Ústí nad Labem

Ústí nad Labem je statutární město na severu Čech a centrum Ústeckého kraje. Leží na soutoku řek Labe a Bíliny mezi Českým středohořím a Krušnými horami. Žije zde přibližně 91 tisíc obyvatel a město je součástí půlmilionové severočeské aglomerace.

Jde o univerzitní město s průmyslovou tradicí a sportovním zázemím a o důležitý železniční a silniční uzel. Leží 90 kilometrů severozápadně od Prahy a 65 kilometrů jihovýchodně od německých Drážďan.

Historie

Nejstarší písemná zmínka o městě pochází z 10. století, kdy zde stála osada téhož jména sloužící jako celnice, jež pro české panovníky kontrolovala labský obchod. Zakladateli pozdějšího města byli němečtí kolonisté, které do českých zemí pozvali králové ve 13. století; k založení královského města došlo mezi lety 1233 a 1249, jak dokládá listina krále Václava I. z roku 1249. Byl zde vybudován hrad s podhradím, jehož celní funkci na počátku 14. století převzal hrad Střekov.

Oblastí s nejstarší tradicí je okolí nedaleké obce Stadice v údolí Bíliny, kam kronikář Kosmas klade děj pověsti o zrodu Přemyslovců – právě zde měl být Přemysl Oráč vyzván, aby opustil pluh, oženil se s Libuší a usedl na knížecí stolec. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město pravděpodobně v polovině 13. století a výsady udělené zakladatelem později potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský; město se řídilo magdeburským právem a mělo svobodné právo plavby i právo mílové.

Během husitských válek bylo město, obsazené míšeňským markrabětem, obléháno husity a boje vyvrcholily v létě 1426 bitvou v místech, kterým se od té doby říká Na Běhání; německá vojska zde byla poražena a vlády se ujal Jakoubek z Vřesovic. Na rozdíl od jiných královských měst Ústí během husitských válek nezískalo žádné pozemky a jeho prestiž poté poklesla. Podle soupisu z konce 15. století zde stálo 203 domů a dalších 39 na předměstí, tři mlýny a lázeň, žilo tu okolo 1200 obyvatel a okolní svahy pokrývaly vinice.