Znak – Velké Meziříčí

Velké Meziříčí je město s rozšířenou působností v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina. Leží na moravské části Českomoravské vrchoviny jako jedno z jádrových měst oblasti, v západní části Moravy. Z větších center je 32 kilometrů západně vzdálená Jihlava a 46 kilometrů východně Brno. Jak napovídá název, město leží na soutoku dvou řek, Oslavy a Balinky; v hovorové řeči se mu říká také Medříč, Mez nebo VelMez. Žije zde přibližně 12 tisíc obyvatel.

V okolí se rozkládá chráněná oblast Nesměř a Balinské údolí. Roku 2008 si město připomnělo 600 let od udělení plných městských práv, která mu roku 1408 zajistil přední moravský velmož Lacek z Kravař. Znak tvoří sedm bílých orlích per na červeném poli přepásaných zlatou stuhou; patřil pánům z Meziříčí, považovaným za první kolonizátory zdejší oblasti. Mezi sousední obce patří Martinice, Uhřínov, Bory, Petráveč, Radostín nad Oslavou, Stránecká Zhoř, Vídeň, Baliny, Březejc, Jabloňov, Oslavice, Osové, Netín, Lavičky, Sviny a Kozlov.

Historie

Území dnešního Velkého Meziříčí bylo sezonně osídlováno už v pravěku, souvislé osídlení však začalo až ve vrcholném středověku. Rozhodující úlohu sehrála kolonizace horního toku Oslavy ve 12. a 13. století, spojená s rozšiřováním šlechtických držav do oblasti Českomoravské vrchoviny; tradičně se spojuje s okruhem moravské šlechty kolem Přibyslava z Křižanova. Za nejstarší věrohodnou zmínku se považuje rok 1281, kdy je jako vlastník zdejšího hradu uváděn Znata z Meziříčí a v listinách se objevuje predikát de Mezirecz; starší doklady jsou hodnoceny jako sporné. Do roku 1330 držel hrad Jan z Meziříčí, od něhož lze sledovat souvislou posloupnost majitelů. Roku 1377 se panství skládalo z hradu, městečka Meziříčí a čtrnácti vsí. Městská práva získalo Velké Meziříčí roku 1408 za držby Lacka z Kravař a významným mezníkem byl i rok 1548, kdy Ferdinand I. potvrdil a obnovil městská privilegia včetně práv hospodářských.

Za třicetileté války patřilo panství Berkům z Dubé a Lipé. Roku 1723 zachvátil město a zámek velký požár a roku 1735 bylo panství prodáno vévodovi Leopoldovi Schleswig-Holstein; od té doby přecházelo na další majitele už jen děděním.

Do poloviny 19. století tvořily Velké Meziříčí tři samostatné správní celky: vlastní město, zámecký vrchnostenský okrsek a židovské město. Tento stav skončil roku 1848, kdy byly zrušeny patrimoniální pravomoci vrchnosti, došlo ke sjednocení správy a zavedení moderní obecní samosprávy v čele s volenými orgány. Roku 1886 získalo město vlakové spojení tratí ze Studence; její prodloužení do Křižanova, otevřené koncem roku 1953, si vyžádalo částečné přeložení trati i stavbu nového nádraží. Závěr druhé světové války poznamenaly tragické události známé jako velkomeziříčská tragédie.