Erb rodu Belcrediů

Belcrediové (jméno se vyslovuje „Belkrédy") jsou původem italský rod z Lombardie, který se v 18. století usadil na Moravě. Z patricijské rodiny se postupně stali markýzi a roku 1769 hrabata. Nejvýrazněji se do dějin zapsali v 19. století, kdy Richard Belcredi stál v čele rakouské vlády, a ve 20. století, kdy se členové rodu hlásili k české šlechtě a čelili nacistické i komunistické perzekuci.

Původ a historie rodu

Jméno Belcredi se v pramenech objevuje poprvé už roku 1010. Bezpečně je rod doložen mezi lombardskými patricijskými rodinami od roku 1226 a souvislý rodokmen lze sledovat od roku 1353. Počátkem 18. století získal Antoine de Belcredi dědičný titul markýze na rakousko-lombardském území; jeho vnuka pak Marie Terezie roku 1769 povýšila do hraběcího stavu. O třicet let později byli Belcrediové přijati za obyvatele Království českého.

Na Moravě rod získal panství Jimramov u Nového Města na Moravě, kde si původní tvrz přestavěl na zámek. Později drželi Belcrediové také Líšeň a Vosenice. Sňatky se spojili s Nostici, Lobkovici, Rohany a dalšími českými i zahraničními rody.

Nejvýznamnější postavou rodu byl Richard Belcredi (1823–1902). Začínal jako krajský hejtman, stal se místodržícím Království českého a roku 1865 státním ministrem, tedy předsedou vlády Rakouského císařství. Na říšském sněmu i v radě prosazoval federalizaci monarchie a samosprávu pro české země. Tím narazil na odpor německých liberálů a po porážce v prusko-rakouské válce musel roku 1867 odstoupit. Jeho starší bratr Egbert (1816–1894) byl moravským velkostatkářem, politikem a českým vlastencem.

Ve 20. století se Belcrediové opakovaně postavili za českou státnost: Richard (1891–1956), Karel (1893–1972) a Jindřich (1902–1973) podepsali v září 1939 Prohlášení české a moravské šlechty, Karel byl přitom účastníkem všech tří deklarací z let 1938 a 1939. Za okupace uvalili nacisté na rodový majetek nucenou správu. Po válce byla panství vrácena, ale po únoru 1948 většina rodiny odešla do Rakouska. Richard Mořic (1926–2015) pracoval v Rádiu Svobodná Evropa, po roce 1989 získal v restituci zámek Brodek u Prostějova a v letech 1994–1999 byl velvyslancem ve Švýcarsku. Carl Michael (* 1939) se v Rakousku uplatnil jako novinář a televizní reportér. Na Moravě zůstal Ludvík Hugo (1921–1981), vězněný komunisty; jeho synové, lékař Karel a archeolog Ludvík, jsou dnes spolumajiteli zámku Líšeň.

Erb

Štít erbu je dvakrát vodorovně dělený. V horním zlatém poli je černá orlice, v prostředním červeném poli zlatý lev a v dolním zlatém poli lev červený.

Významné osobnosti

• Eduard Belcredi (1786–1838) – účastník napoleonských válek.
• Egbert Belcredi (1816–1894) – moravský velkostatkář, politik a český vlastenec.
• Richard Belcredi (1823–1902) – místodržící Království českého a v letech 1865–1867 ministerský předseda Rakouského císařství.
• Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914) – poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady.
• Karel Belcredi (1893–1972) – účastník všech tří deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939.
• Richard Mořic Belcredi (1926–2015) – pracovník Svobodné Evropy, jednatel Opus Bonum a velvyslanec ve Švýcarsku.
• Ludvík Belcredi (* 1954) – archeolog, spolumajitel zámku Líšeň.
• Kristiana Belcredi (* 1981) – operní a divadelní režisérka.

Sídla a panství

• Jimramov – tvrz přestavěná Belcredii na zámek, později majetek Huga Andriana-Belcrediho.
• Líšeň – zámek, dnes ve spoluvlastnictví Karla a Ludvíka Belcrediových.
• Vosenice – další z moravských panství rodu.
• Brodek u Prostějova – zámek, který po roce 1989 získal zpět Richard Mořic Belcredi.

Prameny a literatura

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4.
• BELCREDI, Ludvík. 1000 let rodu Belcredi. Brno, 2010.
• HÖBELT, Lothar. Die Tagebücher des Grafen Egbert Belcredi 1850–1894. Böhlau, 2016. ISBN 978-3-205-20067-3.
• MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl I (A–M). Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0027-3.
• POUZAR, Vladimír a kol. Almanach českých šlechtických rodů. Praha: Martin, 1996–. ISBN 80-85955-01-6.
• Heslo „Belcrediové" na české Wikipedii (hlavní zdroj faktů)