Erb rodu Desfoursů

Desfoursové (též Des Fours) jsou šlechtický rod, který do českých zemí přišel z Lotrinska za třicetileté války. Jejich hlavním sídlem byl po tři sta let zámek Hrubý Rohozec s panstvím zasahujícím do Jizerských hor; dočasně drželi také Velhartice, Průhonice či Náchod. Roku 1798 spojili jméno s vymřelými Valderody z Eckhausenu (Desfours-Walderode) a získali tak i moravské statky Křetín a Potštát. Majetek rodu byl roku 1945 zkonfiskován a od roku 1990 vedou dědicové soudní spor o restituci Hrubého Rohozce.

Původ a historie rodu

Zakladatelem rodu byl Guilleminus des Vieux Fours z Brabantska, který vstoupil do služeb lotrinského vévody Reného I. a roku 1425 byl povýšen do šlechtického stavu; v polovině 15. století se rodina usadila na lotrinských panstvích Mont a Athienville. Louis Desfours (1543–1614) působil jako lotrinský vyslanec u dvora Rudolfa II. Jeho syn Mikuláš (1588–1661) položil základy rodového bohatství v Čechách: v císařské armádě se uplatnil po boku Albrechta z Valdštejna, který mu zajistil hodnost plukovníka (1625) i první český majetek, Hrubý Rohozec (1628), a stal se kmotrem jeho nejstaršího syna. Roku 1629 byl Mikuláš povýšen na svobodného pána, roku 1634 na říšského hraběte a generála a po Valdštejnově smrti obdržel z konfiskátů ještě Semily. Když roku 1660 zdědil lotrinské statky, rozhodl se přesto zůstat v Čechách.

Jeho jediný syn Albrecht Maxmilián I. (1629–1683), rovněž generál, měl ze dvou manželství 23 dětí; synové založili větev rohozeckou (Albrecht Maxmilián II., 1671–1732), maloskalskou (Matyáš Václav, 1674–1710) a semilskou (Ferdinand Magnus, 1677–1753), která však zanikla již svým zakladatelem, neboť přežil všechny syny i vnuka. Desfoursové v 17. a 18. století podporovali katolickou církev – jejich zásluhou vznikly kostely v Železném Brodě, Smržovce, Jenišovicích, Bzí a Bozkově. Kolonizovali dosud neosídlenou část Jizerských hor, kde se rozvinulo sklářství; jména členů rodu nesou Albrechtice v Jizerských horách a Josefův Důl, jméno rodu obec Defurovy Lažany na Klatovsku.

Rohozecká větev vystavěla Desfourský palác v Praze a roku 1718 koupila Průhonice. Karel Josef (1701–1775) se za válek o rakouské dědictví zkompromitoval jako hostitel francouzských generálů, upadl v nemilost Marie Terezie a musel prodat Spálené Poříčí. Josef Vojtěch (1734–1791) zdědil roku 1783 po Piccolominiích náchodské panství se šesti městy a 80 vesnicemi, největší celek v dějinách rodu, zadlužil je však velkolepými hony a slavnostmi, takže bylo roku 1792 prodáno kuronskému vévodovi Petru Bironovi. František Antonín I. (1730–1822) přišel za francouzské revoluce o Athienville a roku 1809 o belgické Farciennes. Posledním členem větve byl František Antonín II. (1773–1831), stavebník empírové podoby Hrubého Rohozce.

V maloskalské větvi získal Jan Nepomuk Ferdinand (1699–1757) Velhartice a Hrádek u Sušice. Generálmajor František Václav (1739–1809) se roku 1764 oženil s hraběnkou Antonií Walderode a po vymření jejího rodu převzal roku 1798 jméno a erb Walderode i moravská panství Křetín, Potštát, Vrchoslavice a Dřínov. František Vincenc (1806–1869) sjednotil dědictví rohozecké větve i Valderodů, roku 1841 přikoupil Horní Beřkovice, byl poslancem českého zemského sněmu a roku 1861 členem panské sněmovny; jeho syn Theodor (1841–1894) sídlil na Křetíně. Posledním majitelem Hrubého Rohozce byl Karel Desfours-Walderode (1904–2000), který po roce 1990 požádal o restituci a roku 1992 získal české občanství. Spor s Českou republikou vede po jeho smrti dědička Johanna Kammerlanderová; roku 2019 její nároky potvrdil odvolací soud v Hradci Králové, Nejvyšší soud však vyhověl dovoláním Lesů ČR, města Turnova a Státního pozemkového úřadu a roku 2023 dovolání dědičky zamítl.

Erb

Původní lotrinský erb Desfoursů tvořily krokve s dvěma nohama gryfů v modrém poli. V Čechách k němu přibyl červený říšský orel ve zlatém poli. Roku 1674 byl erb polepšen o dvojici lvů jako štítonošů a roku 1798 rozšířen o erb vymřelého rodu Valderodů z Eckhausenu.

Významné osobnosti

• Mikuláš Desfours (1588–1661) – Valdštejnův plukovník, generál a říšský hrabě, zakladatel českého majetku rodu.
• Albrecht Maxmilián I. Desfours (1629–1683) – generál, otec zakladatelů tří rodových větví.
• Marie Polyxena des Fours (1640–1697) – mecenáška katolické církve.
• František Václav Desfours (1739–1809) – generálmajor, spojil jméno rodu s Valderody.
• Vincenc Desfours (1778–1857) – generál jezdectva a nejvyšší hofmistr arcivévody Ferdinanda d’Este.
• František Vincenc Desfours-Walderode (1806–1869) – politik, poslanec zemského sněmu a člen panské sněmovny.
• Karel Desfours-Walderode (1904–2000) – poslední majitel Hrubého Rohozce.

Sídla a panství

• Hrubý Rohozec (1628–1945) – hlavní rodové sídlo.
• Malá Skála (1628–1802), Semily (1635–1748), Horní Beřkovice (1841–1869), Hlubočepy a Ctěnice u Prahy.
• Průhonice (1718–1748, 1757–1791), Spálené Poříčí (1728–1749), Radenín (1705–1753), Náchod (1783–1792).
• Velhartice (1743–1827), Hrádek u Sušice (1731–1827), Defurovy Lažany.
• Křetín a Potštát na Moravě (1797–1945); palác Na Florenci v Praze (od 1847).

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• MŽYKOVÁ, Marie; SKALA, Harald. Des Fours: Valdštejnův plukovník a jeho potomstvo. Praha: Národní památkový ústav, 2012. ISBN 978-80-87104-98-9.
• WEISS, Petr. Hrubý Rohozec a rody Des Fours a Des Fours Walderode. Liberec: Národní památkový ústav, 2012. ISBN 978-80-87275-61-0.
• KOBLASA, Pavel. Rodina Desfours-Walderode a její državy v Čechách. Rodopisná revue, 2009.
• KOŠŤÁL, Vratislav; KOŠŤÁLOVÁ, Renata. Francouzská šlechta v českých zemích. Brno, 2021. ISBN 978-80-7364-118-4.
• WEISS, Petr. Generál ve službách Valdštejna. Živá historie, březen 2010, s. 74–75.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Desfoursové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)