Znak – Valašské Meziříčí

Valašské Meziříčí leží ve Zlínském kraji v okrese Vsetín, na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy zhruba patnáct kilometrů severně od Vsetína. Žije zde kolem 23 tisíc obyvatel.

Město představuje vstupní bránu do Moravskoslezských Beskyd a důležitý dopravní uzel. Pro svůj kulturní význam si vysloužilo přezdívku Valašské Atény, běžně se mu zkráceně říká Valmez. Historické jádro bylo v roce 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Historie

Meziříčí je poprvé připomínáno roku 1297, jako město je uváděno od roku 1377. Vzniklo na levém břehu Rožnovské Bečvy a původně neslo jen jméno Meziříčí; přívlastek Valašské získalo až v 18. století, předtím se nazývalo Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Na pravém břehu řeky vznikla obec Krásno, roku 1491 povýšená na městečko. Ačkoli obě sídla měla po staletí společnou vrchnost, ke spojení v dnešní Valašské Meziříčí došlo teprve roku 1924, čímž se město stalo největším na Valašsku. V obou částech kvetl obchod i řemesla, sužovaly je však války, morové epidemie a požáry.

Region včetně Meziříčí byl od pozdního středověku utvářen valašskou kolonizací, která zásadně ovlivnila hospodářský i kulturní ráz Moravského Valašska, a město se postupně stalo jedním z jeho center. Významným šlechtickým rodem zde byli Žerotínové, kteří nad Bečvou vystavěli renesanční zámek, dnes jednu z nejrozsáhlejších kulturních památek okresu. V druhé polovině 16. století bylo město obehnáno kamennými hradbami.

Za třicetileté války se Valašské Meziříčí stalo jedním z center protihabsburského odporu na východní Moravě. V prosinci 1620 je obsadili valašští povstalci a učinili z něj základnu pro výpady do okolí. Za podporu rebelů bylo město opakovaně trestáno a drancováno císařskými vojsky – nejvíce v roce 1621 po útoku plukovníka Baltasara Marradase a poté v roce 1644, kdy bylo povstání krvavě potlačeno, následovaly rozsáhlé popravy a hospodářský úpadek panství. Řada zničených usedlostí už nebyla nikdy obnovena.

Na podzim roku 1663 město postihl turecko-tatarský vpád, k němuž došlo po porážce moravských obránců v bitvě u Starého Hrozenkova dne 6. října. Tatarské oddíly pronikly do Valašska a vypálily tehdejší Valašské Meziříčí i sousední Krásno nad Bečvou. Hradby pak byly rozbořeny v polovině 19. století.