Erb rodu Bironů

Bironové (německy původně Bühren, později Biron von Curland, tedy Kuronští Bironové) jsou baltský německý šlechtický rod, který v 18. století vládl v Kuronsko-zemgalském vévodství, lénu polské koruny na území dnešního Lotyšska. Na vévodský trůn se po vymřelých Kettlerech dostali díky přízni, které se Arnošt Jan Biron těšil u ruské carevny Anny Ivanovny. Po odstoupení vévodství Rusku roku 1795 se rod usadil ve Slezsku a získal i statky v Čechách, mezi nimi Náchod.

Původ a historie rodu

Vzestup rodu je spojen s Arnoštem Janem Bironem, oblíbencem carevny Anny Ivanovny. Umírající panovnice jej roku 1740 ustanovila opatrovníkem svého nástupce Ivana VI. a regentem do carevičovy plnoletosti; po její smrti 17. října téhož roku převzal vládu. Udržel se však jen několik týdnů. Proti němu vystoupila matka malého cara Anna Leopoldovna, v noci 9. listopadu 1740 byl Biron uvězněn, zbaven vlády, obviněn z vlastizrady a odsouzen k smrti. Regentka rozsudek změnila na sibiřské vyhnanství a 13. července 1741 byl bývalý vévoda, zbavený všech hodností, titulů i majetku, odvezen do Pelymu v Tobolské gubernii. V Kuronsku mezitím nastalo několikaleté bezvládí.

Za carevny Alžběty Petrovny se Bironův osud zmírnil: vyhnanství bylo změněno na domácí vězení v Jaroslavli na Volze, kde měl k dispozici palác se služebnictvem, knihovnu i stádo koní, nesměl se však vrátit do hlavního města. Teprve roku 1762 mu car Petr III. dovolil návrat do Petrohradu a vrátil mu úřady a řády. Roku 1763 jej carevna Kateřina II. znovu dosadila na kuronský trůn, na němž do té doby seděl syn polského krále Augusta III. Karel Kristián. Biron zavedl v Kuronsku absolutistickou vládu a zahájil stavbu okázalých rezidencí v Jelgavě a v Rundāle, zvané baltské Versailles. Vzhledem k vysokému věku za něj fakticky vládl syn Petr jako regent a roku 1769 Arnošt Jan abdikoval.

Petr Biron vedl nestabilní politiku, jež vyvolala spory se zemskými správci; stavy proto požádaly jeho manželku Doroteu von Medem o převzetí regentství. Carevna Kateřina II., nespokojená s Petrovými vztahy k Prusku, se vložila do sporu jako prostředník a roku 1795 se Petr rozhodl vévodství postoupit Rusku. Výměnou obdržel doživotní rentu 100 000 tolarů a jednorázovou náhradu dvou milionů rublů. Poté žil střídavě v Berlíně a ve svém titulárním Zaháňském knížectví v pruském Slezsku, které získal roku 1786. Z odstupného zakoupil rezidence v Berlíně a Praze, dolnoslezská panství Otyň a Červensko a v Čechách náchodské panství a Chvalkovice. Všechny tyto statky později zdědily jeho čtyři dcery, zatímco synovci Gustavu Kalixtovi zůstalo jen slezské panství Sytov, které roku 1734 získal Arnošt Jan. Jeho potomkům byl majetek roku 1945 vyvlastněn; dodnes užívají tituly princ a princezna Biron von Curland s predikátem Výsost.

Erb

Štít erbu je čtvrcený. V prvním a čtvrtém stříbrném poli je červený lev, ve druhém a třetím modrém poli jelen. Uprostřed leží srdeční štítek s červenými krokvemi ve stříbrném poli. Štít drží dva zlatí korunovaní lvi, nad ním spočívá červená vévodská koruna a pod ním se vine páska s francouzským heslem Croyez Biron constant dans l’infortune.

Významné osobnosti

• Arnošt Jan Biron – oblíbenec carevny Anny Ivanovny, kuronský vévoda a roku 1740 krátce regent Ruska; po sibiřském vyhnanství znovu dosazen na trůn (1763), abdikoval roku 1769.
• Petr Biron – kuronský vévoda, který roku 1795 postoupil vévodství Rusku; majitel Zaháně, Náchoda a Chvalkovic.
• Dorotea von Medem – manželka Petra Birona, kterou kuronské stavy žádaly o převzetí regentství.
• Karel Arnošt Biron – druhý syn Arnošta Jana, dědic slezského panství Sytov.
• Gustav Kalixt Biron – synovec Petra Birona, držitel Sytova.

Sídla a panství

V Kuronsku rezidence v Jelgavě a Rundāle, v pruském Slezsku Zaháňské knížectví (od roku 1786), Sytov (od roku 1734), Otyň a Červensko, v Čechách náchodské panství a Chvalkovice, k tomu paláce v Berlíně a Praze.

Prameny a literatura

• KURUKIN, Igor V. Biron. Molodaja gvardija, 2006. ISBN 978-5-235-02740-4.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Bironové“ na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)