Vysoké Mýto

Na řece Loučné v okrese Ústí nad Orlicí leží Vysoké Mýto, jedno z nejstarších a největších měst Pardubického kraje s přibližně 13 tisíci obyvateli. Lidově se mu říká Mejto, latinsky bylo známé jako Alta Muta. Územím prochází železniční trať 018 z Chocně do Litomyšle a silnice I/35 mezi Libercem a Mohelnicí, jež město rozděluje na dvě části.

Z doby založení se dochoval pravidelný půdorys s pravoúhlou uliční sítí a téměř čtvercovým náměstím o rozměrech zhruba 130 x 150 metrů; s plochou 1,95 hektaru patří k největším v Čechách. V historickém jádru najdeme řadu památek, mezi nimi kostel svatého Vavřince, zvonici ze 16. století, renesanční hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, Pražskou a Litomyšlskou bránu, věž Choceňské brány, radnici i budovu bývalého okresního soudu; z opevnění zůstaly Vodárenská a Klášterská bašta. Město je členem Mikroregionu Vysokomýtsko a v dubnu 2023 získalo titul Historické město roku 2022.

Historie

Už samotný název prozrazuje královský původ města, neboť vybírat mýta směl pouze panovník. Předchůdcem byla osada u Tisové zvaná Staré Mýto. Z příkazu Přemysla Otakara II. provedl lokaci na dnešním místě lokátor Konrád z Limberka, který sem přivedl osadníky ze severního Německa; urbanisticky bylo město řešeno obdobně jako pozdější Polička. Přesné datum založení není známo a odvozuje se od zakládací listiny Poličky z 27. srpna 1265, která se na Vysoké Mýto odvolává. Prosperitu městu zajišťovala Trstenická stezka mezi středními Čechami a Moravou spolu s udělenými právy mílovým, várečným a hrdelním. Postupně vyrostl dvojitý prstenec kamenných hradeb s 25 baštami a třemi branami s barbakány.

Roku 1307 učinil Rudolf Habsburský z Vysokého Mýta věnné město českých královen. Pro manželku Elišku Rejčku vybral pětici měst, k níž vedle Vysokého Mýta patřily Polička, Chrudim, Jaroměř a dnešní Hradec Králové; později přibyly Mělník, Dvůr Králové, Nový Bydžov a Trutnov. V držení královen zůstalo město až do novověku.

Dějiny střídaly rozkvět s pohromami. První zmínka o chrámu svatého Vavřince je z roku 1349. Roku 1421 město po krátkém odporu dobyla husitská vojska Pražanů, přičemž mnoho obyvatel zahynulo a část zástavby lehla popelem. Soupis domů z roku 1567 jich zde napočítal 380. Velký požár přišel roku 1700, morová epidemie roku 1714. Zboření opevnění kolem bran v roce 1808 otevřelo cestu dalšímu rozvoji; roku 1879 zde vzniklo gymnázium a roku 1882 získalo město železniční spojení. V letech 1851 až 1959 bylo sídlem vysokomýtského okresu.