastií.

Původ a historie rodu

Kořeny rodu leží u horního Rýna na pomezí dnešní Francie, Německa a Švýcarska. Za předka rodu je považován hrabě Guntram Bohatý z 10. století. Kolem roku 1020 dal hrabě Radbot z Klettgau v Aargau vystavět hrad Habsburg, původně Habichtsburg, podle něhož se příslušníci rodu kolem roku 1100 začali nazývat. Spojenectvím se Štaufy a sňatky ovládli velkou část severního Švýcarska a Horního Alsaska; pozdější legendy o původu od Colonnů, Karlovců či trojského Hektora jsou smyšlené.

Roku 1273 byl hrabě Rudolf zvolen římským králem. V zápase o říšskou korunu porazil roku 1278 českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli a babenberské dědictví, tedy rakouské země, udělil roku 1282 v léno svým synům; Habsburkové se tak stali říšskými knížaty a podle Rakous se dynastie někdy nazývá dům rakouský. Rudolfův vnuk Rudolf, zvaný Kaše, usedl roku 1306 po vymření Přemyslovců jako první z rodu na český trůn, ale po jeho předčasné smrti připadla koruna Lucemburkům. Vévoda Rudolf IV. vydal roku 1359 padělané Privilegium maius, které mělo rod povýšit na arcivévody; jeho bratři Albrecht III. a Leopold III. rozdělili rod na albrechtovskou a leopoldovskou linii.

Albrecht II., manžel Alžběty Lucemburské, získal roku 1437 českou a poprvé i uherskou korunu, zemřel však už roku 1439. Jeho syn Ladislav Pohrobek vládl do roku 1457, kdy albrechtovská linie vymřela. Z leopoldovské linie se stal roku 1440 římským králem Fridrich III., který roku 1453 uznal Privilegium maius. Jeho syn Maxmilián I. získal sňatkem s Marií Burgundskou Nizozemí a vídeňskými smlouvami s Vladislavem Jagellonským připravil sňatek vnuka Ferdinanda s Annou Jagellonskou. Po smrti Ludvíka Jagellonského u Moháče se Ferdinand I. roku 1526 stal českým a uherským králem a obě koruny zůstaly Habsburkům trvale. Roku 1556 se rod rozdělil na španělskou větev, vymřelou roku 1700, a rakouskou větev.

V českých dějinách se nejhlouběji zapsal Ferdinand II. Štýrský. Po smrti bezdětného Matyáše byl roku 1617 přijat za budoucího krále, nekatolické stavy ho však pro jeho rekatolizační politiku odmítly; po pražské defenestraci roku 1618 jej sesadily a zvolily Fridricha Falckého. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 obnovil Ferdinand svou vládu a 21. června 1621 dal na Staroměstském náměstí popravit 27 vůdců povstání, mezi nimi Václava Budovce z Budova, Kryštofa Haranta z Polžic a Jana Jesenia. Posledním mužským Habsburkem byl Karel VI. († 1740), jehož dcera Marie Terezie vládla do roku 1780; její potomci s Františkem Štěpánem Lotrinským tvoří habsbursko-lotrinskou dynastii.

Erb

Štít je zlatý a nese červeného lva ve skoku s modrou zbrojí. Na štítě spočívá korunovaná turnajská přilba s červeno-zlatými přikryvadly a klenotem je rostoucí červený lev, za nímž vyrůstá vějíř pavích per.

Významné osobnosti

• Rudolf I. Habsburský (římský král 1273–1291) – vítěz nad Přemyslem Otakarem II., zakladatel rakouské moci rodu.
• Rudolf Habsburský, zvaný Kaše (český král 1306–1307) – první Habsburk na českém trůně.
• Albrecht II. Habsburský (český král 1438–1439) – manžel Alžběty Lucemburské, král římský, český a uherský.
• Ferdinand I. (český král 1526–1564) – zakladatel trvalé habsburské vlády v Čechách a Uhrách.
• Ferdinand II. (český král 1619–1637) – vítěz nad stavovským povstáním, původce staroměstské exekuce.
• Marie Terezie (vládla 1740–1780) – poslední habsburská panovnice, matka habsbursko-lotrinské dynastie.

Sídla a panství

Původním centrem rodu byly statky v dnešním Švýcarsku kolem hradů Habsburg, Wildegg a Brunegg a državy v Horním Alsasku. Od roku 1282 vládli Habsburkové v rakouských zemích, od 15. století trvale ve Svaté říši římské, od roku 1526 v Českém a Uherském království a španělská větev v letech 1516–1700 ve Španělsku, Nizozemí a jižní Itálii.

Prameny a literatura

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Praha: Brána; Knižní klub, 1996. ISBN 80-85946-19-X.
• KRIEGER, Karl-Friedrich. Habsburkové ve středověku: od Rudolfa I. (1218–1291) do Fridricha III. (1415–1493). Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-453-7.
• VOCELKA, Karl; HELLER, Lynne. Život Habsburků. Praha: Plejáda, 2012. ISBN 978-80-87374-94-8.
• DICKINGER, Christian. Habsburkové bez iluzí: Jací byli doopravdy?. Nakladatelství Brána, 2002. ISBN 80-7243-136-6.
• GALANDAUER, Jan; HONZÍK, Miroslav. Osud trůnu habsburského. Praha: Panorama, 1986.
• BASTL, Beatrix; BŮŽEK, Václav; SMÍŠEK, Rostislav. Habsburkové. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. ISBN 9788074225727.
• ČORNEJOVÁ, Ivana. Ve stínu tvých křídel… Habsburkové v českých dějinách. Grafoprint-Neubert, 1995. ISBN 808578520X.
• PERNES, Jiří. Poslední Habsburkové. Knižní klub; Barrister & Principal, 1999. ISBN 8085947307.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-4-7.
• Heslo „Habsburkové" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)