Zábřeh

Zábřeh je město v okrese Šumperk v Olomouckém kraji, vzdálené dvanáct kilometrů jihozápadně od Šumperku. Leží na řece Moravská Sázava a žije v něm zhruba třináct tisíc obyvatel. Centrální katastrální území i železniční stanice nesou označení Zábřeh na Moravě.

Historie

Osada Zábřeh vznikla na levém břehu Moravské Sázavy a jejím hlavním úkolem bylo zřejmě střežit brod přes řeku. Poprvé je písemně doložena na listině brněnského zemského sněmu z roku 1254. Vlastní město založili ve druhé polovině 13. století německy mluvící kolonisté, kteří přišli patrně z přelidněného Saska, a roku 1278 už byl Zábřeh městem.

Až do počátku 17. století se v jeho držení střídaly šlechtické rody. Od roku 1360 spravovali zeměpanský statek bratři Zdeněk a Smil ze Štemberka; při rozdělení majetku roku 1373 připadl Zábřeh i s vesnicí Rudá Zdeňkovi. Později získali město do dědičného držení páni z Kravař (1397–1446), kteří z něj chtěli učinit hospodářské středisko svých severomoravských statků. Největší rozkvět však přinesl příchod rodu Tunklů (1442–1510): Zábřeh se stal jejich sídelním městem a získal řadu výsad. Jiří starší Tunkl proslul jako zakladatel rybníků, z nichž se ve městě dochoval jediný – Oborník. Jeho potomci prodali zadlužené panství i se statky Brníčko, Hoštejn a Rudá rodu Trčků z Lípy.

V 16. století město získali Boskovicové, kteří drželi i Moravskou Třebovou, Úsov a Bludov; tehdy mělo panství 35 vsí a roku 1585 čítalo město 165 domů, dvůr a pivovar. Za Boskoviců přibylo evangelíků a vznikl zde sbor Českých bratří s bratrskou školou. Jan z Boskovic odkázal rodový majetek kolem roku 1589 svému synovci Ladislavu Velenovi ze Žerotína, jenž se za stavovského povstání stal velitelem vojska i zemským hejtmanem. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 byl o veškerý majetek připraven a Zábřeh přešel ke Karlu z Lichtenštejna, s jehož rodem zůstal spjat celých tři sta let.

Třicetiletá válka znamenala pro město dlouhodobou stagnaci.