Erb rodu Gerštorfů z Gerštorfu

Gerštorfové z Gerštorfu (též Gersdorffové z Gersdorffu, německy Gersdorf či Gersdorff) jsou šlechtický rod pocházející z Lužice a patří k nejrozšířenějším šlechtickým rodům vůbec. Jeho členové působili v německých zemích, v Dánsku, v Českém království a ve Slezsku, od 17. století také v Livonsku a Ruském impériu. Do Čech přišli v 15. století a v 16. století zde založili větve na Cholticích, na Podhořansku a v okolí Jičína. Rod žije dodnes.

Původ a historie rodu

Lužický rod Gerštorfů se v Čechách objevil v 15. století, přičemž jeho členové stáli na obou stranách husitských válek: jedni bojovali proti husitům, jiní, například Kryštof z Gerštorfu, veleli husitským vojskům jako hejtmani. Zikmund z Gerštorfu sloužil v letech 1453–1459 jako hejtman na Křivoklátě. O rozvětvenosti rodu svědčí rodinná schůzka v lužické Žitavě roku 1527, na niž se sjelo dvě stě příslušníků, a roku 1619 mělo v Lužici léna třináct Gerštorfů.

V 16. století se Jiří z Gerštorfu stal hejtmanem Pražského hradu a podkomořím Království českého, založil větev na Cholticích a během bojů Ferdinanda I. se vzbouřenými stavy roku 1547 patřil k oporám krále. Jeho vnuk Jindřich dal vzniknout linii na Podhořansku, která držela Osov, Běštín a Chrastinu. Malšvická odnož žila na Jičínsku, kde jí patřily Velké Horky a Samšina; z ní vzešel Mikuláš Gerštorf, povýšený na svobodného pána, a Oldřich Gerštorf, rada a prokurátor císaře Rudolfa II., který za stavovského povstání postoupil na direktora a zemského správce. Po jeho smrti roku 1620 zkonfiskoval Ferdinand II. veškerý jeho majetek.

Porážka na Bílé hoře rozptýlila rod po Evropě. Část v čele s Kašparem Kryštofem se usadila v Dánsku, kde Jáchym z Gerštorfu (1611–1661) zastával v letech 1650–1660 úřad říšského hofmistra a účastnil se mírových jednání v Roskilde, Jiřího linie odešla do Švédska a další do Pruska, Pomořan či Saska. Roku 1723 byl Kryštof Bedřich povýšen do hraběcího stavu. Samostatná slezská větev přesídlila roku 1602 v osobě Jiřího Gerštorfa do Livonska; generálporučík Dětlev Jan z Gerštorfu († 1787) se vyznamenal v rusko-švédské a sedmileté válce a rod byl zapsán mezi livonskou šlechtu i do almanachu Petrohradské gubernie. V saském a pruském prostředí dali Gerštorfové řadu generálů, státníků a učenců – v roce 1875 sloužilo v pruské armádě čtrnáct členů rodu jako důstojníci. Ve 20. století vynikl generálmajor Rudolf-Christoph z Gerštorfu (1905–1980), účastník několika pokusů o atentát na Adolfa Hitlera, a důstojník Gero z Gerštorfu (1913–1942) z protinacistického odboje. Příslušníci rodu žijí dodnes.

Erb

Společný znak všech linií tvoří dělený štít: horní polovina je červená, dolní polovina je rozdělena na stříbrnou a černou část. Česká linie při povýšení umístila do horní poloviny zlatou korunku.

Významné osobnosti

• Jiří z Gerštorfu (16. století) – hejtman Pražského hradu a podkomoří Království českého, zakladatel choltické větve.
• Oldřich z Gerštorfu († 1620) – rada a prokurátor Rudolfa II., za stavovského povstání direktor a zemský správce.
• Jáchym z Gerštorfu (1611–1661) – říšský hofmistr Dánského království, účastník mírových jednání v Roskilde.
• Jindřiška Kateřina z Gerštorfu (1648–1726) – autorka náboženské lyriky, podporovatelka přijímání českých exulantů do Saska, teta hraběte Zinzendorfa.
• Kryštof Fridrich hrabě z Gerštorfu (1666–1725) – saský tajný rada a poslanec říšského sněmu.
• Adolf Traugott z Gerštorfu (1744–1807) – učenec a sociální reformátor, spoluzakladatel Hornolužické společnosti nauk.
• Johan Rudolf rytíř z Gerštorfu (1781–1849) – odborník na hornictví, po němž je pojmenován minerál gersdorffit.
• Rudolf-Christoph svobodný pán z Gerštorfu (1905–1980) – německý generálmajor, účastník protinacistického odboje.

Sídla a panství

• Choltice – sídlo větve založené Jiřím z Gerštorfu.
• Osov, Běštín, Chrastina – statky podhořanské linie.
• Velké Horky a Samšina na Jičínsku – majetek malšvické odnože.
• Pobědná (Meffersdorf) a Weicha u Budyšína – lužické statky.

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• Heslo „Gerštorfové z Gerštorfu“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)