Erb rodu Croÿ
Erb: Wikimedia Commons (Wikimedia Commons)

Croÿ, v množném čísle Croÿové (též Croy, později Croÿ-Dülmen), je jméno starobylé vévodské rodiny původem z Francie a Nizozemska, doložené od 12. století v pikardském Crouy-Saint-Pierre. Ve službách burgundských vévodů a Habsburků dosáhli hraběcích, knížecích i vévodských titulů, po mediatizaci získali roku 1803 vestfálský Dülmen a jedna větev se v 19. století usadila na panství Slabce u Rakovníka.

Původ a historie rodu

Většího významu dosáhl rod v 15. století, kdy jeho členové vstoupili do služeb burgundských vévodů. Jan de Croÿ, guvernér Pikardie a velkočíšník Francie, padl roku 1415 u Azincourtu; jeho syn Antonín byl guvernérem lucemburským a velmistrem Francie, bratr Jan se stal roku 1473 prvním hrabětem z Chimay. Habsburkové, dědicové Burgundska, udělili rodu roku 1486 titul říšských hrabat, roku 1518 titul markýzů a vévodů Španělského Nizozemí, roku 1594 titul říšských knížat a roku 1598 následovalo povýšení do francouzského vévodského stavu. Nejvlivnějším členem rodu byl Vilém de Croÿ (1458–1521), vychovatel a později první ministr císaře Karla V., rytíř Řádu zlatého rouna. Jeho dědic Filip se roku 1533 stal prvním vévodou z Aarschotu; Karel, vévoda aarschotský, byl roku 1577 místodržitelem Flander a jeho syn zemřel roku 1612 bez potomků, takže jmění této větve přešlo na Aremberky.

Dnešní vévodové pocházejí z potomstva Jana, hraběte z Chimay. V 18. století vynikl Emanuel, kníže z Croÿ-Solre (zemřel 1787), maršál Francie a místodržitel Pikardie, který obnovil dunkerský přístav; Gustav (* 1773) byl kardinálem a arcibiskupem v Rouenu. Když byla roku 1803 croÿská panství na levém břehu Rýna mediatizována, obdržel rod náhradou dülmenské hrabství v münsterském kraji a po roce 1815 patřil ke stavovské šlechtě Německého spolku jako vévodové z Croÿ-Dülmenu. Belgická větev získala roku 1892 titul princů s predikátem Jasnost; francouzský vévodský titul náleží pouze hlavě rodu. Ve Španělsku se Croÿové řadí mezi grandy.

Alfréd, vévoda z Croÿ-Dülmenu (1789–1861), hlava rodu v letech 1822–1861, měl s Eleonorou ze Salm-Salmu devět dětí. Jeho syn Alexis I. (1825–1898), ženatý s Františkou ze Salm-Salmu, koupil roku 1866 panství Slabce u Rakovníka a založil českou větev. Panství zdědil Maxmilian Rudolf (1864–1920), manžel Karolíny z Lobkovic, a po něm Alexis II. (1910–2002), poslední majitel Slabců do konce druhé světové války, který po konfiskaci žil v Praze. Z jeho bratrů Franz a Alfred padli za druhé světové války, Max (1912–1992) založil další linii. Vnuci Alexise II. žijí v zahraničí, v Čechách rod reprezentuje historička Jana Croÿ, rozená Bělohlávková (* 1959), jeho druhá manželka.

Erb

Velký erb croÿských vévodů a knížat tvoří čtvrcený štít se dvěma štítky položenými na sobě. Svrchní štítek nese erb vévodů lotrinských: ve zlatém poli červené kosmé břevno se třemi stříbrnými orlicemi s osekanými zobáky a pařáty. Spodní štítek je složen z osmi polí, mezi nimiž jsou pole osmkrát červeno-stříbrně dělené, modré pole poseté zlatými liliemi s červeným turnajským límcem, stříbrné pole se zlatým jeruzalémským křížem, zlaté pole se čtyřmi červenými kůly, korunovaní lvi zlatý v modrém a černý ve zlatém poli a zlaté pole se dvěma parmami obrácenými zády k sobě mezi stříbrnými dvojitými kříži. Čtvrcený zadní štít má v prvním a čtvrtém stříbrném poli tři červená břevna a ve druhém a třetím stříbrném poli tři červené sekery spojené držadly. Nad štítem spočívá vévodská koruna.

Významné osobnosti

  • Jean I. de Croÿ (1365–1415) – guvernér Pikardie a velkočíšník Francie, padl u Azincourtu.
  • Vilém de Croÿ (1458–1521) – vychovatel a první ministr císaře Karla V., rytíř Řádu zlatého rouna.
  • Philippe II. de Croÿ (1496–1549) – první vévoda z Aarschotu a markrabě z Renty.
  • Karel III. de Croÿ (1560–1612) – vévoda aarschotský, autor pamětí o nizozemských poměrech.
  • Gustave de Croÿ-Solre (1772–1844) – kardinál, pair a velký almužník Francie, arcibiskup rouenský.
  • Isabela de Croÿ (1856–1931) – manželka arcivévody Bedřicha, vévody těšínského.
  • Alexis I. Croÿ (1825–1898) – zakladatel české větve, kupec panství Slabce.

Sídla a panství

Pikardské Crouy-Saint-Pierre, hrabství Chimay, vévodství Aarschot a Havré, markrabství Renty, od roku 1803 Dülmen ve Vestfálsku; v Čechách panství a zámek Slabce u Rakovníka (1866–1945).

Prameny a literatura

  • MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. Praha: Mladá fronta, 2003. ISBN 80-204-1049-X.
  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
  • POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
  • Heslo „Croÿ“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)