Erb rodu Bukůvků z Bukůvky

Bukůvkové z Bukůvky (psaní též Bokůwkové z Bokůwky) byli stará česká vladycká a rytířská rodina, která se psala podle vsi Bukůvky, dnešní Bukovky na Pardubicku. Rod se objevuje ve 14. století a záhy se rozdělil na českou a moravskou větev; zatímco česká vymřela počátkem 16. století, moravská prošla výrazným vzestupem v úřednických a vojenských službách, roku 1719 dosáhla panského a roku 1800 hraběcího stavu a vymřela až v 50. letech 20. století.

Původ a historie rodu

Za předky rodu je považováno pět bratrů – Rohovlad, Bohuněk, Beneš, Mikuláš a Jan –, kteří vlastnili Bukůvku i nedalekou Bělou. Ves leží čtyři kilometry západně od Lázní Bohdanče; roku 1437 k ní Bukůvkové přikoupili osadu Habřinku, náležející dosud opatovickému klášteru, a kolem roku 1465 dřevěnou tvrz Jilovku s rybníkem Skříní. Ve druhé polovině 15. století však ves i tvrz drželi již Bukovští z Hustířan. Jeden z prvních známých členů, Matyáš z Bukůvky, se sňatky spojil s rodem husitského hejtmana Diviše z Miletínka a se Žerotíny.

Cestu k zámožnosti otevřel rodu koncem 15. století Ctibor Bukůvka z Bukůvky ve službách Viléma z Pernštejna. Jeho synové se usadili na Moravě – první zmínka o Janu Sezimovi z Bukůvky pochází z let 1480–1486 – a moravská odnož brzy zastínila českou větev, která vymřela počátkem 16. století. Vzestup vyvrcholil za Petra Bukůvky z Bukůvky a na Červené Lhotě († 1571), jenž roku 1559 získal od Karla mladšího ze Žerotína Třemešek u Šumperka. Jeho humanisticky vzdělaný syn Jan (1555–1617) přestavěl třemešskou tvrz na renesanční zámek dokončený roku 1587, přikoupil Ivanovice na Hané, kde rovněž vznikl renesanční zámek s hranolovou věží a arkádami v nádvoří, a dále Chromeč, Studénku, Hrabišín či Bohutín; roku 1612 získal i Pačlavice. Původně českobratrský rod s rysy moravského patriotismu se postupně změnil v rod katolický a jazykově německý. Za stavovského povstání stáli Bukůvkové, ač evangelíci, většinou věrně při Habsburcích, a porážka roku 1620 se jich majetkově nedotkla.

Roku 1719 byli Bukůvkové povýšeni do panského stavu a řada členů zastávala vysoké úřady. Jan Nepomuk Zikmund z Bukůvky, císařský tajný rada a první prezident nově zřízeného zemského soudu na Moravě a ve Slezsku, získal roku 1800 dědičný hraběcí titul v rakouských dědičných zemích. Karel Zikmund (1761–1840) působil jako guberniální rada, krajský hejtman olomoucký a brněnský a prezident komise pro daňové provizorium na Moravě a ve Slezsku. Hrabě Michal (1808–1882), mecenáš hudebního života v Brně, zdědil roku 1835 Dobromilice, které roku 1870 prodal olomouckému arcibiskupovi kardinálu Fürstenberkovi. Moravská větev vymřela v 50. letech 20. století. K Horním Bojanovicím, kde si Jan Zikmund z Bukůvky postavil empírový zámek, se váže pověst o krutém vrchnostenském úředníkovi, jehož za bouře odnesl čert.

Erb

Erb Bukůvků patřil odedávna k nevšedním. Předkové v Čechách nosili v 15. století dva beraní rohy obtočené kolem hole; moravští členové rodu užívali už jen stočené a dvakrát překřížené stříbrné rohy v červeném poli. Renesanční podoby erbu jsou vytesány na rodové hrobce v Postřelmově z roku 1592 a na portálu zámku Třemešek z roku 1587. Při povýšení do panského stavu roku 1719 zůstal znak beze změny; při udělení hraběcího titulu roku 1800 přibyli jako štítonoši dva zlatí lvi.

Významné osobnosti

• Ctibor Bukůvka z Bukůvky – koncem 15. století ve službách Viléma z Pernštejna, původce rodového vzestupu.
• Petr Bukůvka z Bukůvky a na Červené Lhotě († 1571) – od roku 1559 majitel Třemešku.
• Jan Bukůvka z Bukůvky (1555–1617) – humanisticky vzdělaný stavebník renesančních zámků v Třemešku a Ivanovicích na Hané.
• Jan Nepomuk Zikmund z Bukůvky – první prezident zemského soudu na Moravě a ve Slezsku, roku 1800 povýšen na hraběte.
• Karel Zikmund z Bukůvky (1761–1840) – guberniální rada, krajský hejtman olomoucký a brněnský.
• Michal hrabě z Bukůvky (1808–1882) – mecenáš hudebního života v Brně.

Sídla a panství

• Bukůvka (Bukovka) s tvrzí Jilovkou a Habřinkou – původní sídlo na Pardubicku.
• Červená Lhota (1558–1695), Třemešek (1559 – polovina 17. století), Chromeč s Bohutínem, dolní tvrz v Kolšově (do 1633).
• Ivanovice na Hané (od 1596) a Pačlavice (1612–1678) – renesanční zámky; Chudobín.
• Žádlovice – barokní zámek z let 1679–1705; Studená Loučka (od 1694).
• Horní Bojanovice – empírový zámek; Dobromilice (1835–1870).

Prameny a literatura

• BŘEZINA, Vladimír. Rytířský stav v Čechách a na Moravě v raném novověku. Rod Bukůvků z Bukůvky od středověku do 20. století. České Budějovice: Veduta, 2008. ISBN 978-80-86829-33-3.
• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• LASZTOVICZA, Pavel. Hraběcí rod Bukůvků z Bukůvky ve Valašském Meziříčí na přelomu 19. a 20. století. Acta Musealia, 2022, roč. XX, č. 1–2, s. 22–47.
• MAŠEK, Petr. Modrá krev. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0760-X.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• Heslo „Bukůvkové z Bukůvky“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)