Erb rodu Cavrianiů

Cavrianiové, tedy hrabata z Cavriani (původně Capriani), jsou starý italský šlechtický rod z okolí Mantovy, doložený od 12. století. Za vlády Gonzagů dosáhli v Mantovském vévodství významného postavení, později vstoupili do císařských služeb a zařadili se mezi rakouskou vysokou šlechtu; jedna větev se v 18. století usadila ve východních Čechách na Kostelci nad Orlicí. Od roku 1861 měli dědičné křeslo v panské sněmovně Rakouského císařství.

Původ a historie rodu

Rod pochází z pozdějšího Mantovského vévodství v Lombardii a jeho původní jméno Capriani je zřejmě odvozeno od obce Cavriana, odkud rodina vzešla. Roku 1359 povýšil Karel IV. Conradina na svobodného pána a roku 1452 udělil císař Fridrich III. stav svobodných pánů také Janu (Giovannimu) Cavrianimu. Galeazzo Cavriani (1444–1466) byl jedním z mantovských biskupů. Bedřich (Federico, 1518–1566), syn Jana a Konstancie de Salis Salla, se roku 1548 stal císařským místodržitelem v Piombinském knížectví; císař Ferdinand I. potvrdil jeho rodu panský stav a polepšil mu erb o dvojhlavého císařského orla.

Cavrianiové se poté uplatňovali ve vysokých vojenských a správních funkcích habsburské monarchie. Jan Alois († 1693) a František Karel (1707–1788) dosáhli generálských hodností, Ludvík (1739–1799) byl moravským místodržitelem a zemským hejtmanem a poté nejvyšším purkrabím a místodržitelem Českého království. Českou větev založil Kryštof hrabě z Cavriani (1715–1783), svobodný pán na Unterwaltersdorfu, nejmladší syn Leopolda Karla, c. k. komorník, skutečný tajný rada a v letech 1764–1779 vrchní zemský sudí v Dolních Rakousích. Roku 1744 se oženil s Marií Alžbětou hraběnkou Zárubovou z Hustířan (1717–1781), která mu věnem přinesla panství Přestavlky; sám byl majitelem Kostelce nad Orlicí, kde také zemřel.

V Čechách a na Moravě rod později držel také panství Veselá u Častrova, Letohrad, Osvračín a ves Kavriánov, pojmenovanou po moravském guberniálním radovi z rodu; v Praze mu patřil barokní palác v Celetné ulici čp. 597/13, na němž je dnes pamětní deska. Karel hrabě z Cavriani (1803–1870), polní maršál-poručík, převzal roku 1837 po otci Maxmiliánovi dědičná rakouská panství Unterwaltersdorf a Schöngrabern, o něž rod přišel po zrušení patrimoniální správy roku 1848. Od zřízení panské sněmovny, horní komory rakouské říšské rady, v roce 1861 náleželo Cavrianiům jako jednomu ze tří markraběcích rodů dědičné křeslo.

Erb

Rodový erb polepšil v 16. století císař Ferdinand I. o dvojhlavého císařského orla, a to při potvrzení panského stavu pro potomky Bedřicha Cavrianiho. Podrobnější popis erbu není v podkladech k dispozici.

Významné osobnosti

• Galeazzo Cavriani (1444–1466) – mantovský biskup.
• Bedřich (Federico) Cavriani (1518–1566) – císařský místodržitel v Piombinském knížectví.
• Jan Alois hrabě z Cavriani († 1693) – císařský komoří, generál-polní vachmistr a majitel jízdního pluku.
• František Karel hrabě z Cavriani (1707–1788) – polní maršál-poručík, dočasně ředitel c. k. vojenské akademie.
• Kryštof hrabě z Cavriani (1715–1783) – vrchní zemský sudí v Dolních Rakousích, zakladatel české větve.
• Ludvík hrabě z Cavriani (1739–1799) – moravský zemský hejtman, nejvyšší purkrabí a místodržitel Českého království.
• Karel hrabě z Cavriani (1803–1870) – polní maršál-poručík, manžel Terezie Rózy princezny Esterházyové z Galanty.

Sídla a panství

• Kostelec nad Orlicí a Přestavlky – východočeská panství české větve od 18. století.
• Veselá u Častrova, Letohrad, Osvračín, Kavriánov.
• Barokní palác v Celetné ulici čp. 597/13 v Praze.
• Unterwaltersdorf a Schöngrabern v Dolních Rakousích (do 1848).

Prameny a literatura

• FERRARI, Daniela. I Cavriani. Sommetti, 2012. ISBN 978-88-7495-449-0.
• ZUCCHETTI, Giovanni. Genealogia Cavriani. Paolo Ripamonti Carpano, 1856.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992–1994. ISBN 80-85770-79-2.
• Heslo „Cavrianiové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)