Erb rodu Chotků z Chotkova

Chotkové z Chotkova a Vojnína byli starý český šlechtický rod ze západních Čech, doložený od 14. století. Z drobné šlechty, kterou pobělohorské konfiskace přivedly téměř na úroveň sedláků, se v 18. století vypracovali mezi hrabata a nejvyšší úředníky Českého království i habsburské monarchie. Zanechali po sobě zámky Veltrusy, Kačinu a Velké Březno s proslulými parky; jméno rodu naposledy proslavila Žofie Chotková, manželka následníka trůnu Františka Ferdinanda. Rod vymřel roku 1970.

Původ a historie rodu

Tvrz Chockov na Plzeňsku se připomíná už ve 12. století, souvislost jejích držitelů s pozdějšími Chotky je však bezpečně doložena až od konce 14. století, kdy se roku 1379 uvádějí tři členové rodu; jejich potomci sídlili nedaleko na Liblíně. V rytířském stavu jsou Chotkové poprvé zmíněni roku 1543 a první vyobrazení jejich erbu pochází z roku 1570. Nejasný zůstává vztah k Chotkům z Vojnína, kteří vymřeli roku 1587; při pozdějším povýšení do hraběcího stavu však rod obdržel společný predikát z Chotkova a Vojnína. Z vojnínské linie vynikl Petr (1495–1571), dlouholetý královský prokurátor. Chotkové z Chotkova získali drobné statky na Rakovnicku, Žatecku a Chebsku. Zikmund Chotek (1521–1603) sepsal z pověření sněmu vojenský spis Zpráva o naučení strany vojanské (1593), Václav (1554–1612) byl hejtmanem rakovnického kraje. Jeho synové Jiří a Karel se zapojili do stavovského povstání a ztratili většinu majetku včetně sídla v Žihli; Karel se roku 1631 připojil k saskému vpádu a přišel i o zbytek. V polovině 17. století hrozila rodu ztráta šlechtictví.

Obrat přinesl vzdělaný Václav Antonín Chotek (1674–1754), který díky výhodnému sňatku a úřední kariéře dosáhl panského (1702) a hraběcího stavu (1723) a vystavěl zámek Veltrusy. Jeho syn Jan Karel (1704–1787) se uplatnil v armádě a diplomacii a koupil panství Nové Dvory u Kutné Hory, mladší Rudolf (1706–1771) se stal nejvyšším kancléřem Českého království a roku 1770 zřídil z Veltrus majorátní fideikomis. Jan Rudolf Chotek (1748–1824), rakouský ministr financí a nejvyšší purkrabí, dal postavit empírovou Kačinu, upravil veltruský park a dlouho předsedal Královské české společnosti nauk. Jeho synové založili tři větve: majorátní veltruskou, velkobřezenskou a uherskou. Ferdinand Maria (1781–1836) se jako jediný z rodu vydal na církevní dráhu a zemřel jako olomoucký arcibiskup.

Majorátní linie držela Veltrusy a Nové Dvory s Kačinou do roku 1927, její význam však v 19. století klesal a část majetku musela být prodána nebo pronajata. Posledním jejím členem byl generálmajor Arnošt Chotek (1844–1927); Veltrusy poté zdědil Karel Maria z velkobřezenské větve, Nové Dvory přešly na Thun-Hohensteiny. Velkobřezenskou větev založil Karel Chotek (1783–1868), nejvyšší purkrabí v letech 1826–1843, jenž se zasloužil o stavbu silnic a záchranu Karlštejna; roku 1841 koupil Velké Březno, kde vznikl zámek, později novorenesančně přestavěný. Jeho syn Bohuslav (1829–1896) byl diplomatem a krátce místodržitelem; jeho dcera Žofie (1868–1914) se roku 1900 morganaticky provdala za arcivévodu Františka Ferdinanda, byla povýšena na kněžnu a roku 1909 na vévodkyni z Hohenbergu a s manželem zahynula při sarajevském atentátu.

Uherskou větev založil plukovník Heřman Chotek (1786–1822), jehož potomci zdědili po Brunsvicích panství Dolná Krupá, Futog a Čerević; Rudolf Chotek (1822–1903) získal dědičné členství v uherské panské sněmovně a uherské statky počátkem 20. století přesahovaly 14 000 hektarů. Posledním mužem této linie byl Rudolf (1870–1921), jeho sestra Marie Henrieta (1863–1946), známá jako „růžová grófka“, vybudovala v Dolné Krupé největší rozárium ve střední Evropě. Majetek Chotků v Československu byl roku 1945 zkonfiskován; Karel Maria (1887–1970), který se hlásil k německé národnosti a NSDAP, o něj přišel celý. Jeho smrtí rod roku 1970 vymřel. Jméno Chotků přešlo odkazem na prasynovce markraběte Alessandra Pallaviciniho (1936–2020). Rodové hrobky jsou v Nových Dvorech, ve Valtířově u Velkého Března a v Dolné Krupé.

Erb

Erb Chotkové sdíleli s dalšími patnácti rody: spolu s Chotky z Vojnína nosili ve štítu polovinu kola, kterou později rozdělili na červenou a stříbrnou. Roku 1625 byl jejich znak sloučen s erbem vymřelých Charvátů z Bärnsteinu a při povýšení do stavu říšských hrabat přibyl zlatý medvěd v modrém poli a černý říšský orel na zlatém podkladu.

Významné osobnosti

• Václav Antonín Chotek (1674–1754) – místodržící Českého království, stavebník Veltrus a tvůrce nového vzestupu rodu.
• Rudolf Chotek (1706–1771) – nejvyšší kancléř Českého království, zakladatel veltruského fideikomisu.
• Jan Rudolf Chotek (1748–1824) – rakouský ministr financí a nejvyšší purkrabí, stavebník zámku Kačina.
• Ferdinand Maria Chotek (1781–1836) – arcibiskup olomoucký.
• Karel Chotek (1783–1868) – nejvyšší purkrabí Českého království (1826–1843), po němž jsou pojmenovány Chotkovy sady a Chotkova silnice v Praze.
• Bohuslav Chotek (1829–1896) – diplomat a místodržitel Českého království.
• Marie Henrieta Chotková (1863–1946) – zakladatelka rozária v Dolné Krupé, poslední členka uherské větve.
• Žofie Chotková, vévodkyně z Hohenbergu (1868–1914) – manželka následníka trůnu Františka Ferdinanda.

Sídla a panství

• Chockov a Liblín na Plzeňsku – nejstarší sídla rodu.
• Žihle – hlavní sídlo před Bílou horou.
• Veltrusy – barokní zámek s parkem, majorátní sídlo (do roku 1945).
• Nové Dvory a Kačina u Kutné Hory – empírový zámek (do roku 1927).
• Velké Březno a Zahořany v severních Čechách – sídlo velkobřezenské větve.
• Ratměřice – statek uherské větve (1830–1898).
• Dolná Krupá, Futog a Čerević – uherské statky, dále palác ve Vídni a palác v Praze.

Prameny a literatura

• CERMAN, Ivo. Chotkové. Příběh úřednické šlechty. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-977-5.
• JUŘÍK, Pavel. Chotkové. Ve službách státu. Praha: Euromedia Group, 2022. ISBN 978-80-242-8039-4.
• LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kutná Hora: Kutnohorský archaeologický sbor „Vocel“, 1886.
• NAČERADSKÁ, Petra. Poslední Chotkové ve Veltrusech. Praha: Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze, 2015. ISBN 978-80-7480-044-3.
• RISTOVSKÁ, Radoslava. Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia od začiatku 19. storočia do súčasnosti. Trnava: Typi Universitatis Tyrnaviensis, 2021. ISBN 978-80-568-0428-5.
• PROCHÁZKA, Roman von. Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien. Neustadt an der Aisch: Degener, 1973.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• Heslo „Chotkové z Chotkova“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)